Opravdu stále držíme diety, abychom se dostaly do šatů?

Hmotnost vypovídá jen málo, pokud vůbec něco, o zdraví, velikosti nebo postavě. Rozhodně nevypovídá nic o štěstí. Naopak, jako siréna volající na ty z nás, kteří jsou nespokojeni se svým tělem (charitativní organizace bEAT, zabývající se poruchami příjmu potravy, se domnívá, že přibližně 1,25 milionu lidí ve Velké Británii trpí poruchou příjmu potravy, zatímco mnohem více lidí má problémy s vnímáním svého těla), může být použita jako měřítko, proti kterému stavíme svou touhu po zhubnutí nebo kontrole. 

V pubertě jsem strávila až příliš mnoho času tím, že jsem hledala zaručené tipy, jak shodit přebytečná kila, než abych riskovala, že tyto informace předám někomu dalšímu. Dodnes si vzpomínám, jak jsem seděla u babičky v ložnici na podlaze před malým elektrickým krbem a se zaujetím četla o meditacích, litrech vypité vody a potravinách, které různé celebrity vyškrtly ze svého jídelníčku. O těch ženách, kterým bych se kvůli genetice, finančním příjmům, chirurgickým zákrokům a kosmetice nikdy nemohla podobat.

Přesto se i v roce 2022 může bohatá a úspěšná celebrita, ve vztahu a s rodinou, rozhodnout držet dietu jen kvůli tomu, aby se vešla do konkrétních šatů.

V jistém smyslu šlo o herecký výkon. Kim Kardashian zvolila šaty, které na sobě měla Marilyn Monroe, když v roce 1962 zpívala prezidentu Johnu F. Kennedymu, aby se vžila do role. Když stála na červeném koberci v róbě se šesti tisíci ručně přišitými krystaly a platinovou blond hřívou, vypadala překvapivě jinak, přesto stále jako ta Kim Kardashian, kterou všichni moc dobře známe. Šlo o metamorfózu, ale také o důkaz, že bez ohledu na šaty, tvar a míry víme, kdo je. Kdyby tohle všechno udělal muž, aby se vešel třeba do slavného obleku nebo brnění, které nosil některý ze slavných hrdinů; kdyby to byl herec a místo po červeném koberci by vyšel na jeviště, byla by reakce stejná? Byl by stejný zájem?

Ještě letos v létě se budu vdávat. Šaty si budu šít sama, a tak nemám absolutně žádnou potřebu měnit své tělo. Můžu si je ušít tak, aby seděly na míru mé postavě, ať už budu mít jakoukoli velikost nebo tvar. A přesto i já cítím nutkání změnit to, jak vypadám. Všimla jsem si, že trochu víc běhám; možná kvůli tomu, že je venku konečně hezky, ale možná také ne. Doplavu dál proti silnému proudu řeky, než se mi dařilo v zimě, dělám kliky. Ráda bych vám řekla, že to nesouvisí se společenským tlakem na nevěsty, aby ve svůj svatební den před oltářem vypadaly podle představ, ale v hloubi svého srdce si tím nejsem jistá.

Nebudu se vdávat v šatech Jean Harlow. Nebudu držet dietu, kupovat si speciální vybavení ani dodržovat speciální režim několik týdnů před svatbou. Nebudu lidem říkat žádné konkrétní podrobnosti o tom, jak dlouho jsem cvičila nebo co jsem jedla. Ale bude to vědomé rozhodnutí. Bude to proto, že to dlužím té mladé dívce, která sedí na podlaze v babiččině ložnici a dívá se na své tělo kritickým pohledem.