Joy Adamson. Máma lvice Elsy pocházela z Čech

Joy Adamson se narodila 20. ledna 1910 jako Friederike Victoria Gessner v Opavě. Byla prostřední ze tří sourozenců. Měla o dva roky starší sestru Traute a o osm let mladší sestru Dorle. Její otec se ve městě těšil významnému postavení, byl stavebním radou na zemském úřadě v Opavě. V knize The Searching Spirit: An Autobiography (Collins and Harvill Press, 1978) vzpomínala: „Otec se nemohl smířit s tím, že jsem děvče. Říkal mi Fritzi a jednal se mnou jako se synem a chtěl, abych se oblékala do chlapeckých šatů.“ Dvanáct let strávila v Opavě a jejím okolí. Když se v roce 1922 její rodiče rozvedli, putovala s matkou k babičce do Vídně a do škol. „Dva roky jsem studovala hudbu, abych získala vysvědčení opravňující k pedagogické činnosti. Na dráhu virtuosky jsem ale pomýšlet nemohla a učit jsem nechtěla.“ Po dvou letech získala další diplom, když si osvojila těsnopis. Poté absolvovala kurz navrhování plakátů, restaurátorství, kovotepectví a studovala i zpěv. Přivydělávala si jako modelka. „Měla jsem stále co dělat, ale pořád jsem nevěděla, čím budu.“

Ve Vídni se Joy seznámila s Victorem von Klarvillem. Jezdili spolu na výlety do hor a po třech týdnech známosti od něj dostala nabídku k sňatku. Vzali se na jaře roku 1935. „Chtěl, abych nechala studií. Slíbil mi, že si nikdy nebudu muset sama vydělávat na živobytí a že se oba poohlédneme po nějakém domě, který by splňoval všechny naše sny.“ Po marných pokusech získat kontakty v některé exotické zemi, kde měl stát jejich vysněný dům, si manželé vyměnili pár dopisů se švýcarským farmářem hospodařícím v Keni. Odjezd z Evropy se Victorovi hodil i z jiného důvodu – coby rakouský Žid se v sousedství hitlerovského Německa necítil bezpečně. Z přístavu v Janově vypluli 12. května 1937. „Poprvé jsem Afriku spatřila za ranního svítání. Vyběhla jsem na horní palubu a uviděla súdánské nosiče, ženoucí se chodbou. Se svými svalnatými těly a afroúčesy vypadali, jako by patřili k dekoracím z nějakého egyptského kusu.“

Manželská idyla však neměla dlouhého trvání, rozvod přišel dva roky po svatbě. „Nestačila jsem vnímat, jak se lišíme náhledem na život.“ V Keni se Joy seznámila se švýcarským botanikem Peterem Ballym, který v zemi zkoumal možnosti zelené medicíny. Byl to on, kdo vymyslel Friederice nové jméno – Joy. Vzali se v roce 1938. Peter získal místo botanika v nairobském muzeu a na tříměsíční expedici do pohoří Chyulu s ním jela i Joy. Během namáhavé expedice zachycovala vodovkami Peterovy botanické vzorky. Později ilustrovala sedm knih o flóře východní Afriky a v dalších letech nairobské muzeum obohatila o 700 portrétů představitelů čtyřiapadesáti hlavních kmenů Keni. Několik příštích let žili manželé v Nairobi a toulali se po safari. Peter pokračoval ve výzkumech, Joy malovala. 

Dokonce se s manželským párem antropologů Louisem a Mary Leakeyovými zúčastnila vykopávek v Rift Valley a tanzanském kráteru Ngorongoro. Poznávala duši Afriky i svou vlastní a začínala si uvědomovat, že manželství s Peterem byl omyl. Tečku za marnou snahou spojit dvě rozdílné povahy přinesly Vánoce 1942, kdy se na večírku seznámila s Georgem Adamsonem, ochráncem přírody a jedním ze zakladatelů afrických národních parků. Ir narozený v Indii Joy okamžitě zaujal. Vzali se za dva roky a prožili spolu šestadvacet let. George povahu své ženy popsal v knize My Pride and Joy: Autobiography (Simon & Schuster, 1987): „Jedna polovina toužila po míru a volnosti divočiny, druhá potřebovala k životu světla, lesk a kolotání města.“ Joyiným největším přáním bylo mít děti. Všechna tři těhotenství ale skončila spontánním potratem.

Světovou známost manželům přinesly Joyiny knihy, které byly inspirovány životem a prací v Africe. Vycházely v šedesátých a sedmdesátých letech a staly se z nich bestsellery. Nejznámější z nich byl Příběh lvice Elsy. Děj? Na území Boranů řádí lev-lidožrout. Když zabije jednoho domorodce, vypraví se George s přáteli na trestnou výpravu. Lva zastřelí, ale z úkrytu se na ně vyřítí lvice. V sebeobraně ji musejí lovci také zastřelit. Až poté zjistí, že důvodem její zuřivosti byla ochrana jejích tří malých lvíčat. George mláďata vezme s sebou domů a předá je Joy k vychování. Tři samičky však mohou být časem nebezpečné. Joy je proto doporučeno, aby zvířata, až odrostou, poslala do zoo. Nejmladší Elsa však zůstává u Adamsonových. Je ochočená, ale manželé ji naučí, jak se navrátit zpátky ke svobodnému životu v divočině. Elsa se spáří se s divokým lvem a svá mláďata později přivede ukázat Adamsonovým do tábora. Podle knihy byl natočen film Volání divočiny, který získal dva Oscary a Zlatý glóbus. Elsa se stala symbolem nutnosti porozumět zákonům divoké přírody a její ochraně. Kromě lvice adoptovali manželé levhartici a gepardici a další zvířecí stvoření. Jejich manželství ale spělo ke konci. Definitivně se rozpadlo v roce 1970.

Joy přednášela po celém světě o mizející africké divočině a o zodpovědnosti lidí za své zvířecí bratry. Po své milované lvici pojmenovala nadaci Elsa Conservation Trust. Dodnes do ní plynou dary a příjmy z autorských práv. Financují se z ní přírodovědné projekty a zřizují rezervace.

Joy Adamson, kamarádku divokých šelem, ubodal k smrti její bývalý zaměstnanec. Z pomsty za to, že ho propustila za krádež. Zemřela 3. ledna 1980, pár dní před svými sedmdesátými narozeninami. Nedlouho před smrtí napsala: „Konečně jsem pochopila svůj životní úkol. Pomáhat zachránit ohrožené druhy cítím jako své poslání do konce svých dnů.“

Ve filmu Volání divočiny, natočeném podle příběhu života Joy a George Adamsonových, hlavní role ztvárnili Virgina McKenna a Bill Travers. Snímek jim oběma změnil život a založili spolu nadaci na ochranu zvířat Born Free.