Návrat k ultraštíhlosti jako znepokojivý trend pánských týdnů módy

Inkluzivita v oblasti pánské módy už dříve téměř neexistovala. Přesto se v sezoně podzim-zima 2026/2027 podařilo dosáhnout ještě dalšího poklesu.

Po strmém pádu v sezoně jaro-léto 2026 potvrzují aktuální data, že tento ústup není ojedinělou událostí, ale součástí trvalého návratu k dřívějším standardům. Redakce Vogue Business analyzovala 55 pánských přehlídek a prezentací pro podzim-zima 2026/2027 zveřejněných na platformě Vogue Runway a kontaktovala každou zúčastněnou značku za účelem ověření výsledků (brandy měly na odpověď 48 hodin). Z celkového počtu 2 523 outfitů představených v Miláně a Paříži bylo pouze 0,2 % vyneseno plus-size modely, což je pokles oproti 0,3 % v minulé sezoně. Zastoupení modelů středních velikostí (mid-size) se snížilo z 1,2 % na 0,8 %, přičemž ještě před rokem činilo 4,8 %, zatímco podíl konvenčních velikostí (straight-size) vzrostl z loňských 98,5 % na letošních 99 %.

„Byl jsem docela překvapený, když jsem v Paříži opět viděl velmi hubené modely. A zklamalo mě, že někteří návrháři do svých castingů nezahrnuli muže větších postav,“ říká módní kritik Philippe Pourhashemi. „Na některých přehlídkách se objevili starší muži, což bylo milé, ale i ti byli spíše štíhlí. Móda musí začít zahrnovat rozmanité typy postav, pokud si chce zachovat relevanci. Ukazuje to, jak moc jsou některé značky odtržené od svých skutečných spotřebitelů, kteří často nemají velikost vzorových modelů.“

„Působilo to tristně, naprosto nepokrokově a u některých přehlídek až zpátečnicky. Někteří modelové byli až bolestně hubení,“ uvádí Hetty Mahlich, redaktorka serveru SHOWstudio. „Nejrozmanitější tvary těl jsme viděli u Willyho Chavarrii a LGN, ale i tak jde stále o velmi aspirativní představu o mužském těle, což vypovídá mnohé o tom, v jakém stavu se pánská móda právě nachází.“

Pozorovatelé z branže uvádějí, že se v tomto trendu zrcadlí širší opouštění krátkodobých závazků k diverzitě, které značky přijímaly pod tlakem dřívější kritiky. „Pánská sezona nikdy inkluzivitu ve skutečnosti plně nepřijala. Ale oproti minulým přehlídkám jsem si všiml, že i ty značky, které se dvě nebo tři sezony snažily o diverzitu alespoň malinko, své úsilí o zahrnutí více tvarů těl opustily úplně,“ říká Brett Staniland, konzultant a tvůrce obsahu, který se věnuje pánským přehlídkám. „Domnívám se, že to odráží i současnou kulturu, poznamenanou fenoménem ozempiku a problematickými standardy krásy, které se do módního průmyslu téměř vždy promítají.“

Nedostatek rozmanitosti byl obzvláště patrný v Miláně, kde se stejně jako v minulé sezoně neobjevil jediný plus-size nebo mid-size look. Experti si všimli nejen absence velikostní diverzity, ale také návratu ultraštíhlého castingu coby dominantní estetiky, přičemž někteří poukazovali konkrétně na výběr modelů a extrémně úzké střihy u značky Prada. Jinde vyvolala diskuse na sociálních sítích přehlídka Dolce & Gabbana s názvem The Portrait of Man. Ta měla ambici ukázat mnoho tváří maskulinity, výsledkem však byla sestava výhradně bílých modelů s konvenčními velikostmi.

Podle komentátorů nejde ani tak o jednotlivá rozhodnutí při castingu, jako spíše o systémový nedostatek odpovědnosti. „Jsme svědky stoprocentního ústupu od diverzity, který odpovídá tomu, co vidíme ve společnosti i v politice,“ říká módní komentátor Louis Pisano. „Současná situace mě absolutně nepřekvapuje, protože zájem o změnu byl čistě performativní a vnímaný jako nutnost pouze ve chvíli, kdy hrozila krize v oblasti PR. Teď se nacházíme v post-woke éře, kdy značky cítí, že nejsou povinny dělat nic, co samy skutečně nechtějí.“

Paříž dopadla o něco lépe než Milán, ale i zde drtivě převládal casting v konvenčních velikostech – pouze sedm z 39 přehlídek představilo alespoň jednoho modela, který nebyl v kategorii straight-size. Celkově bylo v Paříži 98,5 % outfitů předvedeno na modelech konvenčních velikostí, 1,1 % na modelech středních velikostí a 0,3 % na plus-size modelech. Značkou s nejvyšší mírou inkluzivity byla Feng Chen Wang, která představila 13,5 % svých looků na mid-size modelech. Následovala značka 3.Paradis s 8,6 % modelů středních velikostí a 2,8 % plus-size modelů. Jednalo se o jediné dvě značky, které na molo vyslaly více než 10 % modelů mimo standardní velikosti.

„Skuteční zákazníci nemají vždy klasickou velikost modelů, máme mezi nimi muže menších i větších postav. Přehlídka musí být k našim zákazníkům a komunitě upřímná,“ říká Wang. „Záleží mi na tom, navrhovat kolekce, které nefungují jen na lidech s velikostí modelů, ale vypadají dobře i na různých tvarech těl.“

Přehlídky se okamžitě šíří prostřednictvím sociálních sítí a živých přenosů, takže důsledky tohoto vývoje přesahují hranice odborné kritiky. „Módní přehlídky dříve nebývaly určeny pro veřejnost, ale dnes k nim má přístup každý. Už nemluvíte jen k nákupčím a tisku, vaše show promlouvá přímo ke spotřebitelům, ať se vám to líbí, nebo ne,“ podotýká Staniland.

Zatímco značky pokračují v odklonu od diverzity, Pisano tvrdí, že hlavní vliv nyní nemají strážci průmyslu, ale samotné publikum. „Nemám pro značky žádnou výzvu k akci, protože jsem viděl, jak těžké bylo dosáhnout u nich i toho nejmenšího náznaku pokroku. A teď zase vidím, jak rychle se tyto značky vrátily k původnímu stavu,“ říká. „Mám výzvu spíše pro spotřebitele: Nepodporujte značky, které nepodporují vás.“