Nejlepší lyžařka historie Lindsey Vonn se v jednačtyřiceti vrací na olympiádu

„Chci bavit fanoušky a užívat si lyžování,“ tvrdí Lindsey Vonn. Oblíbila si hlavně rychlostní disciplíny, sjezd a super-G. V historickém žebříčku nejlepších lyžařů historie se řadí na třetí místo, hned po Ingemaru Stenmarkovi a Mikaele Shiffrin. Drží čtyři křišťálové glóby Světového poháru a ovládla i olympijské hry ve Vancouveru 2010, kde získala zlatou medaili za sjezd a bronzovou za super-G. Svou sbírku olympijských medailí obohatila o bronzový kov za sjezd na olympiádě v Pchjongčchangu 2018. A aby toho nebylo málo, má i dvě zlata z mistrovství světa a dvakrát se stala nejlepší americkou sportovkyní roku.

Lindsey Caroline Kildow se narodila 18. října 1984 v Saint Paul v americkém státě Minnesota do rodiny právníků. Její otec Alan Kildow byl juniorským mistrem Spojených států v alpském lyžování. „Jsem nejstarší z pěti dětí – po mně přišla na svět moje sestra Karin a trojčata, to znamená sestra Laura a bratři Dylan a Reed. Vzhledem k tomu, že můj porod neproběhl podle plánu, měla jsem si možná nemocniční trauma na celý život dopředu vyčerpat právě tam. Dne 17. října 1984 šla moje matka v půl jedenácté večer na pohotovost se silnými bolestmi hlavy. O čtyři hodiny později prodělala něco, co lékaři později určili jako mrtvici, a já jsem se narodila akutním císařským řezem. Matka byla v kómatu a šanci na přežití jí dávali padesát na padesát... Když se probrala, řekli jí, že má holčičku, a nejenže si nepamatovala moje jméno, ale ani nevěděla, že jsem se narodila.“ (Lindsey Vonnová: Můj příběh; Universum, 2023). 

Lindseyina sportovní kariéra se začala psát téměř v kolébce. „Když mi byly tři roky, přihlásil mě táta na gymnastiku, ale neuměla jsem nic z toho, co od nás očekávali. Zůstala jsem u ní několik let, dokud trenéři rodičům neřekli, že jsem moc vysoká. Když mi bylo šest nebo sedm, zkusila jsem fotbal, kde jsem zjistila, že jsem naprosto nekoordinovaná. Táta mě vzal s sebou na tenis a já se nedokázala trefit přes síť. Nakonec přišlo krasobruslení. Myslím, že jsem měla tři lekce, než mě táta odhlásil. V té době už jsem ale byla zamilovaná do lyžování, takže nic jiného nemělo šanci.“ (Lindsey Vonnová: Můj příběh; Universum, 2023). Lindsey se stala členkou proslulé lyžařské školy Ericha Sailera v Buck Hill, ze které vzešli významní američtí reprezentanti. Když dostala na základní škole za úkol napsat, jaký je její životní cíl, neváhala: „Startovat na spoustě olympiád a vyhrát v životě víc závodů než jakákoli jiná žena.“

„Jedna věc, kterou jsem se naučila tím, že jsem měla čtyři malé sourozence, byla, jak zůstat v klidu uprostřed chaosu. Protože moje máma nemohla běhat ani jezdit na kole, často jsem to byla já, kdo je měl na starosti. Když jsme jeli k jezeru nedaleko našeho domu, byla jsem zodpovědná já. Když jsem byla malá, přebalovala jsem trojčata. Když jsme byli starší, vařila jsem jim obědy, a když jsem si udělala řidičák, vozila jsem všechny do školy a všude tam, kam potřebovali. Byli jsme sehraná jednotka.“ (Lindsey Vonnová: Můj příběh; Universum, 2023). Bylo jí jedenáct, když se v létě 1995 zúčastnila setkání s lyžařkou Picabo Street, mistryní světa ve sjezdu a držitelkou dvou olympijských medailí. 

„Vidět někoho, kdo toho tolik dokázal, kdo byl známý a populární a měl medaile a trofeje, bylo jako potkat v reálném světě superhrdinu. Setkáním s ní se všechno, co jsem si přála, proměnilo ve skutečnost. Bylo to jako: Páni, tak ono to je možné. Existuje to a já to dokážu. Picabo mi k podpisu na plakátu přidala věnování: Jdi za svými sny. Když se na to dívám zpětně, jsem si jistá, že to psala na plakát každému, ale to jsem tehdy nevěděla. Řekla mi, ať jdu za svými sny. A přesně to se nakonec stalo. To byl den, kdy můj do té doby beztvarý sen získal skutečnou podobu. Chtěla jsem se stát olympijskou vítězkou... Od toho dne bylo všechno jasnější. Picabo mě inspirovala, ukázala mi sen, kterého jsem mohla sama dosáhnout. Ten podepsaný plakát mám dodnes. Táta ho později nechal zarámovat a dodnes visí v mé ložnici v Utahu.“ (Lindsey Vonnová: Můj příběh; Universum, 2023). Lindsey se vrhla do intenzivního tréninku. Kvůli přípravě na olympijské hry nemohla navštěvovat klasickou střední školu, k získání středoškolského vzdělání proto využila online program University of Missouri High School.

Na konci devadesátých let se rodina přestěhovala do lyžařského střediska Vail v Coloradu. Svůj olympijský debut si Lindsey odbyla na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002. Bylo jí sedmnáct, na svahu za ní vlál dlouhý cop. Byla živelná a spontánní. V kombinaci obsadila šesté místo. Závody alpských lyžařů probíhaly v Park City v Utahu, kde se seznámila se šestadvacetiletým lyžařem Thomasem Vonnem. Přátelství přerostlo v lásku. Thomas se stal jejím manažerem i trenérem. Vzali se 29. září 2007 v Silver Lake Dodge v Deer Valley. „Můj otec byl proti tomu, abych se vdala. Pohádali jsme se. Na svatbu mi nepřišel, k oltáři mě vedl dědeček Don. Sedm let jsem s otcem nepromluvila.“ V dalších sezonách lyžařka vybojovala čtyři velké křišťálové glóby a získala olympijský titul ze sjezdu ve Vancouveru. V manželství to ale začalo skřípat a po čtyřech letech se Lindsey s Thomasem rozešla (rozvedli se v roce 2013). 

Svěřila se: „Asi jsem se neměla vdávat tak mladá, ale ničeho nelituju. Zestárla jsem a věci se změnily. Moje manželství navenek vypadalo idylicky, v soukromí to byl boj. Nebyla jsem v něm šťastná. Soukromý život se prolínal s tréninkem. Nakonec jsem došla do bodu, kdy už jsem takto nemohla dál žít. Ten tlak už se nedal udržet. Rozvodem jsem chtěla získat zpět kontrolu nad svým životem i kariérou.“ Lindsey s Thomasem neuzavřela předmanželskou smlouvu, takže došlo k soudnímu sporu. „Zatelefonovala jsem tátovi a požádala ho o radu, protože je právník. Trvalo ale dlouho, než jsme s tátou opět navázali bývalý vztah.“ 

Příjmení Vonn si Lindsey po rozvodu ponechala. Důvod? S tímhle jménem dosáhla svých největších sportovních úspěchů. „Lidé se chodili dívat na Lindsey Vonn. Na kopci jsem Vonn, je to moje umělecké jméno. Možná si změním příjmení, až ukončím kariéru. Nebo jestli se znovu vdám,“ svěřila se novinářům. O hry v Soči 2014 přišla, když upadla v tréninku a natrhla si křížový vaz. Před Pchjongčchangem 2018 dbala na to, aby se nezranila. Po příletu do dějiště her prohlásila: „Nechci, aby to znělo arogantně, ale dosáhla jsem skoro všeho, co jsem si předsevzala. Nepotřebuji tu vyhrát. Ale chci.“ Skončila na třetím místě ve sjezdu. Přesto jí vítězná Italka Sofia Goggia složila hold: „Lindsey byla vždy mojí hrdinkou. Nikdo z nás nedokázal to, co ona. Je nejlepší lyžařkou historie.“

Mediálně se propírala její romance s golfistou Tigerem Woodsem, s nímž se seznámila v roce 2012 na charitativní akci. V březnu 2013 veřejně oznámili, že tvoří pár, v květnu 2015 bylo po lásce. „Oba jsme měli nabitý program. Žili jsme na opačných stranách Ameriky a bylo těžké se vídat častěji. Zůstali jsme ale velcí přátelé,“ řekla Lindsey novinářům. Po vztahu s trenérem NFL Kenanem Smithem se v červnu 2018 stal jejím partnerem o pět let mladší kanadský hokejista P. K. Subban. „Na naše druhé výročí jsem ho požádala, aby si mě vzal, a on řekl ano. Mluvíme o rovnoprávnosti, ale skutky jsou důležitější než slova. Muži by také měli dostávat zásnubní prsteny a přesně to si P. K. zaslouží," napsala Lindsey ke svému příspěvku na Instagramu, na němž jsou se Subbanem u vánočního stromku v pruhovaných pyžamech a obklopeni svými třemi psy. Ve stejném roce Lindsey usilovala o povolení závodit v mužském sjezdu, to jí ale nebylo umožněno. Nakonec sešlo i z plánované svatby, s kanadským hokejovým obráncem se rozešli po dvou a půl letech. Následoval tříletý vztah s hercem a podnikatelem Diegem Osoriem, v únoru 2025 se rozešli.

V roce 2016 jí vyšla kniha Strong Is the New Beautiful: Embrace Your Natural Beauty, Eat Clean, and Harness Your Power (českyV síle je krása). Odhalila v ní svůj jídelníček, denní režim i celoživotní filozofii, která jí pomohla stát se jednou z nejlepších lyžařek všech dob. Svěřila se: „Několikrát jsem si po těžkém pádu, kdy mě do nemocnice převážel vrtulník, řekla, že se už možná nikdy nevrátím. Pokaždé jsem ale zatnula zuby a opět se vydala bojovat, abych byla zpátky mezi nejlepšími.“ V srpnu 2022 zemřela v sedmdesáti letech její matka na amyotrofickou laterální sklerózu. „Moje maminka je mi inspirací, ne kvůli tomu, co udělala pro mou lyžařskou kariéru, ale protože ze mě její vytrvale pozitivní přístup udělal člověka, jakým jsem na sjezdovce a hlavně mimo ni. V každé nepřízni osudu, které čelila, našla perspektivu a inspiraci. Její odvaha na mě působila už od dětství; ať už jsem to tehdy chápala, nebo ne, teď už to vím.“ Ve stejném roce jí vyšla druhá kniha Rise: My Story (česky Lindsey Vonnová: Můj příběh), v níž se svěřuje se svým bojem s depresemi a líčí odvážná rozhodnutí, která jí pomohla překonat problémy na sjezdovkách i mimo ně. 

Lyžování je krutý sport. Vítr, mlha nebo terénní nerovnost mohou vymazat roky práce během pár sekund. Vše, čeho Lindsey dosáhla, si vybojovala tvrdou prací. Kromě sbírání medailí její cestu provázela těžká zranění. Přetrhané vazy, fraktury, otřesy mozku, nespočet operací. Tohle všechno nakonec vyvrcholilo ukončením kariéry v roce 2019. Na rozloučenou ale ještě vybojovala bronzovou medaili ve sjezdu na mistrovství světa ve švédském Aare. „Maminka mi vždy říkala: ‚Jakékoliv nesnáze můžeš překonat.‘ V dubnu 2024 proto podstoupila operaci, kdy jí bylo pravé koleno nahrazeno titanovým implantátem. Po letech poprvé chodila bez bolesti. Pak začala zkoušet víc – nejdříve tenis, potom posilovnu, nakonec lyže. A ohlásila návrat do soutěží. Bylo to poprvé v historii Světového poháru v alpském lyžování, kdy někdo závodil s umělým kolenem. „Miluju rychlost, ráda stojím ve startovní bráně,“ tvrdí Lindsey s oblibou. Pět hodin denně dřela v posilovně, přidala jízdu na kole a rychlostní intervaly. V Sun Valley si 23. března 2025 zajela druhé místo – ve svých 40 letech se tak stala nejstarší medailistkou v dějinách vrcholného ženského lyžování. „Odmítám předsudky týkající se věku,“ prohlašuje hrdě hvězdná atletka a její comeback mluví jasně. Lyžařka Jacqueline Wiles o ní řekla: „Tohle není žena, která se vrací z nudy. Ona se vrací, protože ji to pořád táhne dopředu.“

Jako jediná žena sjela v roce 2023 legendární, extrémně nebezpečnou sjezdovku Streif v Kitzbühelu, navíc v noci. Jako jedna z šesti žen historie dokázala vyhrát závody Světového poháru ve všech pěti disciplínách (sjezd, super-G, obří slalom, slalom, kombinace). Lindsey skvěle řeže oblouky po bílých svazích, zároveň je vyhledávanou modelkou. Její tvář často vykukuje z coveru prestižních časopisů. Prezentuje sportovní i společenskou módu, dostala ocenění časopisu Glamour. Mohli jsme o ní číst v italském, britském i americkém Vogue, kam ji fotila slavná fotografka Annie Leibovitz. 

Zahrála si v seriálu Zákon a pořádek. Působí jako ambasadorka řady významných značek. Ve spolupráci se značkou Head vytvořila vlastní lyžařskou kolekci Legacy by Lindsey Vonn. Je tváří značek Rolex nebo Under Armour. Spolupracuje s luxusními brandy Gucci, Balenciaga, Land Rover a Jaguar. Založila nadaci The Lindsey Vonn Foundation, jejímž cílem je posílit a obohatit životy mladých žen. Dívkám ve věku od deseti do osmnácti let poskytuje stipendia nebo jim hradí pobyt v kempech zaměřených na budování sebedůvěry. Lindsey inspiruje lidi po celém světě. Na Instagramu ji sleduje přes dva miliony uživatelů (@lindseyvonn), kde vrcholová sportovkyně nabádá ženy, aby neztrácely sebevědomí, i když si myslí, že jejich tělo má k dokonalosti daleko. „Jsem normální člověk a občas se hrbím, skrčí se mi břicho nebo mám na zadku celulitidu. Ale nezapomínám na to, jak mi mé tělo pomohlo v životě dosáhnout úžasných věcí. Jsem silná a hrdá na to, že jsem nikdy nepodstoupila žádnou plastickou operaci a neupravuji své fotky photoshopem.“