Zapověděli jsme oblečení na doma příliš brzy?

Minimalistické, pohodlné pantofle z příjemné kůže, tvarem inspirované japonskou domácí obuví, anebo ručně pletená deka z česané vlny. Brooklynská designérka Lauren Manoogian ví, co dělat, když přijde na to, jak z mála dostat hodně. Její modely sice působí, jako by byly koncipované pro čas strávený doma, ale možná i vás cestou ven napadne, že byste si je nejraději nechali na sobě. A vlastně proč ne. Oblečení na doma, zdá se, zažívá renesanci.

Zvykla jsem si na práci z domova, ale mám ateliér pouhé čtyři bloky odtud, takže tam stále mohu zajít, když potřebuju změnit prostředí. Většinu dne píšu e-maily, protože je nutné komunikovat s továrnami. Právě připravuju výrobu kolekce na podzim a zimu. Doufám, že kreativní fáze teprve přijde. Zatím má energie směřuje jinam. Což je v pořádku. Myslím, že to tak máme teď všichni – kromě toho, že se pokouším být organizovaná, hodně vařím, telefonuju a píšu si s přáteli a rodinou, uklízím, mazlím se se psy. Jako Newyorčanka jsem anomálie, protože mám auto. Díky tomu jednou týdně naložím psy a jedeme se proběhnout a nadýchat čerstvého vzduchu na pláž.

Mně připadá velmi očišťující úklid, takže tím začínám. Nepořádek mě ruší. Čistý, nepřeplněný domov mě dělá šťastnou a jsem pak i produktivnější. Jako bych byla v hotelu s věcmi, co mám ráda. Myslím, že když trávíme tolik času zavření na jednom místě, i drobnost nám dovede zvednout náladu nebo nás rozhodit. Osobně nejsem velká fanynka dekorování. Třeba svou sbírku keramiky nemám nikdy venku celou naráz. Užívám si čisté povrchy, a vystavené předměty podle nálady obměňuju. Důležité je také světlo – pokud se z nevysvětlitelného důvodu cítíte vystresovaní a podráždění, dost možná za to může osvětlení. Jinak mám ráda měkkou, na dotek příjemnou praktičnost. Jsem přímo posedlá ložním prádlem a textiliemi do domácnosti. Mít čerstvě povlečeno a k tomu úžasnou deku nebo přehoz, to je nejlepší. Taky si myslím, že základním předpokladem příjemného domova je i pár dobrých přezuvek.

To samé, co nosím běžně, když chodím v kanceláři. Máme ve studiu uvolněnou atmosféru. Hodně pracovně cestuju a zjistila jsem, že oblečení na cesty a na doma má spoustu společných parametrů. Dokonce bych řekla, že volbě oblečení na doma věnuju víc pozornosti, protože jde tak trochu o rituál, kdežto normálně jsem tak vytížená a každý den je tak jiný, že si zkrátka něco obléknu a letím ven, aniž bych nad tím příliš přemýšlela. Když jsem doma, ráda nosím svetr a pantofle ze svojí kolekce.

Pokud jde o mě, tak já nosím elegantnější verzi oblečení na doma po celý den už nyní. Žádná velká změna mě proto asi nečeká, ale umím si představit, že pro spoustu lidí to bude extrém. Budou pracovat za jiných podmínek, než jsou zvyklí, a nikdo nevíme, na jak dlouho. To se na způsobu oblékání odrazí. Doufám, že se lidé začnou oblékat více pro sebe. Důležitější roli bude hrát to, díky čemu se cítí pohodlně než to, co si myslí, že se od nich očekává. Myslím, že si budou pořizovat jen to, co opravdu potřebují, anebo co s nimi dovede vytvořit intenzivní emocionální vazbu. Nemyslím si, že nastane nějaký zmírněný konzumerismus. Bude jim víc záležet na tom, aby nakupování bylo zážitkem. Budou více chodit do kamenných obchodů a on-line nakupování bude muset být osobnější. Budou mít vyšší očekávání. Budou si více vybírat, koho se rozhodnou podpořit. A to je jedině dobře.