Těla z vosku

Včelí vosk je tajemná a tvárná pralátka, jejíž řemeslné zpracování se tradičně rozvíjelo na území dnešní Itálie. Římští patriciové si pořizovali voskové masky svých zemřelých předků a také lidské či zvířecí postavy, jež našly uplatnění o Saturnáliích. Ve středověku se z vosku modelovaly votivní figurky, zatímco v renesanci vznikaly předlohové modely, které pro svou práci využívali umělci jako Michelangelo či Donatello…

Sicilské slunce nabírá na síle a já se po mostě vydávám na ostrov Ortigia, na němž se nacházely starověké Syrakusy. Míjím Apollonův chrám i živelný  trh, který se odehrává v jeho úpatí. Světlo střídá stín a opírá se do stěn kostela jezuitské koleje, do níž docházel místní rodák Gaetano Zumbo, aby se stal opatem. Cesty Páně jsou však nevyzpytatelné, a tak se Zumbo namísto toho proslavil jako modelář z vosku, který byl pozván toskánským velkovévodou Cosimem III. Medicejským do Florencie, aby tvořil v jeho službách. Gaetano Zumbo žil bouřlivým životem, při kterém často měnil pracovní místa. Po návštěvě anatomické školy v Boloni se jeho zájem přesunul od figurálních scén k anatomii. V Janově posléze navázal spolupráci s francouzským chirurgem Guillaumem Desnouesem a jeho anatomické modely podnítily rozvoj lékařské vědy.

Mimochodem, ve Florencii působil i Andreas Vesalius, který je považován za otce moderní anatomie. O pár století později zde pak abbé Felice Fontana založil dílnu anatomických vosků s názvem La Specola: „Naším posláním bylo vytvořit anatomické modely vědecké hodnoty pro didaktické účely, a to vše bez odporu, který obvykle doprovází pohled na mrtvoly,“ prohlásil. První voskové figuríny zpodobňovaly krásné ženy, který vypadaly, jako by usnuly věčným spánkem na hedvábném, nadýchaném polštáři. Tento výraz, poplatný dobovým ideálům krásy, umocnil zejména florentský rodák Clemente Susini, jehož umělecky nejvyzrálejší ceroplastiky jsou uloženy v citadele, které se vypíná nad sardinským přístavem Cagliari.

Florentské muzeum La Specola, které se otevřelo veřejnosti již v roce 1775, je nyní dlouhodobě zavřené — z důvodu rekonstrukce. Zdejší anatomické vosky však můžete spatřit v rámci unikátního projektu Fondazione Prada v Miláně. Výstava Cere anatomiche (probíhá až do 17. 7. 2023) se dle své kurátorky Chiari Costy zaměřuje na ženské tělo, které bylo — s využitím svébytných uměleckých prostředků — modelováno pro vědecké účely. Anatomické venuše, vystavené klasickým muzeálním způsobem, doplňuje rozvolněná tvůrčí interpretace Davida Cronenberga, který natočil krátkometrážní film Four Unloved Women, Adrift on a Purposeless Sea, Experience the Ecstasy of Dissection. Kanadského režiséra, pro jehož dílo je typické „studium těla“, na těchto figurínách zaujala skutečnost, že nás přitahují, a odpuzují zároveň. Na jejich tvářích totiž není přítomná agónie nebo bolest, ale spíše náboženské vytržení či smyslová extáze.