NYFW highlights: Newyorský týden módy vystavil tělo na odiv a proměnil ho v trend

V posledních dvou letech trpěla americká móda fenoménem imigrace. Mnozí návrháři si pro prezentaci nové kolekce vybrali Paříž, aby získali větší publicitu, nebo dali přednost digitální cestě, aby zkrátka ušetřili. Trh byl tvrdý a prodejům se nedařilo.

Když přišlo září a začal se blížit týden módy, zdálo se, že Velké jablko opět ožívá. Designéři se vraceli k fyzickému způsobu předvádění svých kolekcí a přidaly se i značky ze zámoří. Nechyběla ani Fendi, která velkolepou show a Lindou Evangelistou v roli družičky oslavila 25 let své proslulé kabelky Baguette. 

Marni pak doufala, že zachytí dokonalý západ slunce a přiláká zcela novou a experimentálnější skupinu zákazníků, skutečné „cool kids“.

Tato sezona se zaměřila především na lidské tělo a proměnila jej v jakýsi trend. Záda, boky, hýždě a nohy byly vystaveny na odiv jako způsob vykoupení a osvobození jedné jediné věci, kterou se móda vlastně snaží oblékat, tedy těla.

Collina Strada vytvořila šaty, které visí z bradavek (velmi podobné Muglerově couture kolekci z jara 1998), Proenza Schouler pak zlaté pletené šaty, které odhalují celé tělo, zatímco Peter Do a Dion Lee kladli důraz na zkoumání detailů. Tím však proces dekódování těla nekončí. Tělo bylo epicentrem a šaty se objevovaly na všech velikostech, barvách a typech pleti, od průsvitných šatů Tii Adeoly a topů Sandy Ling až po odvážné kreace značky Area a tropicana styl Michaela Korse.

Všechno to odhalování nutí k vyrovnání se s fyzickou realitou, která vyžaduje uznání. Je to zbraň, jež má móda k dispozici, aby si získala pozornost, kterou od světa potřebuje. Přesně tak, jak to udělal Peter Do, když poslal na molo obrovské množství celebrit v bundách s odhalenými zády a kalhotách s vysokými rozparky. Čtyřdílná unisex uniforma, která nám trochu připomíná „Seven Easy Pieces“ Donny Karan, klíč k modernímu šatníku.

Během posledních let jsme ze světa módy udělali velkou debatu o těle a o tom, jak by se s ním mělo zacházet. Zdá se, že návrháři naslouchali velmi pozorně. Ale ve světě, který se pohybuje tak progresivně a vypadá (obecně) svobodněji než kdykoli předtím, vypadá hnutí body positivity a odhalování těla jako princip, který se již usadil v našich myslích. Když už jsme dospěli k tomuto závěru, měli bychom si položit otázku, co je vlastně právě teď ten správný okamžik a jestli se ho newyorskému týdnu módy podařilo naplnit.

Válka na Ukrajině, dramatické politické změny ve Spojeném království a Itálii spolu se všemi problémy, které musí řešit Američané, jako je zákon o potratech, tvoří celosvětově velmi nestabilní politické prostředí. Přesto se tentokrát jednalo o velmi apolitický týden módy, na kterém návrháři mlčeli a nesnažili se společnosti sdělit žádné poselství. Samozřejmě se našlo několik výjimek. Zakladatelka a kreativní ředitelka značky Bevza Svitlana Bevza vyjádřila podporu Ukrajině minutou ticha a vytvořením obrovské ukrajinské vlajky. Na druhé straně Gabriela Hearst bojovala za práva žen tím, že vytvořila malované intimní ženské partie na podlaze brooklynského skladu.

Popkultura je multifragmentární systém různých typů lidí s různými typy estetiky a potřeb, což můžeme pochopit pouhým procházením našich sociálních sítí. V době, v níž žijeme, si návrhář nakonec uvědomí, že musí oslovit každého jiným způsobem, aby se dostal do boje o přežití ve válečné módní zóně. A právě o tom byl letošní newyorský týden módy. Každá značka vystoupila z řady a pracovala samostatně, přičemž dala možnost volby nové klientele, která se formuje v postpandemické éře. Už nejde o to být generický, ale o specifickou niku.