Society

Nechat se znejistit světem

V minulém týdnu se v diskuzi na Clubhouse setkali profesor Jiří Trávníček z Akademie věd a MUDr. Martin Jan Stránský z Polikliniky na Národní. Mluvili mimo jiné i tom, proč je čtení knihy jiné než čtení e-knihy a co dělat, aby nás digitální svět nepohltil. Článek, na který diskuze navazovala, si můžete přečíst v dubnovém čísle Vogue.
Digitální svět se pro nás stal zejména v posledním roce natolik samozřejmým, že už příliš nepřemýšlíme nad tím, co nám virtuální prostředí a zejména sociální sítě způsobují. Neurolog Martin Stránský opakovaně varuje, že vliv používání technologií není pouhý mýtus, ale dá se na mozku skutečně sledovat. Asi nejohroženější jsou online světem děti, protože právě dětství je období, kdy se formují základní struktury porozumění světu a kumuluje se takzvaný sociální kapitál. S tím souhlasí vědec Jiří Trávníček, který se čtením a jeho proměnami ve společnosti napříč časem, ale také napříč životními obdobími člověka, dlouhodobě zabývá. Čtení je jeden z nejdůležitějších darů, jaký rodiče mohou svým dětem předat. Naopak jakékoliv obrazovky jim do ruky do určitého věku vůbec nepatří a později by mělo jít jen o omezený čas pod dohledem dospělého, shodli se oba odborníci. 
Čtení, zejména knih, nám v určitém smyslu vytváří štít proti nástrahám digitálního světa. Jednak protože vyžaduje soustředění a hlubší porozumění, ale také proto, že člověk je z podstaty 3D bytost. K tomu, aby z informací dokázal skutečně vytvořit znalost a posléze moudrost, potřebuje dotek. V abstraktním, ale i doslovném významu toho slova. Haptické vjemy, jak potvrzuje Martin Stránský, totiž skutečně pomáhají budovat spojení a sítě v mozku. A Jiří Trávníček doplňuje, že i výzkumy potvrzují, že to, co čteme na papíře, si pamatujeme až dvakrát déle a dvakrát déle o tom dokážeme hovořit. Obrazovky jsou pouhou simulací skutečného světa. I když pomineme nezdravé srovnávání, diskuze ve virtuálním prostoru postrádají mnoho důležitých vjemů a čím déle jimi trávíme čas, tím se stávají více strohými, dotěrnějšími a ostřejšími. 
Co si z diskuze odnáším především, je, že virtuální svět je sice jednoznačně špatný pán, ale přesto může být dobrým sluhou. Podle Martina Stránského bychom se totiž měli ptát také na to, jestli nás zanoření do online světa udělá šťastnějšími. A výzkumy potvrzují výrazný nárůst depresí a úzkostí v souvislosti s používáním především sociálních sítí. Poznat a uvědomit si jejich škodlivou návykovost a toxičnost je prvním krokem k tomu je v dobrém smyslu využít a vytěžit. Mohou totiž sloužit jako zásobárna informací a kontaktů, se kterými je pak ale nutné vyrazit do skutečného světa, vést smysluplné diskuze, otevřít se sobě samým skrze sdílení s jiným člověkem a, jak říká Jiří Trávníček, nechat se skutečným světem znejistit. Teprve z takového znejistění přichází hlubší poznání a snad i moudrost. 
Více se o online komunikaci, virtuálním světě a digitálním čtení dozvíte v rozhovoru Mezi digitálními řádky v dubnovém čísle Vogue CS. Sledujte také náš Clubhouse, aby vám neunikla některá další ze zajímavých debat, které pro vás chystáme.