První haute couture kolekce Valentino od Alessandra Micheleho: nekonečná řada neopakovatelných šatů

Bezesporu nejočekávanější přehlídkou celého týdne módy v Paříži byla ta, na níž Alessandro Michele představil svou historicky první haute couture kolekci pro módní dům Valentino. Jak to nakonec dopadlo? Čtyřicet osm looků, které dohromady vytvářejí harmonii v nesouladu. Přehlídku otevřely šaty připomínající karnevalový kostým Harlekýna, ale po představení prvních patnácti modelů se vše převrátilo: barvy se uklidnily, přišel zdánlivý pokoj a mír. Tento rytmus se opakoval sedmkrát, pak osmkrát, znovu podeváté, až se proměnil v nekonečnou hru objemů a barev. Nic není tak, jak se zdá, protože vše je přesně opačně – a naopak. Právě proto musí náš příběh začít obráceně, od konce.

Modelky v závěrečném defilé nekráčejí po mole v klasickém sledu jedna za druhou, ale běží proti větru před obrazovkou, která se zdá být rozbitá, a přesto evokuje snovou vizi. Jako by nám Alessandro Michele ve své první couture kolekci pro Valentino chtěl v dnešní uspěchané době připomenout, co znamená ponořit se do snu – dát si čas na ztracení se ve své vlastní fantazii.

Přehlídku uzavírá dramatická hudba z baletu Romeo a Julie (přesněji opus 64, akt 1, č. 13), kterou Sergej Prokofjev zkomponoval v roce 1934 pro Velké divadlo v Moskvě. Tato ikonická skladba doprovází scénu maškarního plesu, během kterého se v sídle Kapuletů poprvé setkávají a zamilovávají Romeo a Julie. Jejich setkání však přeruší Juliin bratranec Tybalt, který vyzve Romea na souboj.

Srážka protikladů vnímaná jako kontrast či optická iluze vede k závrati (vertigine), kterou Galileo Galilei popsal jako „rychlý kruhový pohyb především nebeských těles“. A právě to jsme cítili při sledování této přehlídky, totiž zběsilou smršť odkazů a iluzí, které zároveň ohromují i matou.

Micheleho práce na těchto 48 modelech spočívá především v převracení detailů a v nečekaných kombinacích. Zdánlivě nemožná spojení vytvářejí harmonii. Návrhář sám výsledný efekt popisuje jako „konstelaci vizí, která se chvěje a rozplývá ve víru nekonečných asociací. Živoucí mapu nesoucí stopy vizuálních a symbolických vzpomínek. Narativní archiv, v němž ozvěny minulých příběhů procházejí do přítomnosti".

Myšlenky, které chtěl touto přehlídkou předat, nevycházejí z archivů značky, ale z jeho osobního seznamu ztvárněného v podobě červených slov, která plynou za modelkami na černém pozadí jako neuspořádaný proud myšlenek. Každý model v haute couture kolekci Valentino jaro – léto 2025 nepředstavuje jen oděv, ale spíše uzel v síti hlubších významů. Michele tento chaos „zjednodušil“ do seznamu, přesněji do 48 seznamů – jednoho pro každý model, které „se rozšiřují do exploze kontrastů, asociací a ozvěn na samou hranici sdělitelného".

Doprovodný dopis ke kolekci, napsaný samotným Michelem a zveřejněný na oficiálním instagramovém účtu značky, naznačuje filozofii přehlídky: „Nepřetržitý a potenciálně nekonečný výpis slov, která se kumulují i stojí proti sobě. Jako by každý model vyvolával prostřednictvím asociací pluralitu propojených světů: horečnatou a nepřetržitou vrstvu odkazů, které explodují v absolutní jedinečnosti.“

Na nekonečném černém koberci defilují modely v celé své teatrální a opulentní kráse, plné intimních významů pro každého, kdo je pozoruje. Připomínají výjevy z onoho maškarního plesu Kapuletů a Monteků, pohyblivou slavnost, ve které se každý z nás může snově najít.

Michele si hraje s mašlemi, objemy, třásněmi, volány, krystaly, pletenými texturami, výbuchy barev a nečekanými strukturami, aby nám připomněl, že nehmotnost snu je ve skutečnosti hmatatelnější, než si myslíme. V tomto snu, kterému říkáme couture, je možné nalézt řád v chaosu, kde „každá nit, každý steh, každá barevná stopa se proměňuje v okázalost přesahující hranice viditelného“.