MBPFW, den druhý: rozhodně žádný snoozefest

Od prvního momentu, kdy na stage začaly přicházet modely UTB ZLÍN, bylo zřejmé, že tady se pracuje v širších konotacích, jakými jsou umění, historie, řemeslo a ekologie, a že se s nimi pracuje právě teď. Studenti zkrátka v mnoha momentech dali na frak „profíkům“ z předešlého dne. Tohle rozhodně nebyl žádný snoozefest, publikum se bavilo od začátku do konce.

Úvodní show UTB ZLÍN patřila Miroslavě Novákové, která si celkem úspěšně vyhrála s tématem Barbarelly a šedesátých a sedmdesátých let. Výrazné geometrické vzory na přiléhavých overalech střídaly volné tuniky evokující starý dobrý Courréges. Zejména poslední look, overal v barvách bílé, oranžové a petrolejově zelené, byl vysloveně povedený, mohl by z mola putovat rovnou na skutečnou nositelku. 

Kombinace sportovní obuvi a ponožek překvapivě, a nutno říct, že i velice efektně, propojila staré s moderním v tom nejlepším slova smyslu, nic nebylo navíc, nic nechybělo.

Kristián Stanko se také nechal inspirovat historií a ultra feminní tematikou, s výjimkou pár (celkem vydařených) mužských looků. Výsledkem byla jeho variace na něžné téma ve formě opakovaného použití baletních prvků (tutu, tyl a hedvábí v panensky bílé barvě). Estetické a líbivé kolekci se dá jedině vytknout zbytečně teatrální aplikace paroží nejen na oděvech, ale také na doplňcích.

Zlínský blok uzavřela za tónů geniálního Cerroneho Supernature z roku 1977 Adriana Šátková, která nezůstala nic dlužná svému hudebnímu průvodu. Její retro future kolekce přetavená do barevného lurexu a jiných moderních materiálů měla pohyb, vtip i dynamiku, jediné, co lze vytknout, je téma ženského feminismu, které se dnes nejen v módě často zbytečně nadužívá.

Přehlídka studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze měla jasný odkaz, a tím je etické poselství. Téma nadprodukce a udržitelnosti dnešní módy bylo zpracováno ve volné podobě, každý autor měl prostor na svou osobitou zero waste interpretaci. 

Příjemně kontemporární sekvence Natálie Dufkové SAVE PARACHUTE překvapila nejen lehkostí a vtipem, ale i vyváženými siluetami a detaily využitými na maximum: šňůry z padáků, navzdory excesivnímu zapracování, vůbec nepůsobily rušivě, naopak, dodávaly modelům pohyb a dimenzi, která rozhodně zaujala.

Závěrečný projekt pod vedením Pavla Ivančice Ascher Challenge je unikum, které poukazuje na oblast, která vyžaduje více naší pozornosti, a tou je odkaz na tradice a respekt k minulosti. Je to i originální přístup, jak přivést současnou mladou generaci k myšlenkám na smysl módní tvorby jako takové se vším, co k ní patří. Archiv Ascherových tak mohl být využitý tím nejkreativnějším způsobem, což se i stalo: pružné bavlněné satény, plátna s keprovou vazbou, hedvábné šátky či barevně i vzorově pestrý batist byly originálně zapracovány do prudce kontemporárních materiálů (PVC trenčkot s lemem z levandulového peří či Pucciovské koktejlky s přeexponovanými frontálními dekoracemi) a střihů.

Za zmínku rozhodně stojí i soutěž Van Graaf Junior Talent 2019, která představila čtveřici začínajících módních tvůrců se zaslouženým vítězem Borisem Králem. Jeho modely byly nejen hezky propracované (což je mimochodem věc na přehlídkách opravdu viditelná, ostrá světla jsou totiž často krutě nekompromisní), ale měly i ucelenou barevnost a promyšlené kontinuum, navíc byly pestré a líbivé, ovšem ne v kýčovitém slova smyslu.