MódaMaria Grazia Chiuri o Africe, dceři a nové kolekci
Sam Rogers30. 4. 2019
Maria Grazia Chiuri oslavuje Afriku prostřednictvím nové cruise kolekce v Marrákeši. O budoucnosti módy, kulturní apropriaci a proč je její dcera největším kritikem, hovořila exkluzivně s Vogue.
S Marií se setkáváme dva dny před prezentací kolekce Dior Cruise 2020, která oslavuje rozmanitou kulturu a talenty Afriky. Sice spala jen tři hodiny, ale i přesto je v dobré náladě. Její 22letá dcera Rachele stojí na opačné straně místnosti a pomáhá s finálním line-upem. Na rozdíl od své matky nemá ráda kimona. „Dokonce ani mé autentické vintage kousky,“ stěžuje si Chiuri.
Francouzský módní dům je s africkým kontinentem neodmyslitelně spojený: Monsieur Dior se často inspiroval právě v Africe, butik Joste v Casablance měl dokonce povolení používat potisky založené na motivech Dior a pochopitelně je tu také fascinace Yves Saint-Laurenta Marokem. Od motivu džungle Marca Bohana po New Look – Chiuri začíná psát novou kapitolu, která je dost možná nejdůležitější etapou v historii značky. „Nemůžete dělat jenom krásné oblečení. Musíte vysvětlit to, co děláte a proč,“ říká exkluzivně pro Vogue.
Inspirace a talent
Marrákeš a konkrétně palác El Badi naznačují, že chce Chiuri prostřednictvím kolekce navázat kulturní spolupráci Evropy a Afriky. „Lidé si myslí, že každý projekt má jasně definovanou myšlenku, ale není to tak,“ pokračuje. „Formuje se krok za krokem. Je to velmi přirozený proces.“ Inspiraci odstartovala kniha Anne Grosfilley African Wax Print Textiles. Dále to byly feministické texty Naomi Zack či verše marocko-francouzského básníka Tahara Bena Jellouna.
Právě Grosfilley, francouzská antropoložka a kurátorka, povolala designové studio Uniwax, které se specializuje na 100% made-in-Africa textilie, asociaci Sumano, jež zajišťuje tkalce, módního návrháře Pathé Ouédraoga, nigerijskou kloboučnici Daniellu Osemadewa, afrokaribského designéra Martina Henryho, který spoluvytvářel sbírku turbanů a pokrývek hlavy po boku britského kloboučníka Stephena Jonese, afroamerickou umělkyni Mickalene Thomas a vítězku ceny LVMH Grace Wales Bonner. Ti všichni se na nové kolekci podíleli.
„Řemeslo je součástí našeho dědictví, a jelikož děláme couture, musíme o něm mluvit moderním způsobem,“ říká Chiuri o své motivaci dělat věci jinak. V kolekci pochopitelně najdete také klasické kousky a siluety: obleky, elegantní večerní šaty, denim atd.
Maria Grazia chtěla světu ukázat to, co Afrika může nabídnout: talent místních designérů. „Nepoužíváme jen africké motivy, aby kolekce vypadala jako z Afriky. Ukazujeme, jak se tyto kultury dají navzájem propojit, a vytváříme něco nového.“
Dárek pro Afriku
Studio Uniwax reinterpretovalo motivy tarotových karet a výsledkem je série velkých vzorů na látkách v bílé a indigo, máslově žluté a zelené. „Tento způsob potisku textilu byl vždycky velmi populární,“ vysvětluje Grosfilley a poukazuje přitom na složitý proces o dvaceti krocích. „Pouze ženy znají skrytý význam těchto vzorů.“ Některé z nich nosí konkrétní motivy v závislosti na příležitosti nebo podle nálady. Podél lemů sukní a na rukávech je jasný nápis Uniwax Special Edition Christian Dior - Guaranteed Real Wax Printed in Côte d’Ivoire. „Je to důkaz o skutečné spolupráci,“ říká Grosfilley.
Designér Pathé'O, který navrhl speciální tričko s voskovým potiskem a hlavou Nelsona Mandely na zádech, je na svou spolupráci s módním domem Dior neskutečně pyšný. „Věřím, že tato kolekce bude mít velký ohlas nejen v Africe, ale i ve světě,“ svěřuje se. Grosfilley souhlasí: „Je jasným důkazem toho, že designéři z Afriky mají neskutečný talent. Je načase využít ho k rozvoji ekonomiky. To je nejlepší dárek, který můžeme Africe dát.“
Pro Chiuri má kolekce hluboký význam: „Chci své dceři ukázat, že současná generace návrhářů pracuje v módě proto, aby vyjádřila svůj postoj ke svobodě a naplno se projevila. Jestli jsme v minulosti dělali chyby, bylo to jenom proto, že jsme chtěli poznat jiné kultury. Ve škole jsme neřešili kulturní apropriaci jako její generace. Chci tím říct, že móda miluje jiné kultury a může s nimi také pracovat. Tím, že o kulturní apropriaci nebudeme mluvit, se toto citlivé téma nevyřeší.“