Society

Voices of Ukrajina: Se světem se chci podělit o krásu ukrajinské duše

Dokázala změnit šatníky Ukrajinek a nechala svět zamilovat se do tradičních vyshyvanek. Její tvorba balancuje na hranici mezi ready-to-wear a demi-couture, inspiraci pro ruční výšivky vždy hledala v muzeích a soukromých sbírkách. Dnes, i když musí začít prakticky od nuly, odmítá opustit svou zemi i tradice. V dalším dílu #VoicesofUkrajina hovoří Yuliya Magdych o svém životě bez domova, ženskosti ve válce a pomoci, která má skutečně smysl.
Foto: archiv návrhářky
Yuliya Magdych
Svou první kolekci představila na začátku Euromajdanu a pojmenovala ji Revoluce důstojnosti. Od počátku staví na umění ukrajinských vyšívaček, symbolické motivy z tradičních vyshyvanek přeměnila na šaty s 3D výšivkami, které hledá v muzeích a soukromých sbírkách po celé zemi. Yuliya Magdych dokázala pro pestrobarevné vyshyvanky nadchnout tisíce lidí po celém světě; její šaty, kaftany a kabáty prodává Farfetch, Moda Operandi, Selfridges.
Malou revoluci způsobila i v rodné Ukrajině, když naučila místní ženy nosit dlouhé šaty místo minisukní od Dolce & Gabbana a aby se na večer se neoblékaly jen do kreací z ateliéru Elie Saab, Zuhair Murad, Jenny Packham. Jedny její šaty mohou vznikat i měsíc a mnoho z nich existuje jen v jednom jediném kuse. 
Ráno 24. února 2022 přišel šok, který změnil nejen její život, ale i milionů dalších o sto osmdesát stupňů.

Co se změnilo ve vašem životě a práci od 24. února?

Nejprve jsme všichni museli pochopit, že život už nikdy nebude stejný. Museli jsme to přijmout. Obchod a produkční studio v Kyjevě musely být uzavřeny kvůli bombardování. Navzdory všem náznakům, bylo těžké uvěřit, že by válku opravdu mohla začít. Žili jsme dvojí život. Polovinu dne jsme mluvili o přípravách na válku a druhou polovinu jsme pracovali, jako by se nic nedělo. V srdci Kyjeva jsem měla krásný byt s výhledem na nádherný park. Každý den jsem začínala v malé kavárně, kde jsem kreslila návrhy a pak šla do obchodu, který se nacházel jen pár bloků od prezidentské kanceláře. Do jednoho dne jsem se snažila vměstnat také velmi aktivní společenský život a přípravy na doktorát z politologie. Všechno bylo skvělé. Pár dní před válkou jsem odjela do Lvova, abych se svým digitálním týmem pracovala na novém webu. 24. února všechno zmizelo. Nyní se snažím přestěhovat své podnikání a výrobu do Lvova – města, ve kterém jsem se narodila, a v podstatě začít od nuly.

Jak teď vypadá váš každodenní život?

Po odeznění prvotního šoku jsem na začátku války začala nejprve pomáhat s různými humanitárními iniciativami. Pomáhala jsem organizovat nákupy a dodávky různého zboží ze zahraničí na pomoc armádě i uprchlíkům. Pak jsem si uvědomila, že navíc potřebujeme zprovoznit reálnou ekonomiku, aby vojáci mohli pokračovat v boji. Nyní se plně zaměstnávám různými humanitárními projekty a snažím se pokračovat v práci na mé značce. Práce, rodina a víra ve vítězství mě udržují při smyslech. 

Můžete být v takové situaci vůbec kreativní? 

Vše, co se děje na Ukrajině, samozřejmě silně ovlivňuje mou tvůrčí práci. Nicméně poselství za mými návrhy bylo vždy povznášet, a proto nehodlám do svých šatů vkládat všechnu tu bolest, kterou jsou naplněna srdce všech Ukrajinců. Chci, aby moje práce vyjadřovala víru v naši budoucnost a v radost, která přijde do naší země. Chci se se světem podělit o krásu ukrajinské duše, její pulzující povahu, nekonečnost a sílu. 

Co jste musela udělat, abyste mohla znovu vyrábět? 

V podstatě začít od nuly. A také jsem to musela udělat ve velmi krátkém čase. Potřebovala jsem evakuovat výrobu, založit vše znova na západní Ukrajině, aniž bych měla jistotu, že to tady taky všechno nezničí bomby.

Jak je na tom vaše rodina?

Teď jsme spolu. Když mi první ráno války volala maminka z Kyjeva a říkala, že slyší výbuchy, měla jsem o všechny příšerný strach. Jsem vděčná, že se mi je povedlo evakuovat, protože dům, v kterém moje rodina bydlela, byl zničen. Je velká úleva vědět, že vaši blízcí jsou na bezpečném místě. Ovšem na Ukrajině dnes není žádné bezpečné místo, naše životy už nikdy nebudou jako dřív.

Co váš tým? 

Jedna část se přestěhovala do Lvova a další část zůstala v Kyjevě, cítili, že to je správné volba přečkat tyto hrozné události v hlavním městě. Někdo v prvních dnech války odešel do zahraničí. Každý reaguje na stres různě, někdo čeká, jiný chce zůstat doma, další jsou připraveni odejít. 

A muži ve vaší firmě?

V prvních dnech války kluci z našeho týmu dobrovolně nastoupili do obrany, ale když se vše strukturovalo, pro nedostatek vojenských zkušeností jim to dále nebylo umožněno, o to víc se zaměřili na svou práci. 

Máte nějaké zprávy o vašem domě a ateliéru v Kyjevě?

Dům mých rodičů v Kyjevě byl vybombardován. Je polorozbořený, ale neshořel jako jiné v naší čtvrti.
Můj vlastní dům teď není přístupný, protože se nachází ve vládní čtvrti a oblast, kde máme ateliér, je také pro civilisty uzavřena.

Jak fungujete obchodně?

Zásilky posíláme z Ukrajiny do zahraničí. Jsou problémy s logistikou, ale balíčky dorazí do 20 dnů. Dříve to byla otázka jen pár dnů, když jsme mohli využívat DHL, FedEx a UPS. Kolekce si můžete koupit online i na Farfetch. Máme zásoby v Evropě a také plánujeme umístit některé produkty do Ameriky. Stačí navštívit naše webové stránky a koupit si vyšívanou košili.

Vaše značka je o tom cítit se krásně a žensky, jak se změnilo vnímání krásy a ženskosti?  

Zde je důležité poznamenat, že „krása je nepopiratelná“, jak řekl Oscar Wilde, a krása i ženskost stále zůstávají i v dobách války. Jen berou jiné formy. Na Ukrajině dnes mají ženskou podobu matky-opatrovatelky. Tento archetyp ženy, která si chrání svou půdu, lze dnes nazvat symbolem značky Yuliya Magdych. K ochraně rodiny se používaly vyshyvanky – tradiční ukrajinské vyšívané oděvy symbolizující život. Myslím si tedy, že nyní, i přes možnou nepatřičnost přílišné ženskosti či elegance, je tento obrázek aktuální.
Foto: archiv návrhářky
Yuliya Magdych
Foto: archiv návrhářky
Yuliya Magdych
Foto: archiv návrhářky
Yuliya Magdych

Válka na Ukrajině zasáhla celý svět včetně módy. Měl by se módní byznys zapojit v ještě větší míře?

Je velmi cenné, když nás lidé podporují a všichni se oblékají do žlutých a modrých barev. Na druhou stranu se mi zdá, že to získává status populismu. Moje kamarádka, novinářka, mi vyprávěla, že když přišla do evropských butiků, vydávala se za Rusku a nakupovala. Nikdo ji nikde neodmítl. Proto je otázka sankcí relativní. Myslím, že velké značky opustily Rusko, ne aby ho zastavily v jeho agresi, ale proto, že není možné ze země vyvézt peníze. Sankce jsou samozřejmě potřeba, ale nevrátí životy lidí ani jejich domovy a nepotrestají nepřítele. 

Jak by tedy mohly módní a třeba i kosmetické značky pomoct?

Jsme každou minutu vděční za stávající podporu. Existuje mnoho způsobů, jak podpořit a pomoci ukrajinským kreativcům, a já věřím, že skutečná podpora vždy pochází z konkrétních akcí. Mezinárodní platformy by mohly ukrajinským návrhářům poskytnout přední pozice, aby je zviditelnily. Módní značky by mohly přizvat ukrajinské návrháře ke spolupráci nebo k práci pro ně – většina je připravena tvrdě pracovat i v současných podmínkách. Módní média mohou přizvat naše novináře. Bylo by také skvělé, kdyby mezinárodní módní komunita zahájila ceny a granty pro designéry z Ukrajiny, aby mohli pokračovat.

Co může udělat každý z nás? Co konkrétně teď Ukrajincům nejvíce pomůže?

Nyní jsou všichni Ukrajinci velkou rodinou čítající více než 45 milionů lidí. Je jasné, že pomoci takovému počtu lidí je nesmírně těžké, proto si myslím, že veškerá pomoc by měla být jasně cílená. Pokud chcete pomoci, zkuste podpořit konkrétní organizaci, firmu nebo pomozte člověku, který musel utéct z rodného města a drží dítě v náručí bez svého majetku a peněz. Můžete si také koupit něco Made in Ukraine. Ti, kteří mohou pokračovat v práci, vám rádi zboží vyrobí a pošlou.
Další rozhovory ze série Voices of Ukrajina najdete zde.