Karen Carpenter. Excelentní hlas a úspěch, za které zaplatila příliš

Karen Carpenter byla jednou z nejúspěšnějších muzikantek 70. let a ovlivnila další generace zpěvaček. Madonna, Sheryl Crow, Shania Twain, Natalie Imbruglia, Taylor Swift, Beyonce, Adele i Lady Gaga se svěřily, že hrála rozhodující roli v jejich hudební kariéře. Karen Carpenter dosáhla všeho, o čem kdy snila. 

Chválu na její hlas pěl Paul McCartney: „Má nejlepší ženský hlas na světě. Je melodický a tak osobitý!“ John Lennon jí zase řekl: „Drahá Karen, myslím, že tvůj hlas je dokonale báječný.“ Její kontraalt v rozsahu tří oktáv je odborníky považovaný za jeden z nejlepších a nejvýraznějších v hudební historii. V prestižním žebříčku časopisu Rolling Stone figurovala v roce 2010 ve stovce nejlepších zpěvaček všech dob. Karen byla leaderem sourozeneckého dua The Carpenters, se 100 milionem prodaných desek šlo o jednu z nejpopulárnějších skupin na světě. Jejich písničky se od roku 1969 do roku 1976 dostaly do dvacítky největších světových hitů. Na kontě mají 3 ceny Grammy, 10 zlatých singlů, 8 zlatých alb a 5 alb platinových.  

Karen Anne Carpenter se narodila 2. března 1950 v New Heavenu v americkém státě Connecticut do rodiny podnikatele Harolda Carpentera. Měla o rok staršího bratra Richarda. „Vzpomínám si, že Richard pořád poslouchal tátovy desky nebo ve sklepě experimentoval s hraním na různé nástroje, zatímco já jsem hrála basket nebo fotbal. Byla jsem hrozné číslo! Jako dítě jsem chtěla být zdravotní sestrou, nebo letuškou.“ 

Nakonec ale touha umět hrát na nějaký hudební nástroj přepadla i ji a zapsala se na hudební školu na studium hry na flétnu. V roce 1963 se rodina kvůli otcově podnikání přestěhovala do kalifornského Los Angeles. Během studia na střední škole Downey High School chodila Karen zpívat do sboru, a aby se vyhnula hodinám gymnastiky, vrhla se na kurs hry na bicí. Trénovala tak usilovně, že jí její matka musela občas bandážovat bolavé prsty. „Za bubny jsem byla šťastná. Připadalo mi to přirozené, jako bych už někdy v nějakém minulém životě bubnovala. Když jsem za ně sedla a vzala do rukou paličky, cítila jsem se báječně.“ (Randy L. Schmidt: Little Girl Blue: The Life of Karen Carpenter; Chicago Review, 2011). Když pak kapela Downey Band hledala bubeníka, Karen přišla na konkurs a uspěla.

Bylo jí šestnáct let, když její bratr založil kapelu s kamarádem Wesem Jacobsem. A Karen přizvali, aby jim hrála na bicí. Jako The Richard Carpenter Trio obráželi hudební soutěže, hráli na tancovačkách a svatbách. 24. června 1966 vyhráli soutěž kapel Hollywood Bowl. První cena? Kontrakt se společností RCA Records. Nahráli dvě alba, ale pak se kapela rozpadla. Ve stejné době Karen podepsala kontrakt s Magic Lamp, malou nezávislou značkou. Vlastnil ji basák Joe Osborn, v jehož garáži nahrála Karen songy Looking for Love, nebo I´ll be yours. V létě 1966 vydala vokální desku, nesetkala se ale s valným komerčním úspěchem, prodalo se jen 500 kopií. Po maturitě se Karen zapsala na studium hudby na Long Beach State University. Stala se členkou univerzitního sboru a docházela na lekce zpěvu k Franku Poolerovi. Ten vzpomínal: „Byla rozenou zpěvačkou. Už v sedmnácti letech měl její hlas neuvěřitelnou sílu.“ Sourozenecké duo The Carpenters založila Karen s bratrem Richardem v roce 1969. Demo snímek poslali do studia A&M Records, kde se nahrávka líbila natolik, že dostali okamžitě smlouvu. O rok později nazpívala Karen píseň Close To You, která se držela šest týdnů na vrcholu všech amerických hitparád.

Během 70. let zářili sourozenci na muzikantském nebi. Cestovali po celém světě, největší úspěch zažili v Japonsku. Karen si zvali do televizních show, objevovala se na titulních stránkách časopisů, byla symbolem americké kultury a idolem mladých dívek. Nikdo ale netušil, že sváděla bitvu se zákeřnou nemocí. Mentální anorexie u ní propukla v roce 1967. Kvůli zdravotním potížím s žaludkem jí tehdy doktor nařídil dietu a Karen začala hubnout. Z původní váhy 63 kilogramů zhubla na 54. Když měla 52 kilogramů, lidé ji chválili, jak jí to sluší. A tak shazovala dál. V roce 1975 vážila při výšce 163 centimetrů pouhých 36 kilo.

„Myslela jsem si, že nemám nic pod kontrolou, jen svoje tělo,“ přiznala. (Randy L. Schmidt: Little Girl Blue: The Life of Karen Carpenter; Chicago Review, 2011). Denně brala několik prášků, které se používají na léčbu štítné žlázy. I to málo jídlo, které snědla, hned zvrátila. Byla natolik zesláblá a těžce se jí dýchalo, že si někdy musela dát pauzu i uprostřed koncertu. Stávalo se, že rozjeté turné museli v půlce zrušit kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Na podzim 1975 vyběhla na pódium vyprodaného sálu v Las Vegas. Zazpívala píseň Top of the World a padla k zemi. Převezli ji do nemocnice, napojili na přístroje. Lékaři zjistili, že má 16 kilogramů podváhy.

Po propuštění z nemocnice začala docházet na psychoterapii. Všichni věřili, že se vyléčí. Vyzáblost maskovala několika vrstvami oblečení. Ve skutečnosti ale její tělo stále trpělo úzkostí, nedostatkem jídla, nedostatkem spánku a nadměrnými dávkami laxativ. Její přítelkyně, zpěvačka Dionne Warwick, vzpomínala: „S Karen jsem se měla sejít na oběd v New Yorku. Byla jsem v šoku, když jsem ji uviděla. Byla tak vychrtlá!“ 

V roce 1980 si zazpívala duet s Ellou Fitzgerald v televizním pořadu Music, Music, Music. Bouřlivý románek prožila s developerem Thomasem Jamesem Burrisem. Byl o devět let starší než Karen, rozvedený a měl osmnáctiletého syna. Vzali se 31. srpna 1980 v hotelu v Beverly Hills. Pár dní předtím nahrála Karen song Because We Are in Love a tuhle nahrávku si hosté vyslechli během jejich svatebního obřadu. Manželství ale nemělo dlouhého trvání, už po roce se jejich cesty rozešly. Burris si žil nad poměry a Karen značně finančně vysával. Rozvodové papíry mu ale poslala až 28. října 1982. Její kamarádka Karen Kamon o jejich manželství řekla: „Byla to ta nejhorší věc, která Karen v životě potkala.“ (Randy L. Schmidt: Little Girl Blue: The Life of Karen Carpenter; Chicago Review, 2011).    

V září 1982 vážila Karen jen 35 kilogramů. Stěžovala na bolesti hlavy, závratě a nepravidelný rytmus srdce. Byla přijata do nemocnice Lenox Hill Hospital v New Yorku, kde jí začali nitrožilně podávat výživu. Terapie byla úspěšná, poměrně brzy nabrala 14 kilogramů. Neblaze se ale tahle rychlost podepsala na jejím srdci. V listopadu 1982 se vrátila do Kalifornie. Měla spoustu plánů do nového začátku. Rozvod chtěla konečně dotáhnout do konce, plánovala nahrát novou desku, stihla na ni však nazpívat jen song Now. 

Jejím posledním veřejným vystoupením byla vánoční besídka. Přátelům a známým zazpívala koledy v Buckley School. 4. února 1983 ji našla její matka v bezvědomí. Ležela nahá na podlaze svého pokoje v domě rodičů. Záchranná služba ji převezla do nemocnice, ale zachránit její život se lékařům nepodařilo. Zemřela na selhání srdce. Bylo jí 32 let. Jejího pohřbu se zúčastnila tisícovka lidí. Nechyběly ani její přítelkyně z hudební branže, Olivia Newton-John, Petula Clark, Dionne Warwick, nebo Dorothy Hamill. Zpěvačka Olivia Newton-John na ni vzpomínala: „Byla mou velmi dobrou přítelkyní. Byla zábavná, moc milá a měla ten nejneuvěřitelnější hlas, jaký jsem kdy slyšela.“ Po její smrti založila rodina nadaci Karen A. Carpenter Memorial Foundation. Ze získaných prostředků financují vědecký výzkum i pomoc a podporu lidem s poruchami příjmu podpory.

 

.