Society

Fejeton Martina Váši: Můžu taky udělat weekend list?

Dá se vůbec v dnešní době soustředit na jednu věc? Martin Váša ví, že ano. Vždyť se někdy nedovede soustředit vůbec na nic. Proto po vzoru Teri Hodanové přináší své tipy, jak zapomenout, že svět spěje do záhuby. I kdyby jen z části, i kdyby jen na chvilku.
Jednou, mohlo mi být tak deset, jsem se naučil plést z tkaniček do bot přívěsky na klíče, a tak jsem si v jedné staré obuvi nakoupil spoustu tkaniček do bot a upletl jsem z nich spoustu přívěsků na klíče, které jsem se pak na ulici pokoušel prodat, kus za 5 Kč. Vybral jsem si lukrativní čas, kdy se většina lidí vracela z práce. Bohužel mezi nimi byla i má maminka, která mě vzala za paži a odtáhla domů, kde mě prosila, ať nedělám ostudu. Jestli jsem někdy měl obchodního ducha, tak tohle byl moment, kdy mě navždy opustil. Tento příběh se zbytkem článku vůbec nijak nesouvisí, ale kdo ví, třeba vás inspiruje.
Čtěte:
Pokud umíte francouzsky, doporučuji J’adore la mode mais c’est tout ce que je déteste od Loïca Prigenta. Je to nejvtipnější kniha v celé galaxii. Navíc je (jako) dělaná pro všechny, kdo mají problém se soustředěním obecně, neboť jde o sbírku odposlechnutých výroků lidí z módy, takže vás nebude obtěžovat nějakým příběhem nebo něčí hlubokou myšlenkou.
Například: « C’est une bonne cliente. Elle achète énormément. On l’appelle l’Aspirateur. » Hahahahahahahaha. Anebo: « Elle fait des interviews nulles. Poser des questions aussi tartes c’est comme shazamer des vieux morceaux de Madonna. » Hahaha. Pokud francouzsky neumíte, tak nic.
Foto: Archiv Grasset
Kniha J'adore la mode mais c'est tout ce que je déteste, Loïc Prigent (prodává Grasset), 18 €
Poslouchejte:
1. Las Ketchup – Aserejé
Ale no tak. Jeden song vám bohatě stačí. Jednak nejsem NobodyListen, abych z rukávu vysypal deset, a jednak stejně všichni dobře víme, že vůbec nejlepší je poslouchat skvělou písničku dokola, dokud se nám nezhnusí navždy, není-liž pravda?
Navštivte:
Artic Bakehouse. Co víte o Islandu? Já nic moc. Vlastně jen to, že má překrásnou přírodu, že dal světu Björk, že měl první otevřeně homosexuální premiérku, navíc s dost cool jménem, které neumím přečíst (Jóhanna Sigurðardóttir), dále že tam natočili boží film Pod jedním stromem, a že hlavním městem je Rejkjavík, což jsem jako dítě pochopitelně považoval za synonymum pro šťovík. Takže mi tohle islandské pekařství na pražském Újezdě dost rozšířilo obzory. Popovídal jsem si o něm s jeho spolumajitelkou Auður Vilhjálmsdóttir. Ani její jméno neumím vyslovit a prý nejsem sám. Od té doby, co žije v Praze, si proto říká Audrey Williams. True story.
V čem je islandské pečivo jiné od českého?
Rozdíl není až tak velký, je spíš kulturního charakteru a týká se chuti nebo preference, ale my nejsme jako většina tradičních islandských pekáren. Vyrábíme kváskový chléb a zaměřujeme se na méně druhů pečiva, abychom mohli klást větší důraz na čerstvost a kvalitu. Naše produkty v sobě nesou islandské řemeslo, což jim dává určitou jedinečnost, která se dá pocítit jen skrze chuť a texturu. Tedy tím, že je zkusíte.
Který z nich je pro Island nejtypičtější?
Love balls a kleinur patří k nejstaršímu islandskému pečivu. Jsou smažené, díky čemuž jsou křupavé na povrchu a jemné uvnitř, a mají mírnou chuť kardamomu. Love balls mají nadýchanější texturu s rozinkami.
V jakou denní dobu je nejlepší přijít?
Jsme řemeslné pekařství a každý chléb i všechno ostatní pečivo je připravováno ručně a po celý den, takže by na čase nemělo záležet. Můžete mít produkty právě vytažené z trouby ráno, kdy jdete do práce, i odpoledne, až se budete vracet domu k večeři.
Foto: archiv Artic Bakehouse
Kleinur je islandskou obdobou českých koblih
Mimochodem, jejich chléb z jarního žita? Uf. Kdy naposledy jste snědli celý bochník na posezení vy? A zajeďte si tam na některém z Rekol, než budou koncem měsíce uložena k zimnímu spánku a jako já o nich možná budete až do března jenom snít.
Sledujte:
Tak asi Pod jedním stromem, že? Tohle komediální drama vás zaručeně naučí vyhýbat se sousedským konfliktům.
Kdyby se vám nepodařilo film stáhnout nelegálně, podívejte se na třídílný dokument Empire of the Tsars: Romanov Russia With Lucy Worsley. Najdete ho třeba na Netflixu. Letos je to sto let, co bolševici zavraždili rodinu cara Mikuláše II., a tahle historička záživně vykresluje příběh dynastie – od toho, kdy se Romanovci proti své vůli dostali k moci, až po krvavý konec impéria.
Foto: Mondadori Portfolio via Getty Images
Car Mikuláš II. se svou ženou Alexandrou Fjodorovnou a dcerami Marií, Taťánou, Olgou, Anastázií a synem Alexejem roku 1913, pět let před vraždou
P. S.: Doporučuji udělat si dopředu zásobu jídla, abyste nemuseli sledování přerušit a jít si obstarávat potravu, což by přirozeně vyžadovalo soustředění, a to by vám teoreticky mohlo víkend zničit.
P. S. 2: Nebo si nechte v záložce otevřený Wolt. (Halušky ze Salt’n’Pepa a mandlové croissanty z Artic Bakehouse. Nemáte zač.)