Snový život Sophie Loren

„Když jsem Sophii uviděl, byl jsem fascinovaný více tím, co z ní vyzařovalo, než jejím vzhledem,“ přiznal filmový producent Carlo Ponti poté, co zavítal do římského studia na natáčení filmové verze opery Aida. Psal se rok 1952, Sophii bylo osmnáct a budoucí hvězda stříbrného plátna měla čerstvě za sebou účast v italské soutěži krásy. Carla Pontiho uchvátila natolik, že jí okamžitě nabídl sedmiletý kontrakt. Pozdější držitelka dvou Oscarů a řady dalších prestižních ocenění se tak už na začátku 50. let 20. století zařadila mezi nejvýraznější osobnosti světa.

Svůj původ s hrdostí veřejně objasňovala v průběhu života Sophia Loren, jež se narodila 20. září 1934 jako Sofia Villani Scicolone v Římě coby nemanželské dítě. Její matka Romilda Villani dokonce kvůli těhotenství odmítla nabídku z Hollywoodu. Otec ale ženu opustil záhy po porodu dítěte. Ta se následně s dcerou přestěhovala do Pozzuoli, svého rodného města, které leží nedaleko Neapole. „Táta Riccardo nás sice stále navštěvoval, k manželství s mámou se ale neměl. Nakonec ji přivedl opět do jiného stavu, a tak mi přibyla o čtyři roky mladší sestřička Anna Maria. Všechny nás přitom živil dědeček Domenico,“ odtajnila svoji rodinnou situaci později Loren, která se v dětství stávala terčem posměšků nejen kvůli poměrům ve své rodině, ale i kvůli vyhublé postavě. Vrstevníci jí hanlivě říkali „párátko“. 

Do jejího života však nepříjemně zasáhla i druhá světová válka: „Viděla jsem boje na vlastní oči. Přímo pod okny našeho domu umírali mladí vojáci.“ (Sophia Loren: Včera, dnes a zítra; Jota, 2015). Samotnou Sophii zasáhla do obličeje střepina a zranění jí navždy připomínala jizva pod bradou. V patnácti se ale zúčastnila neapolské soutěže krásy s názvem Královna moře a jejích dvanáct princezen. Aby mladá kráska zazářila, babička, teta i matka jí pečlivě vybraly šaty s výrazným výstřihem. „Nebyla z toho koruna, ale aspoň jsem se stala jednou z dvanácti princezen. Dokonce jsem získala 25 000 lir. Takovou sumu vydělal můj dědeček za tři měsíce!“ V roce 1950 se Sophia přihlásila do celostátní soutěže Miss Italia, kterou sice opět nevyhrála, ale odnesla si z ní titul Miss Elegance. Zároveň si jí zde všiml Carlo Ponti, filmový producent a Sophiin budoucí manžel. 

V šestnácti se Sophia vydala se svojí matkou zpět do Říma, kde se pokoušela nastartovat kariéru. Poprvé na sebe upozornila roku 1951 v davové scéně filmu Quo Vadis. Krátce před premiérou snímku se navíc její fotografie objevila na titulní straně časopisu Sogno. Její tvář otevírala fotoseriál s názvem Nemůžu tě milovat. Náklad týdeníku čítal okolo půl milionu výtisků. Magazín si kupovaly studentky, švadleny i dělnice po celé Itálii a šestnáctiletá Sophia byla čím dál obdivovanější. Nafotila celkem pět fotorománů a měla už v kapse smlouvu, kterou s ní podepsal zmíněný producent Carlo Ponti. Spolupráce odstartovala snímkem La tratta delle bianche (Obchod s děvčaty), kde si střihla úlohu prostitutky.

Větší roli získala začínající herečka ve filmu Africa sotto i mari (Pod africkým mořem) v roce 1953. „Hned první ráno před natáčením jsem byla tak rozrušená, že jsem si musela dvakrát cucnout koňaku na kuráž,“ přiznala Sophia. Tehdy se definitivně přejmenovala na Sophii Loren. A chvála na její výkony se hrnula ze všech stran, třeba o jejím účinkování ve snímku L’oro di Napoli (Zlato Neapole) filmoví kritici napsali: „Ruce v bok jsou nejtypičtějším znakem hereččina chování jakožto drzé a výbojné trhovkyně. Bylo v tom všem cosi dravého a plebejského. Sophia Loren využila sílu své přitažlivosti s nezkrotností a důvtipem.“ Zazářila i ve filmu Due notti con Cleopatra (Dvě noci s Kleopatrou), kde se objevila nahá. Byla snem mnoha mužů, přesto ji mnozí kolegové z branže přesvědčovali, aby podstoupila plastickou operaci. 

„Vždycky jsem se snažila tyhle lidi neposlouchat. Říkali mi pořád, že mám moc dlouhý nos a příliš velká ústa. I Carlo začal, řekl mi: ‚Možná by sis ho měla nechat trochu upravit.‘ A já řekla: ‚Poslouchej, nechci si na obličeji nechat měnit nic, mám ho ráda.‘ Tehdy dělávali takové nosíčky s malou špičkou nahoru, líbilo se jim to. Ale dokážete si mě představit s takovým nosánkem?“ (Sophia Loren: Včera, dnes a zítra; Jota, 2015). 

Sophiina hvězda stoupala, chybělo jí však vzdělání, a tak docházela na lekce angličtiny. Ponti už totiž připravoval první smlouvy s Hollywoodem. V roce 1954 se do sebe zamilovali. „Poslední den natáčení (filmu Žena od řeky, pozn. redakce) se objevil s krabičkou v ruce. O přestávce mě vzal stranou a beze slova mi ji podal. Odběhla jsem za roh a štěstím se rozplakala. Když jsem pak ukázala diamant mamince, varovala mě: ‚Copak nevíš, že je ženatý, má dvě děti a je mu o dvaadvacet víc než tobě? Vycouvej, dokud je čas. Jsi ještě moc mladá.‘“ Přesto se milenci o dva roky později vzali, italská římskokatolická církev sňatek však anulovala. Ponti byl už ženatý s Mexičankou Giulianou Fiastri a italské úřady je jednoduše odmítaly rozvést. Řešení? Všichni tři, včetně Giuliany, přijali francouzské občanství. Devátého dubna 1966 se Sophia a Carlo Ponti mohli legálně vzít – ve francouzském Sèvres, na jihozápadním předměstí Paříže. Mezitím ale Sophia stačila dvakrát potratit. 

Ve výtahu během natáčení filmu Včera, dnes a zítra v Miláně omdlela a museli ji odvézt do nemocnice. „Moje nejbolestivější vzpomínky na tu noc byly pohrdavé pohledy na tvářích sester, jeptišek. Zdálo se, že mě všechny obviňují. Stejně jako zbytek světa věděly, že nejsem právoplatnou manželkou svého partnera. Jeho první manželství se rozpadlo už před lety, ale rozvod nebyl v Itálii platný. Jeptišky o tom samozřejmě věděly, ale netušily nic o mně, mých touhách a obavách. Byly necitlivé, nelidské.“ O svém dalším potratu hvězda napsala: „Měla jsem rizikové těhotenství a jenom jsem ležela. Ani jsem se nedívala na televizi, abych nerušila plod. Bohužel ani tehdy to nevyšlo. S bolestmi jsem přišla do nemocnice a potratila podruhé.“ Loren se však nehodlala vzdát, její gynekolog u ní odhalil nedostatek estrogenu a po celou dobu dalšího těhotenství jí chybějící hormony podával injekčně. V roce 1968 se tak Sophii Loren narodil vytoužený syn Carlo, o pět let později přišel na svět ještě Edoardo. 

„Neměla správnou italskou výslovnost, ale učila se francouzsky, anglicky, německy. Publikum ji milovalo. Byla lidová v pravém slova smyslu,“ prohlásil o hvězdě její dlouholetý herecký kolega Marcello Mastroianni. Loren si zahrála také po boku idolů, jako byli Frank Sinatra, Anthony Quinn či Gregory Peck. Přelomovou se ale pro herečku stala v roce 1960 role vdovy Cesiry. Díky ní získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Horalka – šlo navíc o první oceněný neanglicky mluvený film (stejné ocenění získala jen Francouzka Marion Cotillard za Edith Piaf). V roce 1977 se přestěhovala z Říma do Kalifornie. O rok později ale ji a jejího manžela Carla Ponti úřady obvinily, že spolu do zahraničí nelegálně převedli deset miliard lir. Kauza se uzavřela teprve v roce 2013, kdy Sophii kasační soud zbavil veškerých obvinění. 

V roce 1991 převzala sošku Oscara za celoživotní herecký výkon. Americký filmový institut ji zařadil do žebříčku největších hvězd stříbrného plátna a ve Francii získala Řád čestné legie. V roce 2006 se zúčastnila slavnostního zahájení zimních olympijských her v Turíně, aby společně se sedmi dalšími významnými ženami nesla olympijskou vlajku. A na důkaz své neutuchající vitality ještě v 72 letech zapózovala ve spodním prádle pro exkluzivní kalendář Pirelli! Kromě toho všeho se Sophia Loren dostala do Guinnessovy knihy rekordů – jako nejvíce oceňovaná herečka na světě. 

Žije v Ženevě, ale občas létá do New Yorku, kde má apartmá. Vydala memoáry, které nazvala podle jednoho ze svých filmů – Ieri, oggi e domani (Včera, dnes a zítra). Už v 70. letech zařadila do svého šatníku modely Gucci a Valentino, stala se módní ikonou a výrazně se zasadila o mezinárodní věhlas obou značek. Stala se i tváří parfému Dolce Rosa Excelsa z dílny Dolce & Gabbana. Na světě je dokument Netflixu z roku 2022 What Would Sophia Loren Do? Ten mapuje její a kulturu a zdůrazňuje její spojení s luxusními značkami. Loren právě v těchto dnech slaví 91. narozeniny.