Společnost
Proč se v dospělosti vracíme k věcem, které jsme nosily jako děti
Natálie Debnárová2. 8. 2026
Balerínky, džínové lacláče, barevné gumičky do vlasů nebo přívěsky na kabelky. Věci, které jsme nosily jako děti, se znovu dostávají ke slovu a možná nejde jen o nostalgii. Proč se mění náš vztah k dospělosti, hravosti i vlastní identitě? A co o nás takové nákupy vypovídají?
Foto: Launchmetrics
Naše oblečení, naše vzpomínky
V kolekcích těch nejzvučnějších módních domů máme Y2K módu zabydlenou už pěkně dlouhou dobu. Balerínky, volné kapsáče, barvené gumičky, crop topy a ano, i přívěsky na kabelky. Člověka hned napadne, že už se zas vše opakuje a máme tu jen další vlnu módní nostalgie. Podle psychoterapeutek je ale popularita balerínek, lacláčů nebo barevných doplňků mnohem víc než nějaká další trendy vlna. „Nostalgie v tom určitě hraje roli, ale nemusí jít jen o ni. Prvky spojené s dětstvím v nás mohou probouzet vzpomínky na období, kdy jsme byli spontánnější, hravější a méně zatížení tím, jak máme působit navenek. V dospělosti pak takový detail v oblékání může fungovat jako drobný návrat k lehkosti, kterou v běžném životě často ztrácíme,“ vysvětluje psychoterapeutka Mgr. Šárka Hrabovská z platformy Hedepy.
Podobně o fenoménu přemýšlí také psychoterapeutka Petra Jonášová z Terapie.cz. Podle ní oblečení nikdy není jen estetickou volbou. „Nese v sobě vzpomínky, emoce a příběhy, které si mnohdy ani neuvědomujeme. Když si člověk oblékne něco, co mu připomíná dětství, nevrací se nutně do minulosti. Spíše se znovu dotýká pocitů bezpečí, lehkosti nebo spontaneity, které tehdy zažíval.“
Proč si právě teď připomínáme své mladší já?
Psychologie už dlouho ví, že vzpomínky se v našem mozku neukládají odděleně od emocí. Právě proto může obyčejná gumička do vlasů nebo triko s potiskem kapely vyvolat překvapivě silnou reakci. „Nevybavujeme si jen konkrétní věc, ale i atmosféru, období života, lidi a pocit, který jsme tehdy měli,“ říká Hrabovská. Petra Jonášová se s podobnými příběhy setkává i ve své terapeutické praxi. „Lidé často ani netuší, proč je určitá věc přitahuje. Až během rozhovoru zjistí, že jim připomíná babičku, bezstarostné prázdniny nebo období, kdy se cítili přijímaní a nemuseli nic dokazovat.“
Hravost není dětinská. Je zdravá
Psychologové často pracují s pojmem „vnitřní dítě“. Neznamená to chovat se nezrale, ale neztratit schopnost radosti, kreativity nebo spontaneity. „Oblečení je jedním z velmi nenápadných způsobů, jak si dovolit hravost, které v dospělosti nedáváme tolik prostoru. Dovolit si být hravý, tvořivý a spontánní je velmi zdravé, protože nám to připomíná, že naše hodnota nestojí jen na výkonu, serióznosti a kontrole,“ vysvětluje Hrabovská. Také Jonášová upozorňuje, že hravost představuje významný ochranný faktor duševního zdraví. „Pomáhá zvládat stres, podporuje kreativitu i psychickou odolnost.“ Důležité je, co nám tyto „radosti z minulosti“ dovolují. „Jde o to, že si člověk dovolí být autentičtější a méně svázaný představami o tom, jak by měl dospělý člověk vypadat.“
Mění se i představa o dospělosti
Generace, která dnes udává módní trendy, už nevnímá dospělost jako synonymum střídmosti. „Dospělý člověk může být zodpovědný a zároveň barevný, tvořivý, něžný nebo trochu výstřední. Hravé módní prvky jsou projevem naší individuality a odrážejí i naše sebepojetí,“ říká Hrabovská. Podle Jonášové se v terapiích stále častěji objevuje únava z neustálého naplňování společenských rolí. „Lidé stále více hledají autenticitu a chtějí, aby jejich vzhled odpovídal tomu, kým skutečně jsou, nikoli tomu, co se od nich očekává.“ Móda se tak stává jedním z mála prostorů, kde můžeme bezpečně experimentovat se svou identitou.
Foto: Launchmetrics
Foto: Launchmetrics
Foto: Launchmetrics
Když svět působí nejistě, hledáme to, co dobře známe
Obě psychoterapeutky se shodují ještě na jednom. Návrat estetiky dětství přichází v době, která je pro mnoho lidí plná nejistoty. „Estetika dětství může fungovat jako malá forma útěchy a také jako protipól k vážnosti a starostem, které dospělost často přináší. Psychologicky v tom můžeme vidět nejen potřebu jistoty a ukotvení, ale i touhu po odpočinku, lehkosti a větší osobitosti,“ vysvětluje Hrabovská. Jonášová dodává, že nehledáme jen krásné věci. „Hledáme emoce, které nám připomenou, že život může být na chvíli pomalejší, bezpečnější a laskavější.“ Právě proto podle ní motivy rozkvetlých luk, zahrad našich babiček nebo letních krajin v lidech stále vyvolávají silnou odezvu. Nevracejí je jen na konkrétní místo, ale především k pocitu domova.
Co si z toho odnést?
Návrat trendů z dětství tak může být připomínkou, že dospělost nemusí znamenat vzdát se hravosti, barevnosti ani spontánnosti. Možná právě v době, kdy jsme pod neustálým tlakem být produktivní, představují drobné radosti nenápadný způsob, jak si připomenout část sebe, která se uměla radovat bez důvodu. Takže pokud jste si doteď vyčítala nákup Labubu na kabelku, už nemusíte, vaše vnitřní dítě ho tentokrát prostě potřebovalo.
5 tipů psychologů, jak do života vrátit trochu dětské lehkosti
- Nebojte se nosit věci, ve kterých se cítíte autenticky, i když působí hravěji, než se od dospělých běžně očekává.
- Všímejte si, proč vás některé módní kousky přitahují. Často nejsou spojené s trendem, ale s konkrétní vzpomínkou nebo emocí.
- Dovolte si malé projevy spontaneity. Hravost není známkou nezralosti, ale důležitou součástí psychické odolnosti.
- Nevybírejte oblečení jen podle toho, jak působí na ostatní. Přemýšlejte také nad tím, jak se v něm cítíte vy.
- Když je svět příliš rychlý a náročný, není slabostí hledat drobné zdroje radosti, bezpečí a nostalgie. I ty mohou být součástí zdravé péče o sebe.
Vogue
