Kolekce JW Anderson/Loewe a Acne Studios jsou jako bratři v triku. Kdo od koho opisuje?

V důsledku dyslexie těžkého stupně ho na Central Saint Martins odmítli. On se však právě kvůli dyslexii naučil tvořit. „Věci, které mě obklopovaly, jsem nebyl schopen popsat v souvislém textu, proto jsem si je musel vysnít a pak vytvořit,“ přiznal se Jonathan William Anderson redaktorce Nancy Hass z The New York Times v roce 2016. Neúspěch u přijímaček do nejprestižnějšího oděvního učení v Evropě ho však nezastavil. Absolventská kolekce z London College of Fashion prozrazovala ryzí talent.

V roce 2008 Anderson debutuje se svou vlastní značkou a insideři tleskají vestoje. S publikem se přitom návrhář nemazlí. Kolekce jaro – léto 2013 uvádí pánskou analogii Karkulky: po mole se procházejí kluci s prodlouženými košilemi a mini šaty, s šátečky na hlavě a patkami připláclými na čelo. 

Každá kolekce tak trochu vypadá, jako by ji vytvořil někdo s handicapem. Jakási neohrabanost se ale stává návrhářovým podpisem. V roce 2012 kupuje podíl v jeho ateliéru LVMH a nabízí mu možnost resuscitace herritage brandu původem ze Španělska.

V tu dobu sílí i kult kolekcí Acne Studios. Jonny Johansson, muž s nejvíc švédským jménem na planetě a kreativní ředitel Acne Studios, rozhovory jen hýří. V tom pro GQ se přiznává, že nechce podléhat módě a že se chce řídit jen reálným světem (v němž se mimochodem v minulosti třeba styděl za vlastního otce, který ho po škole vyzvedával v teplákách a silném vlněném svetru). Proto se vyhýbá podmanivosti obecného vkusu a nechává se inspirovat pouze svou vlastní „švédskostí“.

V tom se Johansson s Andersonem shoduje. Ani kreativní ředitel Loewe netouží být módním návrhářem, ale designérem inspirovaným vším, jenom ne módou samotnou. Je zřejmé, že kdyby se Jonny a Jonathan potkali při práci na společném projektu, měli by si co vyměnit. 

Anderson se však tou dobou u Loewe ještě drží zpátky. Snaží se vyhovět svým zaměstnavatelům. V prvních kolekcích vsází na líbivost, například i na odlesky rozbitých zrcadel na kalhotách a topech. Naplno se u Loewe rozvíjí až po roce 2016. Po kasovním úspěchu kabelek Puzzle zakládá i Loewe Craftmanship Prize a umocňuje onu neohrabanost i nihilismus.

Bizarní, geniální a svým způsobem i opovržlivý až lajdácký styl začne u značky Acne Studios luxovat skálopevné fanoušky. A tak Johansson ve své skandinávské ošklivosti přitvrzuje. Dokonce i Musubi Bag svým řešením nápadně připomíná zmíněnou Puzzle Bag. A první řady přehlídek obou značek se plní stejnými fanoušky.

Letos se ovšem zdá, že se oba autoři skutečně v lecčem překrývají. Pozměněnými objemy v konkrétních částech střihu oba návrháři záměrně manipulují s proporcemi. Kónické tvary jejich střihů vytvářejí iluze přímo na těle. Některé části oděvu koncipují jako nefunkční, jinými zas vytvářejí abstraktní symboliku. A vše se přitom tváří jako civilní ready-to-wear. Anderson vyhlíží prostotu ulice. Masivními pletenými cardigany cílí na původní Johanssonovy inspirace. Ten se zas irského designéra snaží dohnat nahodilými průstřihy a asymetrickými róbami, které vypadají, jako by vypadly z předešlých kolekcí Loewe. A když pozorovatel fotky srovnává, je to skoro jako sledovat napínavé dostihy. Loewe si něco bere z Acne, Acne z J.W. Andersona. Dobrat se rozsudku, který si žádá titulek tohoto článku, je proto nemožné. 

Jonny Johansson však vede bitvu s mainstream už dlouho. Nebýt ale Andersona a jeho opovážlivosti, měl by to dnes stále velmi těžké. Jisté je jen to, že tohle kreativní pnutí může mít jen jednoho pomyslného vítěze. A protože se jedná o módu, tedy do velké míry stále komerční artikl, mohou oba tvůrce rozsoudit až čísla.