Rozhovor s designérkou stockholmského ateliéru & Other Stories

Na to, že je konec září, má Stockholm nezvykle teplý, téměř letní den. Sídlo & Other Stories v šestém patře cihlového domu na adrese Kungsholmstorg 5 je už ale přirozeně oblečené do podzimní kolekce. Jak jím procházím – od studia, kde se fotí veškeré vizuály, přes stojany s kosmetikou včetně pudřenek, do nichž jsou vytlačené úryvky z Romea a Julie, až po vystavené úplně první návrhy loga – přemýšlím, co dělá značku tak populární i mezi Češkami, přestože u nás dosud nebyla k dostání. Chytrý design zohledňující nejmenší detaily, ale i dobré materiály oblečení, jasně. A nejspíš taky přátelský přístup a nadšení lidí, kteří zde pracují. Zrcadlí se v produktech. Přestože & Other Stories spadá pod H&M Group, vůbec nepůsobí neosobně a korporátně. Spíš jako by šlo o rodinnou firmu.

Otáčím se a fotím si prostor na Instagram. Vzápětí mi přichází první reakce. „Doufám, že tam jsi, protože tu budou otvírat pobočku. Prosím!“ stojí ve zprávě. „Ale pak by to zase měli všichni, takže nevím, jestli prosím.“ Odpověď: Ano a ne. & Other Stories prozatím pobočku v Čechách otvírat nebudou, ale vstupují na náš trh alespoň jednou nohou a konečně u nich můžeme nakupovat boty, kabelky, doplňky, kosmetiku, ale i oblečení z pohodlí domova on-line.

Po strmých, úzkých schůdkách pokračuju do podkroví, místnosti malé velikostí, zato ohromné výhledem na město. Tam už mě čeká designérka dámských kolekcí stockholmského ateliéru.

Jen ve zkratce: Marie Nilsson po studiích módy na LISAA (l’Institut Supérieur des Arts Appliqués) zůstala v Paříži, kde pracovala pro značku Y Design. Od roku 2004 byla součástí designérského týmu dámské módy H&M – spolupracovala na slavných kolekcích od Karla Lagerfelda, Stelly McCartney, Viktora & Rolfa nebo Roberta Cavalliho. O dvanáct let později přijala pozici v & Other Stories.

Inspiruje mě to. Vytvářím oblečení, které není určeno pro žádný věk, a teprve až stylingem určíte, na koho se hodí. Ale vlastně to ani není otázka věku. Je to o osobnosti. Jednou se mi stalo, že jsem šla ven s rodinou a s mámou a sestrou jsme všechny přišly ve stejném saku. Mé sestře je patnáct, takže k němu měla cool džíny s vysokým pasem. Máma ho zase doplnila po svém, já také, a ve výsledku jsme vypadaly docela jinak. To sako na každé vyprávělo jiný příběh.

Miluju pracovat s materiálem. To je můj největší zdroj inspirace. A pak samozřejmě cokoliv z venku, ať už je to vintage oblečení, nejlépe ještě šité ručně, anebo cestování, divadlo, kino, literatura. Inspirace opravdu přichází pokaždé z jiného směru.

Ano, naše klientela je velice různorodá. Přece jenom máme tři ateliéry – ve Stockholmu, Paříži a Los Angeles. Každý z nich má svou zákaznici. Nejlépe bude, když vám to ukážu na konkrétních příkladech.

Pařížská zákaznice je uvolněná, obléká se nenuceně, ale pořád šik. Takže má ráda třeba romantické halenky. Nosí je s džíny a možná přidá ještě kostkovaný kabát.

Zákaznice z Los Angeles je daleko extravagantnější, ráda nosí výrazné barvy a vzory. Tyhle šaty jsou toho skvělým příkladem. Žije ve městě, kde je teplejší počasí, což ateliér musí brát v potaz.

A pak je tu stockholmský ateliér. My děláme daleko minimalističtější módu. Naše zákaznice ráda nosí oversized oblečení. Potrpí si nezvyklé siluety a její oblíbený materiál je kůže.

Není, protože všichni sdílíme stejnou DNA. Nemáme žádné předpisy, ale já mám třeba jasnou představu o tom, kdo je mou klientkou. Zároveň počítám s tím, že bude mít chuť mixovat oblečení od všech ateliérů. Proto mezi sebou neustále komunikujeme. Sice jsme na sobě nezávislí, ale sdílíme své myšlenky a zdroje inspirace v průběhu tvorby kolekcí a někdy se dokonce setkáváme na inspiračních výletech.

Je velice společenská. Hodně času tráví s přáteli. Zajímá se o umění a kulturu, často ji potkáte na výstavě. Samozřejmě dbá na to, jak vypadá. Sice nosí minimalistické střihy, ale věnuje zvláštní pozornost každému detailu, i kdyby to byl třeba jen knoflík. Vše musí dávat smysl a být dokonalé. Nenavěsí na sebe jen tak nějaké šperky, nejdříve to musí promyslet a zvážit zbytek outfitu.

Právě to, že máme tři rozdílné ateliéry. To mi připadá vcelku unikátní.

Je na pořadu každého dne. Určuje, co vytvoříme. Je potřeba vybírat organickou bavlnu, dbát na udržitelnou kvalitu, dělat krásné produkty, které s vámi zůstanou déle než jen pár týdnů. Chtěla bych, aby naše oblečení zákaznice nosily, dokud je neomrzí, a pak ho daly kamarádkám nebo někomu dalšímu, protože bude pořád v dobrém stavu. Je spousta způsobů, jak dělat věci lépe. Každý rok jsme o krok blíž tomu, kde chceme být, ale někdy je to samozřejmě výzva.

Například s vlnou je to obtížné, protože když ji recyklujete, její vláka se zkracují, a to má vliv na to, jak vypadá. To je něco, na čem ještě pracujeme. Mezitím využíváme vlnu, u které se dá dopátrat původ a můžeme si být jistí, že má dobrý dodavatelský řetězec. Nepracovat s vlnou není řešení, protože jde o kvalitní materiál, který dlouho vydrží. Je opravdu třeba dívat se na to z různých úhlů.

Hm… Vlastně ano! Nemohu mluvit za ostatní ateliéry, ale já osobně nemám ráda maskáčový vzor. Jsem v pohodě se zelenou vojenskou bundou, ale maskáčový vzor? Něco mi na něm vadí. Asi to, že vás má skrýt, anebo že pro mě symbolizuje válku. Rozhodně však nesoudím ostatní, kteří ho nosí.

Řekla bych, že je to od každého trochu. Je dobré znát svou zákaznici, takže sleduju, jak se obléká. Zároveň jsem přesvědčená, že stejně důležité je rozhodovat se pocitově. A pak si udělat rešerši a odrazit se od ní.