Je těžké přežít jako britská značka, říká Anderson před londýnskou přehlídkou

Módní insideři potvrdí, že pokud navštívíte show značky JW Anderson, je těžké neodejít s dlouhým wishlistem. To je součást talentu Jonathana Andersona, jeho vrozená schopnost spojit zdánlivě náhodnou a nesourodou sbírku motivů a technik a vytvořit něco dokonale sofistikovaného.

Vogue se s 34letým návrhářem setkává v jeho bíle vymalovaném dalstonském studiu v Londýně několik dní před přehlídkou. Je jasné časné ráno, zimní slunce svítí skrze vysoká okna a jednu ze stěn v místnosti lemuje připravovaná módní kolekce.

Jasná růžová, petrklíčová modrá a pistáciová zelená vystupují proti tmavším neutrálním barvám, částečně kvůli barevnému kontrastu, ale také pro zvýraznění objemu rukávů, sukní, šatů a detailů. Ale, jak to v případě Andersonových návrhů bývá, není vše tak, jak se na první pohled jeví. 

"Mám rád výstřednost," říká s fuchsiovými fil coupé šaty v ruce, "vlákna sice vypadají jako peří, ale není to peří. Vypadá to jako kožešina, ale není to kožešina". Na rámu kousek vedle visí pletené šaty, které kombinují top s hedvábnou sukní v karamelovém odstínu.

“Skoro jako vejce,” žertuje Anderson a odkazuje přitom na sochy Barbary Hepworth a Henryho Moora, které zčásti inspirovaly některé prvky této kolekce. “Tato sezona je o vytváření objemu, aniž bychom byli příliš nostalgičtí. Nostalgie může být dvousečná zbraň. Někdy ji potřebujeme, ale zároveň mám pocit, že nás může přemoct,” varuje.

Zdá se, že Andersona nemůže nic porazit, a to ani v současném politickém klimatu. “Je to tak úžasné období pro to být britskou značkou, a přestože země s brexitem prochází zvláštním přerodem, myslím si, že musíme držet při sobě a vzájemně se podporovat. Musíme věřit v britskou módu a musíme přežít.”

Anderson vypráví o prvních zkouškách, které utvářely styl celé kolekce, o ironickém použití klobouků a také o naději, že se britská móda vyrovná s brexitem. 

“Tato kolekce je zaměřena na zkoumání objemu. Je o tom, jak vzít různé objemy a postavit je do kontrastu se světem, zvětšovat věci, nebo je zmenšovat. Má také, alespoň pro mě, nádech mladistvé elegance, která je podle mého názoru zajímavá, i určitou zralost, kdy nemáte pocit, že něco schází či přebývá. Je to hravé, ale přitom solidní.”

“Myšlenka objemu pro tuto přehlídku přišla s prvními modely, byla to především oboustranná kašmírová pelerína. Peleríny jsme zkoumali už mnohokrát, je na nich něco velmi dramatického, co se mi líbí. Ale tato je jednodušší, méně gotická, méně ve stylu čtyřicátých let. Je něco působivého na tom, když se zahalíte do peleríny. Působí to dojmem, že někam jdete s jasným úmyslem.”

"Hráli jsme si s kloboukem a mě zaujal moment, kdy se klobouk zvedne a sundavá z hlavy, v tu chvíli vypadá trochu jako fascinátor. Je na tom něco nezvyklého, chcete ho posunout dolů, ale ono to nejde. Naopak, vytváří objem a prodlužuje vzhled. Je v tom zvláštní ironie.”

"Když jsem přemýšlel o kolekci, chtěl jsem, aby ji lidé viděli v kruhu, na velmi silném koberci, aby to vyvolávalo dojem intimity. Takže divák může vidět celý model, jako by se otáčel. Myslím, že dnes, kvůli sociálním médiím a kvůli módnímu průmyslu, posuzujeme značky na základě jejich finančního úspěchu nebo selhání, což je docela děsivé. Někdy úplně ignorujeme oblečení. Snažím se vytvářet modely, s nimiž se všichni mohou cítit propojení. Není to jen o mně, chci, aby celý tým odcházel domů s pocitem, že jsme se maximálně snažili.”

"Když máte dvě společnosti a pracujete pro korporaci, je tu určitý tlak, abyste byl jako návrhář kreativní, ale také komerčně zdatný. Jakkoliv bych rád navrhoval oblečení, které není na prodej, prostě to není možné. Pokud jde o komerční prodej, modely musí být realistické a nositelné, a to mě baví. Budu vždy první, kdo se ptá na prodejnost - tím mě žádný CEO nezaskočí, protože jsem si toho už vědom."

“Myslím si, že je důležité, abychom si, bez ohledu na to, co se děje na politické scéně, připomínali, že se v Británii narodili někteří z největších návrhářů všech dob – Vivienne Westwood, John Galliano, Alexander McQueen. Myslím si, že je důležité, aby britská móda zůstala nespoutaná. Musíme ji chránit a stavět na jejím odkazu. Je velmi těžké přežít v módním průmyslu jako britská značka a myslím si, že je důležité, abychom stejně jako v Americe pečovali o domácí talenty na všech úrovních.”