Vánoční tradice ze světa, které budete chtít dodržovat i vy

Kouzlo Vánoc tkví mimo jiné i v tradicích, které dodržujeme již od dětství. Vůně vanilky a skořice, pohádky a rozsvícený stromek nás vrací zpět do období kdy, byť jen na chvíli, zmizely všechny problémy a svět se oděl do pohádkovější aury. Vánoce povyšuje na nejoblíbenější část roku i fakt, že se (téměř) všude na světe slaví tentýž den. A to je dobrým důvodem, proč do tradičních zvyků zahrnout i některé z různých zemí světa.

V severských zemích se tradice pojí nejčastěji se zvířaty, výjimkou není ani Island. Podle legendy vychází každou noc od 12. prosince do Vánoc jedno ze třinácti dětí obryně Grýly, přinášející dětem dárky nebo uhlí. Mazlíčkem Grýly je obří kočka Jólakötturinn, nazývaná Yule, což je termín severských zemí pro vánoční období. Yule ale není koťátko, které bychom si vzali domů, nýbrž lidožravá šelma, pochutnávající si na každém, kdo nedostal nový kus oblečení. Pověst vznikla pravděpodobně v 19. století jako motivace k práci. Farmáři potřebovali zpracovat vlnu do Vánoc, ti pracovití byli odměněni oblečením a ostatní měla sníst Yule. My sice žádnou legendu o obřím zvířeti nemáme, ale proč si nedopřát každý rok alespoň jeden nový, třeba vintage kousek. Pro jistotu.

Neponechejte nic náhodě a začněte boj proti tukovým polštářkům už před Štědrým dnem. Vzorem nám může být Venezuela, konkrétně její hlavní město Caracas. Tradiční Misa de Aguainaldo jsou ranní sváteční mše, trvající sedm dní před Vánoci. Zajímavé na této tradici je její provedení. Obyvatelé Caracasu vstávají brzo ráno a před prací se účastní mší – do kostela však chodí buď pěšky nebo na kolečkových bruslích. Brzké předvánoční mše jsou tak populární, že se v ranních hodinách omezí doprava. Vy nemusíte nutně na mši, ale vstávat brzy nebo chodit co nejčastěji pěšky vám zaručí čistší svědomí při konzumaci dvacátého vanilkového rohlíčku.

Tuzemský zvyk prostírat o místo navíc pro nečekaného hosta, má v Portugalsku spirituálnější význam. Severnější části této země prostírají i pro zesnulé členy rodiny jako uctění jejich památky. Věří se, že dodržování této tradice zajistí rodině blahobyt a štěstí. Jelikož je většina Portugalců římskými katolíky, věří v posmrtný život. Celou sváteční noc proto svítí svíčka nebo lampa pro zajištění tepla duším zesnulých příbuzných. Přát blaho jejich duším a vzpomínat i jindy než ve svátek všech svatých nám může být inspirací; nenechte se proto na Vánoce pohltit jenom konzumem a vzpomínejte na ty, kteří tady nemohou být s vámi.

Filipínské San Fernando je neoficiálně pokřtěno jako vánoční město Filipín. Každý prosinec se v něm koná Ligligan Parul, festival obřích luceren. Tradice sahá až do roku 1904, kdy se v malém městečku Bacolor konaly soutěže o nejkrásnější svítilnu. Tehdy se na její výrobu používaly svíčky, japonský papír waši a rýžová pasta coby lepidlo, dnes je k dispozici materiálů nespočet a velikost luceren nezná mezí. Pro Filipínce jsou světla znamením naděje, pro vás může být výroba vlastních dekorací naopak výzvou. Kromě úspory peněz bude mít vaše výzdoba osobní charakter.

Nezapomínejme, že ať už Vánoce trávíme jakkoliv, nejdůležitější je přítomnost milovaných osob. Obklopit se rodinou a blízkými přáteli je ta nejkrásnější tradice, která by neměla chybět v žádném domovu. Rodina je koneckonců základ, který nám dává kořeny i křídla.