Lovec krásy

Michal Josephy11. 12. 2022

Psí plemena, která se dostanou do módy, většinou nekončí slavně. Stává se z nich atraktivní módní doplněk, který je – podobně jako fast fashion – narychlo spíchnut v množírnách, aby posloužil na jednu sezonu. Čestné výjimky však existují a móda pomohla i jedno „haute couture plemeno“ zachránit.

Na vysoké noze

Dlouhonohý elegán, který se dnes choulí u nohou topmodelek a vyhřívá se na titulních stranách módních magazínů, neměl vždy na růžích ustláno. Původem ostrý, na lov vlků vyšlechtěný pes si svůj vysoký společenský status vydobyl aurou exkluzivity a nedostupnosti. Barzoj byl chován výhradně při carských dvorech a téměř do konce 19. století jej nebylo možné koupit, ale pouze získat darem v rámci diplomatických vztahů.

Barzoje, jak jej známe dnes, typově sjednotila chovatelská stanice Peršinskaja ochota (1887–1913), kterou při loveckém zámečku Perchino založil velkokníže Nikolaj Nikolajevič Romanov, bratranec cara Mikuláše II.

Chov barzojů však ve svém rozmachu rázně zarazila Velká říjnová socialistická revoluce. Ruští chrti se v období 1917–1922 stali „lovnou zvěří“ a byli nemilosrdně vybíjeni. Ze psa, jehož obrazy visely v přepychových palácích, se stal symbol nenáviděné aristokracie, který se věšel na oprátkách. Genofond plemene, určeného k vyhlazení, však pomohli zachovat psi, kteří byli vyvezeni do Evropy a USA. Tito jedinci nevynikali silným loveckým pudem, ale zato je zdobila dlouhá, hedvábná a téměř marnivě líbivá srst.

Alex královny Alex

Na Britské ostrovy se barzojové pravděpodobně dostali už jako carský dar Jejímu Veličenstvu královně Viktorii. Zástupci tohoto ušlechtilého plemene se přízni královské rodiny těšili více než 50 let. Vedle královny jim propadl i její syn, princ z Walesu a pozdější král Eduard VII., který obdržel pár pojmenovaný Molodetz a Oudalzka. Nejvíce zapálenou barzojářkou však byla jeho manželka, královna Alexandra Dánská (1844–1925), která od svého švagra, cara Alexandra III., dostala legendárního barzoje jménem Alex.

Foto: Library of Congress/Corbis/VCG via Getty Images

Královna Alexandra Dánská s barzojem Alexem

Tato nerozlučná dvojice, jejíž půvab se zachoval na nadčasově krásné fotografii, společně vyhrála nesčetně výstav, kde se hodnotila krása a elegantní ladnost plemene. Věhlas Alexe se šířil jako módní vlna, která vzedmula zájem veřejnosti a postupně pronikla i daleko za Lamanšský průliv. Lidé stáli ve frontách, jen aby zahlédli slavného královského psa, a ti vyvolení se řadili v pořadnících na štěně z chovné stanice Sandringham Kennels. Barzoj Alex a jeho „následovník“ Vassilka byli natolik oblíbení a slavní, že byly zvěčněni i v hodnotných uměleckých formách. Vedle nesmrtelné fotografie se královniny barzoji vyjímají na obrazech Fredericka Morgana či Arthura Wardlea a jejich figurální zpodobení nevytvořil nikdo menší než slavný šperkařský dům House of Fabergé.

Hvězdou Hollywoodu

Lesk a třpyt luxusu, který barzoj kolem sebe vyzařoval, oslnil i přední filmové hvězdy Zlaté éry Hollywoodu, které svým opulentním životním stylem napodobovaly někdejší aristokracii. Mezi majitelkami psa, který byl až do roku 1936 znám jako „ruský vlkodav“, lze objevit například Mary Pickford, Mae West či Jean Harlow (vyfotit se s ním však neváhala ani Greta Garbo, Kim Novak či Marilyn Monroe v sérii fotografa Richarda Avedona).

Barzoj se díky hollywoodské smetánce dostával do módy a podle jejího principu trickle down si jej postupně začala osvojovat buržoazie a nakonec i „obyčejní“ lidé. Dvacátá a třicátá léta 20. století, kdy byl ruský chrt v Hollywoodu na vrcholu, překlenula jeho nezaměnitelně štíhlá „oblouková silueta“, která podpořila secesní základy rozmáhajícího se dekorativního stylu art deco. Barzoj se v tomto období stal módní a uměleckou ikonou, k čemuž významným způsobem přispěl módní návrhář a kostýmní výtvarník Romain de Tirtoff (1892–1990) s litografií Symphony in Black.

Erté – jak zněl jeho umělecký pseudonym – svůj první řádný kontrakt podepsal s módním magazínem Harper's Bazaar, pro který mezi léty 1915–1937 vytvořil více než 200 titulních stran a své designerské umění nakonec završil v britském vydání Vogue.