Society

Fejeton Martina Váši: Padesát odstínů outdooru

Když nepřijde hora k Mohamedovi, musíme nejdřív Mohameda navléct do funkčního oblečení?
Vyrostl jsem v Českém Švýcarsku a hádám, že jen někdo, pro koho jsou všechny ty vysoké hory a hluboké lesy samozřejmostí, může mít s turistikou, horolezectvím a tábornictvím tak vlažný vztah. Už jako malého mě nechávaly lhostejným. Procházka v lese? Když ho mám doslova za barákem? Groundbreaking. Nic nepomáhalo. Myslím, že poslední instancí, která mě měla přesvědčit o kráse pobytu v přírodě, byl dětský tábor – zkušenost tak rozkošná, že jsem ještě první den poslal domu koresponďák, na který jsem předtím tlustým fixem napsal: „PŘIJEĎTE SI PRO MĚ!“
Foto: VIRGILE/Gamma-Rapho via Getty Images
Cottweiler, podzim/zima 2019/2020
Outdoorové oblečení jsem v útlém věku zavřel do pomyslné krabice nadepsané „Zločiny proti lidskosti“ a zakopl daleko pod postel, kam na něj nikdy nikdo nedosáhne. Jenže jak říká Martin Margiela v novém dokumentu Martin Margiela: In His Own Words, někdy může být to, co opravdu nesnášíme, velice vzrušující...
Začalo to poměrně nevinně, svítivě žlutým nylonovým anorakem Obey s vyztuženým kšiltem na kapuci a reflexním pruhem na zádech, jenže než jsem se nadál, soukal jsem se do návykově jemných podvlíkaček CDLP ušitých z eco-friendly prodyšného Lyocellu. Udržují mě v teple a přilnou tak dokonale, že pod kalhotami nejsou vidět. Přesto je rád přiznávám – i v zimě otravnější než činži je nosím pod teplákovými kraťasy od Henrika Vibskova. Cítím se pak jako kurýr. Nebo nindža. Líbí se mi obojí.
Foto: archiv CDLP
Podvlékačky, CDLP (prodává CDLP), 65 €
Co se děje, mi došlo před pár dny, když jsem si zavazoval nové conversky z kolekce Mountain Club. Našel si ke mně outdoor po všech těch letech cestu? Hlavou mi prolétla scéna ze Sexu ve městě, kde Carrie čte Petrovskému z Vogue, jako by to byla sbírka básní. V té představě jsem místo Carrie já – sedím na jejím místě, za mnou hořící krb, a recituju: „Teniska Mountain Club je opatřena prémiovým froté svrškem a speciální Ortholite stélkou pro pohodlné zimní dobrodružství.“ Pak si pokládám magazín na hruď a afektovaně vzdychám: „Tak to je opravdová poezie.“
Foto: archiv Converse
Tenisky, Converse, 3090 Kč
I couldn’t help but wonder, pokud skutečně platí, co se říká, a protiklady se přitahují, mohlo by být funkční oblečení in vogue?
Vzpomínám si na svůj první infarkt myokardu. Akorát jsem si mírumilovně listoval americkou Vogue, červen 2011, a náhle jsem byl svědkem, že napršelo a uschlo – outdoorová módní story. I ty, Brute?
Z dnešního pohledu ji vnímám jako prozíravost. Co na to říct. Od té doby se toho hodně změnilo.
Vidím to takhle: Móda je z pohledu ekologie ničema, ale aspoň s tím něco dělá. Její apelování na návrat k jistým hodnotám je hlasitější než vorvaní zpěv. Letos jako by přitom počítala s tím, že my spotřebitelé už jednáme. Že skutečně zpomalujeme. Že se chováme udržitelně. Že jsme citlivější. Volá po návratu k přírodě a uzpůsobuje tomu, co nosíme.
Foto: Victor VIRGILE/Gamma-Rapho via Getty Images
Kenzo, podzim/zima 2019/2020
To se módě musí nechat. Když něco nejde, vezme to za druhý konec. Oblékla mě tak, že splňuju dress code události, na níž by mě ani nenapadlo potvrdit účast: Výlet do přírody. A já se nebráním. Najednou mi to připadá… docela vzrušující.
„Někdy se stávají módními tak ošklivé a odpudivé věci, že se zdá, jako by móda chtěla svoji moc ukázat právě tím, že kvůli ní na sebe vezmeme i to nejohavnější,“ napsal kdysi Georg Simmel. Občas si na tohle tvrzení vzpomenu, i nyní jsem si na něj vzpomněl, ale na tento případ ho navléct nemůžu. Je mu úzké přes prsa. Tentokrát má móda vyšší cíl. A její pojetí funkčního, outdoorového oblečení mi nepřipadá ošklivé ani odpudivé a už vůbec ne ohavné. Chci ho.