Louis Vuitton jaro–léto 2027: Nicolas Ghesquière hledal a našel dokonalou lehkost

Na nádvoří Cour carrée v Louvru představil Nicolas Ghesquière pro Louis Vuitton přehlídku, v níž se vše zdá být navrženo tak, aby doprovázelo pohyb: ultralehké materiály, vzdušné siluety a přístup založený na ergonomii, což je také název jeho kolekce. „Tuto vědu si velmi často spojujeme s pevnými strukturami a právě touto kolekcí jsem chtěl prozkoumat možnost plynulé ergonomie a znovu najít ten pocit lehkosti v pohybu,“ vysvětluje návrhář.

Při navrhování kolekce vycházel z městského chaosu, v němž se každý den pohybujeme. Tato myšlenka se nejprve promítá do scénografie, kterou vytvořil James Chinlund, scénograf známý mimo jiné svou prací pro filmy. Futuristicky působící konceptuální vozy, kolem nichž modelky procházejí, jako by se vznášely ve vzduchu a visely nad chaosem města. Scéna odkazuje na Ghesquièrovo přemýšlení o jeho vlastním návrhářském jazyce: „Svým přístupem k módě a architektuře jsem tak trochu specialista na brnění. A právě v kontrastu s tím mi přišlo zajímavé vytvořit něco extrémně plynulého a lehkého uprostřed tohoto prostředí.“

Podle Nicolase Ghesquièra přitom není lehkost od DNA značky Louis Vuitton nijak vzdálená. Právě on výrazně přispěl k tomu, že se módní dům zapsal do imaginace spojené s cestováním prostřednictvím strukturovaných, bohatě vrstvených siluet a modelech v nomádském duchu. Připomíná nám to, že tato touha je ve skutečnosti hluboce zakořeněná v historii značky. „Samotný Louis Vuitton začínal s pevnými kufry. Potom do nich vložil obrovskou dávku kreativity a technického know-how, aby byly stále lehčí, až je začal konstruovat naplocho, takže je bylo možné skládat jeden na druhý.“

V době, kdy nás klimatická změna nutí přehodnocovat vztah k oblečení a kdy teploty letos v létě v mnoha částech světa překročily 40 °C, se Nicolas Ghesquière rozhodl vytvořit také šatník, který odpovídá současnosti. Jeho otázka zní: Jak navrhnout garderobu, která se přiblíží druhé kůži, a přitom si zachová vzhled klasického, téměř akademického šatníku?

Aby toho dosáhl, zbavil návrhář siluety veškerého zbytečného objemu a zdobnosti. Přehlídku tak zahájila série vzdušných šatů pracujících s transparentností: jemné volány, hedvábné košile a linie, které přirozeně kopírují tělo. Konstrukce jsou střídmější a nechávají vyniknout samotné materiály. Protože má návrhář rád zdobnost, nedokázal se jí úplně vzdát a několik detailů do kolekce přece jen zakomponoval, například do růžových šatů s průramky, které zdobí výšivky s efektem moiré, nebo do splývavých šikmo střižených šatů s holografickými detaily zachycujícími světlo.

Následují kontrasty v podobě kůže, která se objevuje na motorkářských bundách i kalhotách, díky jemným a zářivým odstínům však působí téměř vzdušně. Volánové topy přinášejí pohyb stejně jako kalhoty, které při každém kroku modelek jako by následovaly jejich rytmus. Potištěné šátky se ležérně vážou kolem krku nebo se proměňují v šaty a ještě více umocňují dojem plynulosti. Za zdánlivě jednoduchými siluetami se přitom skrývá skutečný technický výkon. „Snaha vytvořit ultralehké oblečení je ve skutečnosti velmi komplexní. Stejně náročné je i inženýrství potřebné k vývoji látek, zejména pokud jde o boj s gravitací.“

Jedinými „objemnými“ prvky tak zůstávají kabelky. Mnohé z nich jsou vyrobeny z kůže nazvané Épi, charakteristického materiálu francouzského výrobce kufrů a zavazadel, který poznáte podle reliéfu inspirovaného brázdami obilného pole. Ani tady však Nicolas Ghesquière neztratil ze zřetele pocit lehkosti: „Barevné tóny zůstávají i zde mimořádně lehké, mimořádně světlé.“