Bohémská Caresse Crosby vysvobodila ňadra z korzetu a pařila s literáty

V roce 2012 byly na rakouském zámku Lengberg nalezeny čtyři lněné kousky prádla staré 600 let. Věrně připomínají dnešní podobu podprsenky. První patent na prádlo podobající se podprsence získala v roce 1893 Marie Tucek, dcera emigrantů z českých zemí. Avšak model, jejž tvořily dva samostatné pytlíky opatřené tkalouny, na trhu neuspěl. O šest let později propadl i nápad Herminie Cadolle, který experimentoval s rozříznutím korzetu na dvě poloviny. Nápad na podprsenku v provedení, jaké známe dnes, přišel až od Mary Phelps Jacob (Caresse Crosby). Patentovat si ho nechala v roce 1914.

„Všechno, co jsem chtěla, jsem dřív nebo později dostala,“ napsala Caresse Crosby ve svých pamětech. Narodila se 20. dubna 1892 jako Mary Phelps Jacob v New Rochelle, necelých třicet kilometrů od centra New Yorku. Oba její rodiče, matka Mary Phelps Jacob a otec William Hearn Jacob, pocházeli z vážených aristokratických rodin. Měla dva mladší bratry, Leonarda a Waltera (přezdívaného Bud). Mary se doma přezdívalo Polly, navštěvovala lekce tance ve studiu Allen Dodsworth a jezdila na koni. Studovala na Miss Chapin's School v New Yorku. Po smrti otce v roce 1908 se ale s matkou a bratry přesídlila do rodinného sídla ve Watertownu v Connnecticutu. Na vzdělání z New Yorku navázala v internátní škole Rosemary Hall, kde roku 1910 ve svých devatenácti letech odmaturovala. 

Její život se točil hlavně kolem všemožných plesů a večírků vyšší společnosti. Caresse nevynechala ani jeden bál v okolí. „Chodila jsem spát ve čtyři ráno a budila se v poledne,“ vzpomínala v pamětech (Caresse Crosby: The Passionate Years; Literary Licensing, LLC; 2012). Jednoho večera se opět chystala na ples. Jakmile si ale oblékla šaty, zjistila, že okraje korzetu jsou ve výstřihu vidět. Požádala svou komornou, aby jí přinesla dva hedvábné kapesníčky, saténovou stužku, špendlíky, jehlu a nit. Její přítelkyně ji pak celý večer zahrnovaly dotazy, jak je možné, že se při tanci může tak volně pohybovat. Hned druhý den přišly první objednávky nejen od blízkých kamarádek, ale i od neznámých žen. Mary začala tušit, že se jí doma klube potenciální byznys… Svůj vynález pojmenovala Backless Brassière, založila Fashion Form Brassière Company a 12. února 1914 zažádala o patent. V listopadu téhož roku ho pro svou společnost získala.

V lednu 1915 se provdala za Richarda „Dicka“ Rogerse Peabodyho, který pocházel z vážené a bohaté bostonské rodiny. Byli stejně staří a pojilo je dlouholeté přátelství. Znali se již z doby, kdy jako dospívající pobývali na letním táboře. Manžel všemožně podporoval její oděvní firmu, obchody se však rozjížděly pomalu. 4. února 1916 se jim narodil syn William Jacob. V té době si Caresse zapsala: „Dick nebyl zrovna otcovský typ. Vadil mu dětský pláč a věčné dětské fňukání. Když k tomu došlo, odcházel pryč a vracel se bůhvíkdy.“ (Caresse Crosby: The Passionate Years; Literary Licensing, LLC; 2012). Dcera Polleen Wheatland přišla na svět 12. srpna 1917. „Musím přiznat, že o malou Polly se starali hlavně Dickovi rodiče. Můj tchán byl uhlazený puntičkář. Tchyně nosila šaty, jaké vídáváme na jeptiškách, a chovala se velmi škrobeně.“ (Caresse Crosby: The Passionate Years; Literary Licensing, LLC; 2012). 

Z bojiště první světové války se její manžel Richard vrátil s těžkým psychickým otřesem, který utápěl v alkoholu. Brzy si vybudoval závislost a začal být zcela nevypočitatelný. V roce 1920 se Caresse seznámila s o sedm let mladším válečným hrdinou Harrym Crosbym. Potomek z prominentní bostonské rodiny a synovec bankéře J. P. Morgana se s Caresse setkal během oslav Dne nezávislosti a okamžitě jí vyznal lásku. Její reakce? O dva týdny později podlehla jeho vábení. Jejich skandální vztah probíral kdekdo. V červnu 1921 Mary odešla od manžela. V roce 1922 se s ním rozvedla a 9. září 1922 si vzala Harryho. V té době už ale ztrácela trpělivost – zdálo se, že mít nápad a patent k prodejnímu úspěchu podprsenky nestačí. V roce 1922 se rozhodla svůj patent prodat společnosti Warner Brothers Corset Company za 1500 dolarů (firma jen v dalších třiceti letech vydělala na podprsenkách 15 milionů dolarů).

S Harrym a dětmi odplula lodí do Francie. „Tehdy jsem si poprvé v životě uvědomila, co je skutečný život.“ (Caresse Crosby: The Passionate Years; Literary Licensing, LLC; 2012). K novému životu ale potřebovala nové jméno. Nejdříve si pohrávala s Clytorisem (tak posléze pojmenovala svou fenku vipeta), nakonec se z Mary stala Caresse. Usadila se v Paříži, kde se zapsala na lekce tance a Harry dostal práci u J.P. Morgana. Caresse s ním každé ráno pádlovala do práce po Seině v červené kánoi. „Je to dobré pro prsa!“ vysvětlovala. 

V práci ale Harry dlouho nevydržel, místo toho napsal rodičům dopis: „Prosím, prodejte akcie v hodnotě 10 000 dolarů. Rozhodli jsme se vést šílený a extravagantní život.“ A také ho vedli. Mezi jejich přátele patřili Salvador Dalí, Pablo Picasso, Constantin Brâncuși, James Joyce, D. H. Lawrence, Ernest Hemingway, Walter Berry, Henri Cartier Bresson, Max Ernst či Anaïs Nin. A také všichni studenti z Academie des Beaux-Arts, na jejichž každoroční ples přijela Mary na slonovi, v tyrkysové paruce a s obnaženou hrudí. Caresse a Harry založili nakladatelství Black Sun Press, aby mohli vydávat vlastní sbírky milostné poezie. Později rozšířili portfolio o díla Jamese Joyce (s ilustracemi Brâncușiho), D. H. Lawrence, Kay Boyle, Ezry Pounda a Harta Cranea. Doma často pořádali dýchánky, během nichž své hosty hostili v županu a v posteli. Mezi nimi se povalovali Narciss a Clytoris, dva pejsci se zlatými drápky a ověšení šperky. Nejdříve se podával kaviár a šampaňské, jež teklo proudem, pak se hostitelé i hosté svlékli a naskákali do bazénu.

Caresse a Harry kouřili opium, cestovali po světě, psali básně, utráceli peníze a měli nespočet afér s muži i se ženami. 10. prosince 1929 našli Harryho s jeho dvaadvacetiletou milenkou Josephine Rotch v newyorském hotelovém pokoji s prostřelenou hlavou. Jejich sebevražda vyvolala značný rozruch. Noviny přinášely obsáhlé reportáže, ve kterých se obšírně popisovalo zámožné rodinné zázemí obou milenců i to, že oba nevěrníci podváděli své zákonné protějšky. Nezapomínalo se ani na detaily – například že Harry měl nehty na nohou nalakované jasně červenou barvou, nebo že Josephine poslala Harrymu dopis, ve kterém stálo: „Smrt je naše manželství.“ 

Po smrti manžela Caresse rozšířila nakladatelství Black Sun Press, začala vydávat díla Ernesta Hemingwaye, Dorothy Parker a Williama Faulknera. V Evropě se už ale začínalo schylovat k válce. V polovině třicátých let se proto vrátila do Spojených států. Koupila a zrekonstruovala panství Hampton Manor ve Virginii, otevřela galerii umění ve Washingtonu D.C. a založila umělecko-literární časopis Portfolio. 18. ledna 1935 uspořádala u příležitosti první cesty Salvadora Dalího do Spojených států Bal Onirique v newyorském nočním klubu Coq Rouge. Dress code? Surrealistický kostým ve znamení snu. Salvator Dalí a jeho manželka Gala přišli oblečení jako Lindberghovo dítě a jeho únosce, což vyvolalo ohromný skandál. Dvouletý syn slavného amerického letce Charlese Lindbergha byl totiž o tři roky dříve unesen a jeho tělíčko bylo nalezeno bez života. V době konání plesu zrovna probíhal proces s jeho únoscem.

Nebývalé pozdvižení způsobila, když si v roce 1934 začala románek s černošským boxerem Canadou Lee. Ve Spojených státech platily segregační zákony, Caresse si s nimi však hlavu nelámala. O jejich vztahu napsala dokonce divadelní hru The Cage. S třetím manželem, Selbertem Saffoldem Youngem, se seznámila v jedné z hollywoodských restaurací. Byl to o osmnáct let mladší, nezaměstnaný herec. 

„Všiml si, že se na něj dívám, přišel ke mně a požádal mě o tanec,“ vzpomínala v pamětech. (Caresse Crosby: The Passionate Years; Literary Licensing, LLC; 2012). Vzali se 24. března 1937 a rozvedli se jen o tři roky později. Ve čtyřicátých letech měla krátkodobý vztah s architektem a vynálezcem Buckminsterem Fullerem. Tou dobou si do svého newyorského bytu nastěhovala spisovatele Henryho Millera, který zažíval finanční tíseň. Caresse jemu a spisovatelce Anaïs Nin dohodila dobře placenou zakázku – psali erotické povídky pro jednoho ropného magnáta. „Byla jako včelka, která roznáší pyl na všechny strany. Dávala lidi dohromady. Neustále přemýšlela, koho s kým seznámit,“ vzpomínala Anaïs Nin.

Po válce se Caresse vrátila do Evropy. Během požáru v Paříži roku 1954 tragicky zahynul její syn. Jeho smrt ji zdrtila. V padesátých letech zakoupila italský hrad Castello di Rocca Sinibalda z 15. století. Proměnila jej ve středobod umělecké komunity i v centrum pro světový mír. Zbytek svého života totiž zasvětila organizaci Ženy proti válce. Založila ji s myšlenkou na své první dva muže, kteří se z válečných útrap nikdy psychicky nevzpamatovali. 

Svůj politický aktivismus ale nezapomínala prokládat extravagancí: po areálu hradu se nechávala nosit v nosítkách navržených jejím ex-milencem Buckminsterem Fullerem. Když odjela na Ibizu navštívit svou dceru, dala si na ostrov přepravit i velkou černou limuzínu se šoférem. „Nemůžu říct, že by podprsenka byla tak převratný historický vynález jako parník, ale objevila jsem ji já,“ hlásala hrdě žena, která zemřela 24. ledna 1970 v Římě na zástavu srdce. Bylo jí 77 let. V časopise Time v jejím nekrologu stálo: „Odešla literární kmotra spisovatelů ztracené generace.“ V té době už vlastnilo alespoň jednu podprsenku 80 % žen na světě. Celosvětový trh s dámským prádlem má ročně obrat přibližně 30 miliard dolarů, 50 % produkce tvoří podprsenky.