František Vlasy a další můj nepříliš standardní, ale důležitý krok k dospělosti

Nevím, jak často či zdali vůbec někdy zažíváte několikadenní hudební session/soustředění (čti návštěvy u sebe doma spojené s rozhozeným spánkovým režimem, alkoholem, cígama a oposlouchanýma ušima z nové písničky kterou vytváříte. V mém případě v bytě velkém 15 m²). Někdy jsme tři, někdy dva, párkrát jsme tu byli ve čtyřech, leč tahle akce vždy pojednává o minimálním prostoru, extrémně vysoké míře tolerance, kompromisech a aspoň minimální snaze včasně eliminovat konstantně a samovolně vznikající nepořádek a v pravidelných intervalech otevírat a zavírat okno. 

Čas od času někdo skočí do večerky pro chybějící pivko nebo donutím celou delegaci opustit 15 m² a jít se najíst něčeho jiného, než jsou čínské polívky. Máme tuto workflow rádi, strávíme spolu dva až tři dny, nahrajeme nové věci, pohneme s rozpracovanými projekty a pak si všichni (primárně já jakožto majitel bytu) užíváme kýžené separace a me times, naplněni pocitem dobře odvedené práce, který přebíjí kocovinu, pomáhá vyvětrat xy vykouřených cigaret a snáze se s ním odnášejí vypité lahve od pivka. Tentokrát mě však čekal zcela radiákální selfcare after session v podobě mé první návštěvy vlasového studia v životě.

Odbarvuji si vlasy již poměrně dlouho. Za časů svého dospívání jsem prošla šílenými odstíny, dredy i dalšími cringe hairstyle zaležitostmi, které jsou naštěstí již spolehlivě za mnou. Nicméně přirozená blond, která mi byla nadělena přírodou a kterou bych si, jak říká mamka, z toho důvodu měla nechat, mě nebaví a viditelně zesvětlené vlasy pro mě jsou stále jasným favoritem. Nevím už, kdo to říkal, myslím že Jan Černý v nějakém rozhovoru, že ta white blond je daleko víc fashion a šik než přirozená. Karl Laggerfeld si do konce svých dní sypal do vlasů bílý pudr, jelikož mu jeho přirozená bílá nepřipadala dostatečne white, apod. Doposud jsme se pravidelně odbarvovaly s mojí kamarádkou Anežkou doma a sice s profi barvami a notnou dávkou dramatu z očekávaného výsledku, a to již několik let. 

Tentokrát mě však čekala zcela nová experience a radikální změna. Na jednom nedávném večírku jsem se seznámila s Františkem – hairstylistou a kadeřníkem, kterého sleduji na Instagramu a s nímž jsme si padli do noty téměř okamžite. Pisces energy for life, babe! Dali jsme spolu večírek a druhý den šli i na dostihy do Chuchle s tím, že brzy přijdu na vlasy. 

Nemohla jsem si vybrat lepší den než po session. Připadala jsem si jak zombie, která dorazila přímo z nějaké party. Fuh. Koupila jsem lahev vína a šla do studia s názvem tenpocit s pocitem hanby, v jakém stavu se mé vzezření právě nachází. Jsem sice umělkyně a party spojená s prací trošku k mému životu patří, leč, ugh… František, jeho profi aura a přístup mě však za pár minut dostaly do klidu a už jsem si jen užívala tuhle nádhernou péči, které se mým vlasům za 27 let mého pobytu na zemi zatím nedostalo. Je vždycky hrozně hezké vidět člověka, jehož baví a zajímá jeho práce. Byl to přesně tento případ. Napřed se mi dostalo naučné prezentace o struktuře vlasů s připravenými slidy na tabletu, o jejich fungování a reakcích. Nejsem si už jistá, jelikož moje pamět není úplně skvělá, ale nepřekvapilo by mě ani to, kdyby tam byl jeden slide o historii péče o vlasy a podobně. Haha, just kidding. 

Ráda bych zde popsala podrobně kroky celé péče a úpravy, nicméně nechci v nějakém popisu či pouze názvu činnosti udělat chybu, tak zůstanu jen u konstatování, že jsem prošla asi pěti procedurami, pak procesem odbarvení i barvení a nasledně dalšími třemi fázemi aftercare. Všechno, co dělal, mi podrobně popisoval, vysvětloval a příjemným uklidňujícím hlasem připravoval na další steps. Jeden moment jsem se přistihla, jak v tom křesle začínám klimbat. „Zlato, neboj se, většina mých klientek si tu občas zdřímne.“ Zcela jsem tam pochopila obsesi své mamky, která mě odmalička nutila ji česat, u čehož usínala. Dlouho jsem to dělala poměrně nerada už jen z důvodu struktury jejích vlasů. Má jich hrozně moc, jsou hrubé a hrozně dlouhé. Kdyby se ostříhala na jaře na ježka, v léte má opět vlasy po prsa. Tuhle vlastnost jsem ovšem do vínku nedostala. Já mám vlasů pět a už deset let jsou zaseklé na jedné délce. Reálně jsem je měla nejdelší v období, kdy jsem nosila dreads. 

Tím se dostáváme ke grande finále mé session s Františkem. „Víš, že kdybys ty vlasy zastřihovala, jak je všeobecně známo, porostou ti.“ Samozřejmě že to vím. Ví to každý. Ale já si zarputila uchovávám aspoň tu délku, co mám, přestože vím, že je to chyba. Leč dneska nastal konečně ten moment, kdy jsem očarovaná tou čtyřhodinovou péčí a vzhledem mých vlasů, které po celém procesu vypadaly úžasně, jsem konečně svolila k nůžkám. Výdech, nádech, jemně, pár centimetrů. Zavřela jsem oči, otevřela. Dokonalé. Viděli jste ten film Deník princezny a scénu, kde Paolo udělá z Mii princeznu? Přesně tak jsem si připadala. Od dokonalého vzhledu mě dělil už jen zdravý spánek a strava. Respektive aby známky nedostatku zdravého životního stylu z předchozích dnů zmizely z mého obličeje. Moje vlasy byly vzdušné a o sto procent živější než já, krásně rovně vyfoukané. Tenpocit se tak nejmenuje pro nic za nic, protože ten pocit byl překrásný. Ve vlasech mám od této chvíle pocit diamantů, které jsou vidět, přestože já sama si připadám někdy jak diamant ještě málo obroušený. Ten pocit, když jsem pak mohla kamarádce na vínku říct: „Jej, koči, právě jsem byla na vlasech,“ nebo telefonát během seance, který jsem zvedla (ač to zpravidla nedělám), a mohla říct: „Promiň, právě jsem na vlasech, zavolám později.“

Tato experience mě opět utvrdila v přesvědčení, jak může být selfcare povznášející. Pro lidi jako já, kteří trpí depresemi a jsou trošku víc fragile, co se mental health týče, je někdy obtížnější se o sebe starat. Občas i dát si sprchu může představovat výzvu. Proto jsem moc ráda, že se mi dostalo od Františka takto krásné péče a jsem za ni moc vděčná. Přála bych každému takovýto princess treatment. Když toto píšu, sedím právě s podvrtnutým kotníkem, vytopeným bytem, rozbitým oknem (vše se stalo ve sledu dvou dní) v hospůdce vedle na zázvorovém čaji a těším se na další usínání v kadeřnickém křesle s vlažnou, spíše teplou vodou a ozdravnou maskou ve vlasech. Life balance, baby, life balance.