Když vyšla Faye Dunaway v Paříži na balkon, uviděla davy dívek, které měly na hlavě její baret

Podzim 1967. V kinech má premiéru film Bonnie a Clyde, který oživil příběh zločineckého páru. Bonnie Parker a Clyde Barrow se se svou bandou koncem 20. a na začátku 30. let minulého století dopustili nejenom řady loupežných přepadení, ale také vražd policistů i civilistů. V době hospodářské krize byli považováni za veřejné nepřátele a jejich těžké zločiny, které většinou páchal o něco starší Barrow, vzbudily pochopitelně velkou pozornost dobového tisku a čtenářů, a to zvláště po uveřejnění fotografií gangsterů, kteří se předvádějí se zbraněmi. Smrt dvojice 23. května 1934, kdy policisté rozstříleli její auto na silnici v lesích Louisiany, vzbudila obrovský zájem veřejnosti. V režii Arthura Penna si Bonnie zahrála Faye Dunaway a Clydea Warren Beatty. Fay s černým baretem na hlavě a v sukni do půli lýtek se stává okamžitě ikonou módního trendu. Ženy si tuhle módu okamžitě zamilují. Za svůj skvělý herecký výkon si Faye navíc vyslouží cenu BAFTA, Donatellova Davida a nominaci na Oscara. 

Dorothy Faye Dunaway se narodila 14. ledna 1941 v Bascomu na Floridě do rodiny armádního seržanta Johna MacDowella Dunaway. Její matka Grace April Smith byla ženou v domácnosti. Faye měla o rok mladšího bratra Maca Simmiona. V pamětech vzpomínala: „Naše rodina se neustále stěhovala. Dětství jsme s Macem strávili neustálým cestováním po vojenských základnách ve Spojených státech a v Evropě.“ (Faye Dunaway: Looking for Gatsby; Simon & Schuster, 1995). Herectví vystudovala na divadelní katedře Bostonské univerzity. Ve studiu herectví pak ještě pokračovala pod vedením režiséra a divadelního pedagoga Elii Kazana v Lincoln Center Repertory Theater v New Yorku. 

Už v jednadvaceti si zahrála na Broadwayi ve slavné divadelní hře Člověk do každého počasí (A Man for All Seasons). Filmový debut přišel v roce 1967, kdy si zahrála v krimikomedii The Happening. Ztvárnila Sandy, členku party mladých lidí, kteří unesou byznysmena s mafiánskou minulostí a požadují výkupné od jeho rodiny. Hned další film ji vystřelil mezi hvězdy – ve stejném roce natočila snímek Bonnie a Clyde. 

V roce 1968 šla do kin kriminální komedie Případ Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair). Faye si zahrála Vicky Anderson, vyšetřovatelku od pojišťovny, která má prověřit dokonalou loupež. Podezřívá z ní Thomase Crowna, charismatického milionáře v podání Steva McQueena. Záběr, kdy tihle dva spolu hrají šachy, vešel do dějin kinematografie jako jedna z nejsmyslnějších sexy scén, které kdy byly natočeny. O žádný explicitní sex se ovšem nejedná – jejich šachová partie probíhá beze slov, za vše mluví záblesky v očích protagonistů a výrazy jejich tváří. Mimochodem, Faye se tu předvedla v 29 úžasných outfitech. A ženy tuhle módu opět kopírovaly. Když byl v roce 1999 natočen remake tohoto filmu, Faye v něm nesměla chybět (už ale v jiné roli). 

Sotva skončilo jedno natáčení, odcestovala do Itálie na další. V romantickém dramatu Místo pro lásku (Amanti) si zahrála na smrt nemocnou módní návrhářku, která prožije bouřlivý románek s automobilovým závodníkem. Toho hrál o sedmnáct let starší Marcello Mastroianni. „Když jsme se poprvé setkali, byla jsem z něj ohromená. Takového muže jsem nikdy předtím nepotkala,“ vzpomínala Faye. Zamilovali se do sebe. Mastroianni byl ale ženatý a ač žil s manželkou odděleně, odmítal se kvůli svému katolickému vyznání rozvést. Z obavy před paparazzi za ním Faye létala v přestrojení. Někdy nosila hnědou paruku a sluneční brýle, jindy se schovávala v kabátu a hlavu si zakrývala velkým kloboukem. „V podstatě jsem dělala to, co jsem nenáviděla, kvůli muži, kterého jsem milovala,“ přiznala Faye v pamětech. „Přála jsem si, aby nám to spolu vyšlo. Někdy si vzpomenu na naše společná léta a je mi to líto. Něco ve mně mi říká, že kdybychom se vzali, byli bychom pořád manželé. Hodně jsme o tom fantazírovali, že spolu zestárneme. Marcello si ale myslel, že budeme jako Spencer Tracy a Katharine Hepburn, kteří tajili svou lásku celý život.“ Faye však toužila po manželství a rodině. Po tříletém vztahu se s ním rozešla. Mastroianni v roce 1987 uvedl pro časopis People: „Byla to žena, kterou jsem nejvíc miloval. Vždycky mě bude mrzet, že jsem ji ztratil. S ní jsem byl poprvé v životě sám sebou.“ 

V roce 1969 se Faye blýskla v Tiché dohodě (The Arrangement), o rok později ve snímku Malý velký muž (Little Big Man). V roce 1973 si střihla roli intrikánky Milady de Winter ve filmové adaptaci Tří mušketýrů. Následoval katastrofický film Skleněné peklo (The Towering Inferno), kde si zahrála po boku Paula Newmana a Freda Astaira. Film se stal nejvýdělečnějším snímkem roku 1974. 

Ve stejném roce podala skvělý výkon ve filmu Čínská čtvrť (Chinatown) – a získala za něj nominace na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA. V téhle noir detektivce ztvárnila Evelyn Mulwray, tajemnou femme fatale, která si najme soukromého detektiva (hrál ho Jack Nicholson), aby odhalil nevěry jejího muže. Další nominace na Zlatý glóbus na sebe nedala dlouho čekat. Faye se jí dočkala poté, co šel do kin politický thriller Tři dny Kondora (Three Days of the Condor). Zahrála si v něm fotografku Kathy, kterou unese a drží jako rukojmí analytik CIA, kterého hrál Robert Redford. 

V roce 1976 šlo do kin drama Televizní společnost (Network). Faye byla v roli bezcitné Diane Christensen, která udělá cokoli, aby měla její televize lepší čísla sledovanosti, tak přesvědčivá, že za svůj výkon právem získala Oscara. Vzpomínala: „Byl to snad jediný scénář, do kterého jsem nezasahovala. Byl nádherný, psaný jakoby ve verších.“ V roce 1981 se objevila ve filmu Drahá maminko (Mommie Dearest). Hrála v něm Joan Crawford, americkou herečku, která byla ve 30. a 40. letech nekorunovanou královnou filmového plátna, jednou z největších hvězd, ale také kontroverzním člověkem. Měla čtyři adoptované děti. Dvě starší, dcera Christina a syn Christopher po její smrti zjistili, že je matka vydědila z důvodů „jim velmi dobře známým.“ 

Tak stálo v poslední vůli. Poslední slovo ovšem měla Christina, která rok po matčině smrti vydala životopisnou knihu Drahá maminko, v níž svou adoptivní rodičku vykreslila jako zlou, manipulativní a sebestřednou alkoholičku, kterou zajímala jenom její kariéra. Kniha se dočkala velmi kontroverzních reakcí, stala se ale bestsellerem. Faye byla ubezpečena, že film bude vyprávět skutečný příběh. Nakonec se ukázalo, že kniha měla sloužit k pošpinění jména Joan Crawford. Snímek byl po svém uvedení v kinech přijat více než negativně: obdržel celkem pět Zlatých malin, v roce 1990 dokonce Zlatou malinu za nejhorší film uplynulé dekády. S větším časovým odstupem je však jasné, že tehdejší hodnocení filmu bylo poněkud příkré a snímek je z dnešního pohledu docela zajímavým pohledem do hollywoodské historie. Faye o tomhle filmu přesto odmítá mluvit, protože poškodil její kariéru.

V průběhu osmdesátých a devadesátých let hrála v několika televizních filmech a seriálech. Za svou roli v seriálu Ellis Island získala Zlatý glóbus. S Johnnym Deppem si zahrála ve snímku Arizona Dream, za což obdržela na festivalu Berlinale ocenění Stříbrný medvěd. Vidět jsme ji mohli po boku Johnnyho Deppa a Marlona Branda ve filmu Don Juan DeMarco. Třetí Zlatý glóbus? Získala ho v roce 1998 za postavu Wilhelminy Cooper v životopisném dramatu Gia, kde si zahrála s Angelinou Jolie. V novém miléniu rozjela i režisérskou kariéru - v roce 2001 se ujala nejen režie, ale i hlavní role v krátkém filmu Yellow Bird podle předlohy Tennessee Williamse. 

Své soukromí si vždy střežila. Neplnila bulvár románky s hereckými kolegy (výjimkou byl vztah s Mastroiannim). Ve své autobiografii vzpomínala na léta, která strávila v šedesátých letech po boku stand-up komika Lennyho Bruce (zemřel v roce 1966 na předávkování drogami). „Bruce šel proti proudu, byl to nekonvenční člověk. Zaujal mě svým svobodomyslným životním stylem.“ 7. srpna 1974 se v Beverly Hills vdala za o pět let mladšího rockového zpěváka Petera Wolfa. Jejich kariéry byly ale pro oba dva na prvním místě. Trávili spolu proto málo času, což si vyžádalo svou daň. Rozvedli se po pěti letech. 

Podruhé se vdala za britského fotografa Terryho O'Neilla. Znali se už z natáčení filmu Tři dny Kondora. Když se setkali znovu v březnu 1977 na slavnostním ceremoniálu v Los Angeles, přeskočila mezi nimi jiskra. Terry ji druhý den ráno fotil do časopisu People u bazénu hotelu Beverly Hills, kdy v ruce svírala svou sošku Oscara. Vzali se v červenci 1983. Faye za ním odešla do Anglie. Vychovávali spolu adoptovaného syna Liama, ale i tenhle svazek se nakonec rozpadl. Rozvedli se v roce 1987 a Faye se vrátila zpátky do Spojených států. Dále byla spojována se spisovatelem Frederyckem Forsythem, tři roky žila s Warrenem Liebverfarbem, prezidentem Warner Bros. Vystřídal ho bluesový muzikant Hook Herrera a po něm vstoupil do jejího života francouzský televizní moderátor Bernard Montiel. V roce 2016 řekla časopisu Harper´s Bazaar: „Myslela jsem si, že je důležité mít partnera. Jsem ale spíš samotářka a užívám si chvíle, kdy můžu být sama.“ 

„Žijeme, abychom pracovali. Chci prostě dál pracovat. Ve své práci jsem nejšťastnější,“ řekla 13. října 2014 na zahajovacím ceremoniálu festivalu Lumière v Lyonu. Na úvod se promítala restaurovaná verze snímku Bonnie a Clyde. Faye sklidila potlesk vestoje od pěti tisíc diváků. V roce 2016 byla obsazena do dramatického filmu The Case for Christ. Následoval kanadský film Dárkyně smrti (Inconceivable). V roce 2017 byla u příležitosti 50. výročí snímku Bonnie a Clyde pozvána s Warrenem Beattym na slavnostní vyhlašování Cen Akademie, aby předali cenu za nejlepší film. Došlo ale k záměně obálek a ona vyhlásila jako vítěze La La Land namísto Moonlight. Když se omyl vysvětlil, zůstala naprosto ohromená a cítila se provinile. O rok později byli oba herci pozváni znovu. A o loňské chybě již vtipkovali. 

V červenci 2018 se Faye stala hvězdou kampaně Gucci, která propagovala stylovou kabelku Sylvie. Za kampaní stál kreativní ředitel firmy Alessandro Michele (v roce 2022 z Gucci odešel a od roku 2024 je kreativním ředitelem značky Valentino). Od chvíle, kdy se ujal vedení, naráželi jsme v jeho kolekcích na styl Faye Dunaway. Ve své první přehlídce – na podzim 2015 – oblékl čtyřem modelkám její ikonický baret. „Mám ho dodnes ve skříni. Vzpomínám si, jak jsme s Warrenem přicestovali do Paříže na premiéru Bonnie a Clydea. Vyhlédla jsem z hotelového balkonu na chodník a uviděla záplavu nádherných francouzských dívek. A všechny měly na hlavě baret! To byl ale kompliment,“ vzpomínala herečka. V kampani pro Gucci ztvárnila hollywoodskou hvězdu, která si užívá luxusního života v Beverly Hills. Zdárně jí sekundovala francouzská herečka, zpěvačka a skladatelka SoKo, která hrála její dceru. Faye se projíždí městem v limuzíně s vlastním řidičem, rozdává autogramy, nakupuje na Rodeo Drive, odpočívá u bazénu, hraje tenis… Ani na chvíli nepouští svůj Gucci bag. Film končí tím, že matka dává dceři svou kabelku Sylvie. Kabelka představuje rodinné dědictví předávané z matky na dceru. 

Její zatím poslední role? V roce 2022 měl premiéru film The Man Who Drew God. O dva roky později byl natočený dokumentární film o jejím životě s názvem Faye. „Mojí povinností je odvádět kvalitní práci. Nebyla bych úspěšná, kdybych to nedělala. Vždycky jsem se však snažila být co nejdál od záře reflektorů. Nikdy jsem netoužila stát se obletovanou celebritou.“ Herečka se zapojuje i do charitativních aktivit. Spolupracuje na kampaních Světové zdravotnické organizace, American Foundation for AIDS Research a Elton John AIDS Foundation zaměřených na zvyšování povědomí o AIDS a důležitosti používání kondomů. Opakovaně přispívá finančními prostředky na výzkum HIV/AIDS.