Přežila koncentrační tábor a zářila před fotoaparátem. Veruschku si každý hned zapamatoval

V luxusním bytě v New Yorku odbíjí druhá hodina ranní. Škvírou mezi zataženými závěsy proniká do ložnice pruh světla z ulice, v široké posteli spí světlovlasá žena. Na čele se jí lesknou krůpěje potu. Začne křičet ze snu, jako by jí šlo o život. Posadí se a chvíli jí trvá, než si uvědomí, že se nemá čeho bát. Už dávno není holčičkou zavřenou v koncentračním táboře. Je dospělou ženou, módní legendou, první světovou supermodelkou. Slavní návrháři jí padají k nohám. V posteli se jí střídají muži zvučných jmen jako Dustin Hoffman, Al Pacino, Peter Fonda nebo Jack Nicholson. Veruschka si za den vydělá víc peněz než většina lidí za celý život. Měla by být šťastná, ale není.

Narodila se 14. května 1939 jako Vera Anna Gottliebe, hraběnka von Lehndorff. Měla tři sestry, o dva roky starší Marii Eleanore, o tři roky mladší Gabrielu a o pět let mladší Katharinu. Kdyby nepřišla druhá světová válka, Vera von Lehndorff by vyrůstala v přepychu. Až do svých pěti let žila s rodiči na zámku v Prusku s více než stovkou pokojů a obrovskou zahradou. Záhy ale půlku zámku zabral Hitlerův diplomat. Ten nutil malou Veru, aby se s ním nechala fotografovat, snímky pak použil na propagaci nacismu. Když se to dozvěděl její otec, málem ho ranila mrtvice. Byl totiž jedním z vůdců německého odboje. Šťastné dětství Veruschce definitivně skončilo v červenci 1944, kdy se její otec podílel na neúspěšném atentátu na Hitlera. 

Vera s matkou a třemi sestrami putovala do koncentračního tábora, kde strávila pět měsíců. Až později se dozvěděla, že nacisté jejího otce oběsili na struně od piana. Ani po konci války nenabralo její dětství šťastnější směr. Prusko přestalo po válce existovat, stát si rozdělily Polsko a Rusko. Rodina tudíž zůstala bez domova. Bezcílně putovala Německem a Veruschka postupně vystřídala třináct základních škol. „Celé dny jsem se schovávala v lesích a říkala si, že nejlepší by bylo proměnit se ve strom. Byla jsem v šoku ze všech hrůz, jež se nám přihodily,“ prozradila novinářům. Ve čtrnácti letech už byla výjimečně krásná, ale připadala si šeredná, protože měřila 185 centimetrů a děti jí přezdívaly čáp. Názor změnila až ve dvaceti, kdy ji na ulici oslovil fotograf Ugo Mulas a řekl jí, že by z ní byla báječná manekýna. Jestli si myslíte, že se ze dne na den stala hvězdou přehlídkových mol, mýlíte se. První setkání se světem módy pro Veru dopadlo úplně katastrofálně.

Veru fotografovy lichotky naladily na pozitivní vlnu. Sbalila si kufry a vyrazila do Paříže, kde si domluvila schůzku s Eileen Ford, majitelkou modelingové agentury. Hned mezi dveřmi se dozvěděla, že vysoké modelky v Evropě nikdo nechce a šanci by měla jedině v Americe. Než tam ale vyrazí, musí jíst jenom natvrdo vařená vejce, aby zhubla. Vera doufala, že v Paříži udělá kariéru, ale místo toho jela hned druhý den zpátky domů. Pak poslušně zamířila do New Yorku, jenže nesehnala jedinou zakázku. Zhrzená se odporoučela zpátky do Německa a cestou zosnovala ďábelský plán: zařídí, aby lidem připadala výjimečná a tajemná. Změnila si tedy jméno z Very na Veruschku. Dramatickou historii své rodiny přikrášlila několika smyšlenými detaily – například začala tvrdit, že pochází z Ruska. S novou identitou se vrátila do New Yorku a okamžitě dostala práci. 

Jakmile svou kariéru popostrčila, nestačila se divit, jaký poprask se okolo strhl. Veruschku si každý ihned zapamatoval. Středem jejího života se stala práce. O vážný vztah nestála, tvrdila, že se ani neumí zamilovat. Stačili jí milenci na jednu noc, nanejvýš vášnivé vztahy na pár týdnů. Od ostatních modelek se lišila tím, že se nespokojila s rolí věšáku na oblečení, ale při focení prosazovala i své nápady. Upoutala tím Dianu Vreeland, šéfredaktorku amerického Vogue, která se rozhodla, že z téhle ženy udělá opravdovou hvězdu. Nabídla jí, aby sama vymyslela prostředí a oblečení, ve kterém se chce fotit. Výsledek? Veruschka pózovala v zasněžené japonské krajině oblečená jen v kožichu z rysa a opírala se o zápasníka sumo. Jindy se postavila před fotoaparát Petera Bearda v Keni téměř nahá, na těle měla namalovaná divoká zvířata a stromy. 

Brzy se na focení začala sama líčit, česat a oblékat. Už nebyla jen obyčejnou modelkou – stala se stylistkou, kadeřnicí a vizážistkou v jedné osobě. A její nápady braly dech. Uměla zázračně měnit styl, jednou vypadala jako Greta Garbo, jindy jako Brigitte Bardot, někdy jako divoška. Jen jednu věc nedokázala: tvářit se šťastně. Na spoustě snímků se dívá mimo objektiv a vypadá zasmušile. Diana Vreeland jí zarmoucený výraz vyčítala. „Nebyla typickou tváří na titulní stránku, ze které sálá radost ze života,“ prohlásila. Veruschka ale trvala na tom, že se tvářila pochmurně naschvál, protože jí to tak nejvíc sluší. „Brala jsem modeling jako tvůrčí práci, prodávala jsem duši,“ prozradila novinářům později.

Do fotografického ateliéru vejde bosá modelka v minisukni. „Tak jsem tady,“ prohlásí, padne na všechny čtyři a začne se před fotoaparátem svůdně vlnit jako divoká kočka. Takhle nějak vypadal Veruschčin výstup ve slavném filmu Zvětšenina režiséra Michelangela Antonioniho. Veruschka hrála samu sebe, a i když se před kamerou objevila jen na pět minut, stala se jednou z hlavních hvězd filmu. Někteří filmoví fanoušci tuhle scénu dodnes považují za nejerotičtější ze všech, které se kdy natočily. Veruschka pracovala pro nejslavnější návrháře a módní domy (Tom Ford, Michael Kors, Dolce&Gabbana, YSL, Helmut Lang, Paco Rabanne). 

Modelce se ale sláva začínala pomalu zajídat. Otravoval ji svět luxusních modelů, za které ženy utrácejí hříšné peníze. „Vlastně jsem si na oblečení nikdy moc nepotrpěla,“ přiznala při jednom rozhovoru v roce 1968. „Nesnáším všechny ty okázalé značky jako Dior nebo Yves Saint Laurent. Nehodí se ke mně. Modeling mě baví jenom proto, že se při focení můžu změnit, v koho chci.“ Ačkoli vydělávala majlant, zničehonic začala zakázky odmítat. Padly na ni totiž deprese, ve snech se jí vracely vzpomínky na otce a na pobyt v koncentračním táboře. S démony bojovala několik let, a když se zotavila, pověsila modeling na hřebík. Naplno se pustila do malování na vlastní tělo, které ji vždycky bavilo. S pomocí barev se měnila ve zvířata, gangstery, staré sešlé muže a pak samu sebe vystavovala. Moc jí to ale nevynášelo a úspory rozházela.

Nikdy se nevdala ani si nepořídila dítě. Její jméno nechybělo v iniciativě Wir haben abgetrieben! (Šly jsme na potrat), která vyšla 6. června 1971 v západoněmeckém časopise Stern. V tomto čísle se 374 veřejně známých žen přiznalo k interrupci, jež byla v té době nezákonná. Veruschka byla jednou z nich. Tvrdila, že zvířata miluje mnohem víc než lidi. Nějaký čas žila v Brooklynu se dvěma přítelkyněmi a osmi kočkami, pak se přestěhovala do Berlína, kde si sama pronajala dům. Spolupracovala na filmu o svém životě a v současnosti se stále věnuje malbě. Příležitostně se objevuje na přehlídkových molech. Mihla se na Melbourne Fashion Festivalu v roce 2000. V roce 2006 dostala malou vedlejší roli v bondovce Casino Royale. V říjnu 2010 se účastnila přehlídky Gilese Deacona během Londýnského týdne módy a nazpívala vokály několika skladeb pro album Mimikry skupiny ANBB. V roce 2017 se objevila v lookbooku Resort 2018 pro Acne Studios. Věnuje se fotografování, je instruktorkou jógy a praktikuje techniky založené na principu uvolnění emocí. Na ulici ji ale už nikdo nepoznává. „Sláva je jako mýdlová bublina,“ konstatuje. „Krásně se leskne, ale pak praskne a nezbude po ní nic.“