Společnost

Fenomén Måneskin pohledem generace X

Jít na koncert Måneskin, když jste se narodili v 70. letech a dříve, chce trochu odvahy. Zjistíte, že jste možná v roli, ze které jste sami dříve měli legraci. I to je jeden z důvodů, proč by generace boomers a X měly občas zajít na akce pro alfy.
Foto: Profimedia.cz
Måneskin
Nejsem si jistá, kdy jsem Måneskin zaregistrovala poprvé, ale určitě to bylo přes osobu Damiana Davida a Instagram nebo TikTok. I když jsem zcela mimo cílovou skupinu, teď myslím věkově, protože rock poslouchám, co si pamatuju, a k Itálii mám hodně blízko, přiznám se, že jsem jejich kouzlu nějak propadla. Energie a styl, které v sobě tato čtveřice z Říma má, jsou nepopiratelné.
Måneskin jsou fenoménem dneška, což potvrdil i včerejší, zcela vyprodaný pražský koncert. A to organizátoři na svých stránkách už v říjnu oznámili rozšíření kapacity o celé čtvrté patro. Bylo to velké, jak se dalo předpokládat. Přiznám se, že jak jsem se při příchodu k O2 aréně blížila, narůstal ve mně pocit, že v davu musím působit jako dozorující rodič, což jsem se snažila i nějakou dobu hrát. Pár z nás, co patří do předmileniálovské generace, zvýšilo zásadním způsobem věkový průměr tisícihlavého davu oblečeného do černé, síťovaných punčocháčů, kožených bundiček, minisukní a kalhot s rozšířenými nohavicemi. Nadšení, s jakým publikum přivítalo hudebníky na pódiu, nelze popsat jinak než ohlušující. Hučelo mi v hlavě ještě dvě hodiny poté.
Zatímco hudební kritici se přou o to, jestli celosvětový fenomén Måneskin je otázkou náhody, nebo známkou širšího posunu mainstreamového vkusu, jejich publikum nic takového neřeší. Stejně jako jejich vizáž, k níž patří výrazné líčení očí, nebo Damianova sukně s rozparkem do pasu, v níž odzpíval celou pražskou show. Věci, nad kterými se spousta lidí z mé generace a starší pohoršuje, „zetka“ ani „alfy“ nenapadne. Mají důležitější starosti než řešit něčí image. A právě to mě na celém koncertu Loud Kids Tour, který se konal v rámci Rock For People Concerts, bavilo nejvíc.
To uvědomění, že vést v roce 2023 debatu, jak moc je kluk v šatech přes čáru, kdo a jak si může lakovat nehty a malovat oči, je stejně úsměvné a passé, jako když se naši rodiče pohoršovali nad grunge stylem, Nirvanou a hip hopem, nebo jejich rodiče nad délkou vlasů Rolling Stones a Beatles a tím, že se ti chlapci na pódiu moc hýbou. Nezvedejme obočí, možná to stejně kvůli nánosům botoxu nejde, a vzpomeňte si sami na sebe, než se z vás stalo to, proti čemu jste sami rebelovali.