Jak se poloviční chudý sirotek stal nejlépe placenou Američankou své doby a proč o ní zpívá i Madonna

Původní jméno budoucí hvězdy bylo Julia Jean Mildred Frances Turner a dostala ho při narození 8. února 1921. V životopise vzpomínala: „Otec pracoval jako horník, ale peníze většinou prosázel. A má matka měla štěstí, když se jí podařilo vydělat deset dolarů týdně. Přitom byla tak krásná! Narodila jsem se čtyři dny před jejími sedmnáctými narozeninami.“ (Jane Ellen Wayne – Lana: The Life and Loves of Lana Turner; London, UK Robson Books Ltd., 1995). Bylo jí devět let, když jejího otce přepadli na ulici, zavraždili a okradli o peníze, které vyhrál v kostkách.

„Nevím, jak dlouho jsem spala, ale zčistajasna jsem seděla ve tmě na posteli. Před očima jsem měla neuvěřitelně intenzivní vizi – viděla jsem obrovský medailon z lesklého zlata s tváří Boha a hlas říkal: Tvůj otec je mrtvý. Najednou mě přepadl pocit klidu, mé oči se zavřely a znovu jsem usnula. Když jsem se ráno vzbudila, slyšela jsem, jak se máma potichu modlí. Aniž mi to řekla, já už věděla, že táta zemřel. Že mi odešel navždy.“ (Jane Ellen Wayne – Lana: The Life and Loves of Lana Turner; London, UK Robson Books Ltd., 1995). 

O rok později se kvůli lepšímu klimatu přestěhovala s matkou do Los Angeles. Bylo jí šestnáct, když ji v bistru Top Hat Café, do kterého si místo školy odskočila na coca-colu, objevil mocný vydavatel hollywoodských novin. Ten ji doporučil hereckému agentovi a Lanina kariéra se začala rozjíždět raketovým tempem. Koncem roku 1937 podepsala kontrakt se studiem MGM. Začala si barvit vlasy na blond, brala sto dolarů týdně a mezi záběry odmaturovala. Ve svém prvním filmu They Won't Forget hrála studentku, která sešla po schodech a prošla se kousek po chodníku. To však stačilo, aby se z ní stala hvězda. Mohl za to upnutý svetřík, který měla na sobě. Přezdívku The Sweater Girl získala právě kvůli tomuto filmu a upřímně ji nenáviděla. „Měla jsem velikost jen 75 B, ale má prsa byla v šestnácti tvrdá jako kámen. A podprsenku jsem měla jen tenkou, hedvábnou.“ (Jane Ellen Wayne – Lana: The Life and Loves of Lana Turner; London, UK Robson Books Ltd., 1995). 

Agent ji poslal i na konkurs na roli Scarlett v Severu proti Jihu. „Přečetla jsem knihu a všechno jsem perfektně uměla, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem tu roli nedostala. Věděla jsem, že režisér George Cukor je velmi slavný, a proto jsem nechápala, proč každého během konkurzu ztrapňoval. Vůbec jsem tam nechtěla být. Modlila jsem se, aby to už skončilo, a abych mohla odejít. K mojí hrůze jsem o mnoho let později viděla v televizi záběry z tohoto konkurzu, a to včetně mého výstupu!“

Během druhé světové války se z Lany stala oblíbená „plakátová dívka“ – její podobizna nechyběla v žádné skříňce amerického vojáka a armáda po ní dokonce pojmenovala stíhačku B-17 – Tempest Turner. Byla na titulních stránkách předních časopisů, reprezentovala svěží módu, kterou po ní mladé Američanky kopírovaly. Proslavila kombinaci šortek se svetry a její oduševnělá tvář vynikla v bílém turbanu, který se díky ní stal hitem sezony. Vrcholu své herecké kariéry dosáhla v pětadvaceti letech. Psal se rok 1946, když natočila film Pošťák zvoní vždycky dvakrát. Dnes už klasický snímek žánru noir z ní učinil první filmovou femme fatale. Kritici vynášeli její výkon do nebes a noviny The New York Times hlásily: „Byla to její životní role!“ 

V pamětech Lana vzpomínala: „Už jsem byla unavená z filmů, kde stačilo projít se před kamerou a vypadat dobře. Přesvědčovala jsem studio, aby mi dali konečně postavu, ve které bych mohla prokázat svůj herecký talent. Když mi konečně nabídli roli v Pošťákovi, pochopila jsem, že jsem dostala, co jsem chtěla.“ (Jane Ellen Wayne – Lana: The Life and Loves of Lana Turner; London, UK Robson Books Ltd., 1995). Film se stal trhákem a vydělal studiu spoustu peněz. V historickém dramatu Green Dolphin Street se původně počítalo s Katharine Hepburn, ale producent trval na tom, aby roli dostala Lana, i když si musela ztmavit vlasy a shodit sedm kilo. Ještě téhož roku vyfoukla roli herečce Vivien Leigh ve filmu Cass Timberlane, a natáčela tak dva filmy současně. Největší hvězda studia MGM šla z filmu do filmu. Střihla si i hlavní roli v muzikálu Kráska a zvíře a zahrála si Lady de Winter ve Třech mušketýrech. 

Lanin osobní život mezitím probíhal jako na kolotoči svateb, rozvodů, poměrů a rozchodů. Poprvé se vdávala v devatenácti a k rozhodnutí jí stačilo jen jedno rande s kapelníkem Artie Shawem. „Nebylo to tak, že bych se do Artieho zamilovala té noci, dokonce mě ani fyzicky nepřitahoval. Ale byl to báječně inteligentní muž, talentovaný a bral mě vážně. Po svatebním obřadu jsme zakotvili v bistru. U kávy jsem si najednou uvědomila, že má matka nemá ani páru, kde jsem. Taxíkem jsme přijeli k telegrafní stanici a já jí poslala zprávu: Vdala jsem se ve Vegas. Zavolám později.“ Manželství se rozpadlo už po čtyřech měsících a záhy se Lana vdávala znova a znova a znova. Na zásnuby s milionářem Henry J. Toppingem Jr. posléze vzpomínala: „Požádal mě o ruku tak, že mi vhodil diamantový prsten do sklenky s martini. Kdo by takovou nabídku odmítl?“ 

Ze vztahu s hercem Josephem Stephenem Cranem se jí 25. července 1943 narodila dcera Cheryl. Manželství ale zkrachovalo, stejně jako svazek s hercem Lexem Barkerem. Neúspěchy v osobním životě ale Lana vyvažovala úspěchem na plátně. Když ji ve filmu Pošťák zvoní vždycky dvakrát uviděl Johny Stompanato, začal jí telefonovat. Představoval se jako John Steele, posílal jí ohromné kytice a alba s její oblíbenou hudbou. Lana se s ním na začátku odmítala setkat, nakonec však zvědavost zvítězila a ona se zamilovala. Zahrnoval ji dárky, ale odmítal prozradit, čím se živí. „Jeho svádění bylo něžné, vytrvalé a velmi přesvědčivé. V době, kdy jsem zjistila jeho skutečné jméno, jsme už spolu měli poměr,“ vzpomínala ve svých pamětech. „Když jsem zjistila, že je ve skutečnosti Johny Stompanato, gangster, hlavní pobočník krále hazardu Mickeyho Cohena, a že obstarával dívky zločincům, zděsila jsem se. Pokusila jsem se s ním přerušit styky, ale on se mi jen vysmál: Drahá Lano, jen to zkus, utéct mi!“ (Jane Ellen Wayne - Lana: The Life and Loves of Lana Turner; London, UK Robson Books Ltd., 1995). Žárlivý Stompanato s ní jel i na podzim roku 1957 do Anglie, kde natáčela film Another Time, Another Place. Jejím hereckým partnerem byl Sean Connery. Stompanato měl pocit, že ti dva spolu něco mají, a tak seděl na natáčení se zbraní v ruce. To se vůbec nelíbilo Connerymu, došlo k rvačce a celou situaci musel řešit dokonce Scotland Yard! 

Koncem 50. let se začala zhoršovat finanční situace filmových studií. Do amerických domácností se tlačila televize, lidé zůstávali doma a nechodili tolik do kin. Lana odmítla přistoupit na nižší mzdu, a tak s ní studio smlouvu neprodloužilo. V roce 1957 přišel do kin film Peyton Place, za který byla nominovaná na Oscara v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli.

Večer 4. dubna 1958 došlo mezi ní a Johnym Stompanatem k hádce. Gangster ji držel pod krkem a vyhrožoval. Ve dveřích do ložnice se náhle zjevila její čtrnáctiletá dcera Cheryl s nožem v ruce. Na nic nečekala a Johnyho bodla. Na následky zranění zemřel a následný soud se stal událostí roku. Porota nakonec vynesla nad Cheryl osvobozující rozsudek. Producenti z Universal Studios tohoto skandálu využili a obsadili Lanu v roce 1959 do filmu Imitation of Life. Výsledkem byl jeden z největších hitů toho roku i Laniny kariéry. Jako zdatná obchodnice si vyjednala padesát procent z tržeb filmu, čímž vydělala jen v prvním roce po premiéře jedenáct milionů dolarů. Film čerpal z Lanina soukromého života, pojednával o komplikovaném vztahu matky a její dospívající dcery. 

V roce 1966 bylo Laně teprve pětačtyřicet let, ale rozhodla se ukončit filmovou kariéru, a to hlavní rolí ve filmu Madame X. Poslední vztah prožila začátkem sedmdesátých let s hypnotizérem Ronaldem Pellarem, který si říkal dr. Dante. Zmizel po půl roce, jen pár dnů poté, co mu Lana vypsala šek na pětatřicet tisíc dolarů ve snaze podpořit jeho podnikání. Její dcera Cheryl vzpomínala: „Mámu asi nejvíc naštvalo, že si na cestu přibral i její šperky!“ (Cheryl Crane with Cliff Jahr – Detour: A Hollywood Story; Arbor House, 1988). 

V 70. a 80. letech se Lana objevila v řadě televizních rolí, coby hostující hvězda vystoupila v seriálu Síla rodu. Legendární hvězdou tak zůstala až do roku 1983, kdy odešla na penzi. Žena, která prohlásila, že by „raději ztratila zlatou náušnici, než být přistižena bez make-upu,“ zemřela ve čtyřiasedmdesáti letech 29. června 1995 na rakovinu jícnu. V botníku velikosti obývacího pokoje po sobě zanechala 698 párů bot! Její dcera s ní byla až do konce a o jejich společném životě vydala knihu, na které s matkou spolupracovala. Nechyběl v ní Lanin povzdech: „Celý život jsem toužila po lásce, jenže pokaždé prohraju. Po celá ta léta jsem byla na plátně za sexuální bohyni, což mi přijde směšné. Sex pro mě nikdy nebyl důležitý. Je mi líto, jestli vás zklamu, ale je to pravda. Romantika ano, ta je velmi důležitá!“ (Cheryl Crane with Cliff Jahr – Detour: A Hollywood Story; Arbor House, 1988).