Vogue Business Inclusivity report z přehlídek na sezonu podzim–zima 2026. Křivky jsou čím dál vzácnější, modelky čím dál menší

Plus a mid-size modelky byly tuto sezonu vidět jen u pár větších značek včetně Balenciagy a Givenchy. Nebylo to poprvé. V předchozích sezonách mohly záblesky jejich výskytu naznačovat, že luxusní módní domy začínají brát v úvahu i jiné než konvenčně štíhlé postavy, a navíc tak využít obrovskou (a dosud nevyužitou) příležitost získat mid-size a plus-size klientelu. Jenže nedůslednost a celkový pokles zastoupení v širším harmonogramu přehlídek spíše naznačuje, že jde o snahy ojedinělého charakteru. Na pozadí sílícího konzervatismu, obsesivní sebe-optimalizace a nárůstu užívání léků typu GLP-1 pak tyto inkluzivní snahy nenesou ten samý příslib naděje jako dřív. Ve skutečnosti jsou spíše strohou připomínkou toho, že modelky s křivkami jsou na přehlídkách čím dál vzácnější a čím dál nápadnější, zatímco velikosti ostatních modelek se i nadále zmenšují.

Ze 7 817 outfitů představených v rámci 182 přehlídek a prezentací pro sezonu podzim–zima 2026/2027 bylo 97,6 % v konvenčních velikostech (US 0–4), 2,1 % ve středních velikostech neboli mid-size (US 6–12) a pouze 0,3 % v kategorii plus-size (US 14+). Výsledky se oproti minulé sezoně mírně zhoršily. Tehdy konvenční velikosti tvořily 97,1 % celku, mid-size 2 % (toto číslo zůstává v posledních třech sezonách víceméně neměnné) a plus-size modely tvořily 0,9 %. To znamená, že zastoupení plus-size modelek kleslo na stejnou úroveň, jakou jsme viděli v sezoně podzim–zima 2025/2026, je tedy nejnižší od doby, kdy jsme ve Vogue Business začali před třemi lety inkluzivitu velikostí mapovat. 

Stejně jako v předchozích sezonách jsme s týmem Vogue Business zanalyzovali každou módní přehlídku a prezentaci uvedenou na platformě Vogue Runway v rámci oficiálních programů v New Yorku, Londýně, Miláně a v Paříži a vypočítali jsme podíl všech outfitů v konvenčních, mid-size a plus-size velikostech. Jednotlivé značky jsme navíc pro ověření informací kontaktovali s tím, že pokud neodpoví jinak, použijeme původní čísla shromážděná Vogue Business redakcí. Velikostní rozmezí byla určena na základě standartního systému vzorových velikostí (tzv. sample sizes) pro běžnou konfekci a zavedených definic pro střední a plus-size velikosti.

Podle nákupčích a castingových ředitelů a ředitelek jde o rozhodnutí, za nějž jsou odpovědné značky. „Jde to vždycky za brandem. Curvy modelky připravené odchodit přehlídku tu jsou,“ vysvětluje Chloe Rosolek, která castovala aktuální přehlídku velikostně inkluzivní londýnské designérky Karoline Vitto. „Hlavním omezením zůstává rozsah velikostí, které značky poskytují svým velkoobchodním partnerům,“ dodává Tiffany Hsu, ředitelka nákupů ve společnosti Mytheresa a ředitelka módních projektů v mateřské společnosti LuxExperience. 

V New Yorku bylo 97,7 % looků v konvenčních velikostech. Mid-size looků bylo 1,9 % z celkového počtu (pokles o 1,5 % oproti předchozí sezoně) a plus-size looků jsme viděli 0,4 % (oproti 1 % v předchozí sezoně). Jen dvě značky v našem žebříčku zahrnovaly plus-size zastoupení (Christian Siriano a Kim Shui), ostatní se do žebříčku inkluzivního zastoupení dostaly díky castingu mid-size modelek. 

V Miláně byl podíl looků v konvenčních velikostech 97,3 %, zatímco mid-size looků byly 2,6 % a plus size 0,1 %. Pro porovnání bylo mid-size looků předchozí sezonu 0,7 % a plus-size pak 0,2 %. Část aktuálního nárůstu v kategorii mid-size lze připsat na vrub značce Brunello Cucinelli, která oznámila, že všechny její modelky patří právě do této kategorie. 

Ze všech módních metropolí patřilo nejnižší zastoupení v rámci inkluzivity velikostí tradičně Paříži, z pětašedesáti prezentovaných značek jich mělo mid nebo plus size modelky pouze devět. Looků v konvenčních velikostech bylo 99,5 %, 0,4 % mid-size looků a 0,1 % plus-size. Oproti minulé sezoně jde o významný pokles, protože tehdy bylo mid-sized looků 1,5 % a 0,6 % plus-size. 

Nejinkluzivnějším fashion weekem byl letos ten londýnský, čemuž pomohl také návrat designérky Karoline Vitto do programu (ta se navíc umístila na první příčce našeho žebříčku inkluzivity za Londýn i v celkově vůbec). Na London Fashion Weeku bylo 92,7 % looků v konvečních velikostech, 6,5 % mid-size a 0,8 % plus size. I přesto data od minulé sezony ukazují pokles. Tehdy byl sice stejný počet mid-size looků, ale těch plus size byla 2,8 %.

Influencerka Remi Bader, jejíž platforma stojí na „realistických“ shopping haulech a otevřeném přístupu k body image, letěla tuto sezonu z New Yorku do Londýna na přehlídku Di Petsa a Karoline Vitto. S návrhářkami ji pojí dobré dlouholeté vztahy i proto, že patří k jedněm z mála, kdo Bader nejen chce, ale je schopný ji vzhledem k její větší velikosti i obléknout. „Panuje tam silný pocit loajality, ať už v mém případě proto, že mě osobně oblékají na červené koberce a společenské akce, nebo proto, že lidé v kategorii plus-size vědí, že tato skupina značek jim byla na oplátku vždy věrná,“ říká a dodává, že sledovat ostatní značky, jak upouštějí od inkluzivity, je pro ni „zklamáním“.

Na reprezentaci záleží. V exkluzivním průzkumu Vogue Business mezi téměř 700 spotřebiteli a spotřebitelkami z loňského léta přibližně polovina (48 %) uvedla, že „cítí tlak na zhubnutí, aby se mohli cítit více fashion“. Většina z nich označila za zdroj tohoto tlaku problémy s velikostmi při nakupování (63 %), tlak z módních přehlídek jmenovalo 36 % dotazovaných a 35 % zmínilo jako zdroj nejistoty reklamní kampaně značek. Ještě více problematiku dotazovaní vnímají u luxusnějších značek: 27 % respondentů a respondentek v kategorii plus-size uvedlo, že u luxusních značek svou velikost nemohou najít „nikdy“ nebo „ve většině případů“, ve srovnání s 16 % dotazovaných v kategorii mid-size a 12 % v kategorii konvenčních velikostí (straight-size).

Aby bylo možné pochopit propast mezi zastoupením na přehlídkách a velikostmi, které jsou pro spotřebitelstvo skutečně k dispozici, shromáždili jsme s Vogue Business údaje o největší velikosti, kterou každá ze značek prodává na svých webových stránkách. Pro účely analýzy přehlídek definujeme ve Vogue Business kategorii plus-size jako velikost US 14 (česká 44/46) a vyšší, ale v maloobchodním prodeji tato skupina často představuje spíše horní hranici standardního číslování než skutečně rozšířené velikostní řady. Výsledky ukazují, že zatímco některé značky technicky zasahují do teritoria plus-size, většina končí u velikostí 44-48, což je v podstatě teprve vstupní brána do kategorie plus-size. Tyto velikosti byly navíc nejčastěji vyprodané. 

„Pro mě je to otázka autenticity. Nemůžete oslavovat různorodost na mole a pak pro ta těla to oblečení nešít. To mi nedává smysl,“ myslí si Christian Siriano, který se na našem žebříčku umístil na třetím místě za New York. „Přehlídkové molo je o zviditelnění, ukazujete lidem, že mají v módě své místo. Skutečným závazkem je ale až samotná výroba. Pokud hodláte tvrdit, že věříte v inkluzivitu, musí existovat na obou místech zároveň.“

Klientela toto odpojení začíná pociťovat čím dál častěji. „Nedošlo mi, že značky sice na molo sem tam vyšlou nějakou tu plus-size nebo mid-size modelku, ale modely v těch velikostech pak nekoupíte. Je to matoucí,“ komentuje Bader. „Byla jsem na přehlídkách nadšená z toho, že jsem tam zahlédla plus-size modelky, a pak mi lidi na TikToku psali: Remi, ale to oblečení se nedá koupit.“ I Hsu souhlasí s tím, že rozmanitost na mole se ne vždy propíše do komerčních kolekcí. „Poptávka zákaznictva bývá širší a rozmanitější než to, co je prezentováno během týdnů módy,“ říká. „Zastoupení na přehlídkách se sice z hlediska směřování zlepšuje, ale stále plně neodráží realitu nákupního chování.“

Otázka poptávky po větších velikostech je jedním z nejdiskutovanějších aspektů rozmanitosti velikostí v segmentu luxusní módy. Hsu z platformy Mytheresa uvádí, že zatímco základní velikosti generují většinu prodejů díky dostupnosti a běžným nákupním zvyklostem, existuje tu pro značky „významná příležitost“ k rozšíření velikostní nabídky. „Pokud nabízíte v rozšířené škále velikostí, většinou zboží vyprodáte velmi rychle, což je spíše kvůli omezené nabídce než kvůli nedostatku poptávky,“ říká. „Pokud se zajistí dostatečné zásoby a viditelnost, vidíme silný zájem napříč širším spektrem velikostí.“ Historické vyloučení plus-size spotřebitelů z trhu s luxusním zbožím může značkám, které váhají, ztěžovat dokazování poptávky. „Pokud jste celé ty roky neměli plus-size zákaznictvo, a to zákaznictvo je zvyklé nakupovat v obchodech specializovaných na větší velikosti, musíte na ně cíleně zaměřit marketing,“ říká Bader. „Doslova získáváte úplně novou klientelu, která u vás nikdy dříve nenakupovala, takže to bude chtít čas.“

Změnit nákupní zvyky vyžaduje investice do marketingu, do vývoje střihů a prototypování jednotlivých produktů během každé jednotlivé sezony. Pro značky, které se rozhodnou do toho jít, můžou být výsledky markantní. Například u pařížské inkluzivní značky Ester Manas, která se na týdnu módy tentokrát neprezentovala, tvoří přibližně 60 % až 70 % zákazníků na e-shopu lidé v kategorii plus-size, což odráží jak dostupnost produktů, tak cílenou komunikaci. Spolupráce s plus size influencery může být obzvláště účinná, říká Bader, zejména u skupiny spotřebitelů a spotřebitelek, která je po letech vyloučení často skeptická vůči marketingu značek. Bader také zdůrazňuje důležitost ukazování oblečení na modelkách různých velikostí přímo na stránkách e-shopů. Spoluzakladatelé značky Ester Manas pak vyzdvihují, že na důvěryhodnosti sdělení značky přidává spolupráce s tradičními médii, která doplňují autenticitu influencer marketingu.

Jen marketing ale nestačí. „Pokud hlásáte inkluzivitu a máte komunitu, která vás podporuje, ale nezvládnete správně trefit velikosti, bude zákazník obzvláště zklamaný už proto, že vás dlouhodobě podporoval a možná si i šetřil na nákup něčeho, co mu nakonec nesedí," říká Vitto. Návrhářka se také více zaměřuje na ateliérový prodej, aby podpořila zkoušení naživo a budování vztahů se svou klientelou. Podle mnohých z oboru je nejlepší přistupovat k problematice s rozvahou, například pomocí testování produktů v jiných než standartních velikostech na menších, zkušebních objemech a zároveň vydatně investovat do marketingu a prototypování. „Pokud si to chcete vyzkoušet, tak je nejlepší jít na to krok po kroku, to je myslím ten nejudržitelnější přístup,“ myslí si Bader, jež má za sebou vývoj plus-size řad pro Victoria’s Secret a Revolve. „Udělat coby neinkluzivní značka plus-size řadu jako blesk z čistého nebe značí v lepším případě špatně nastavenou strategii, v tom horším nedbalost směrem k zákaznictvu," naznačuje Bader.

Rozšiřování velikostních řad vyžaduje investice od tvorby střihů a tzv. stupňování (grading) přes vzorkování a výrobu až po plánování zásob a marketing. „Není to tak jednoduché, nestačí ty věci zvětšit,“ vysvětluje Siriano. „Pokud se chystáte navrhovat pro více typů ženských postav, musíte si dát tu práci a zajistit, že oblečení skutečně sedí a lidé se v něm cítí dobře. Když k tomu přistoupíte se stejnou úrovní designu a péče, komerčně to funguje dokonale.“ 

Strategie navrhování mohou pomoci některé z těchto výzev zmírnit. „Musíte oblečení navrhovat tak, aby bylo do jisté míry flexibilní, takže když pak děláte casting na přehlídku, není to pro vás omezení. Dobrá příprava kolekce vám dovolí vybrat si modelku dle svých preferencí, nejen podle toho, že se do něčeho vejde,“ vysvětluje spoluzakladatelka značky a návrhářka Ester Manas. Vitto do svých kolekcí zařazuje nastavitelné prvky a šije také modulární oděvy, což snižuje složitost výroby a zároveň zvyšuje univerzálnost modelů. Tuto sezonu například navrhla dva topy, které lze nosit na několik způsobů. „Šlo hlavně o náklady na vývoj a stupňování střihů. Vytváříme méně stylů, takže je méně práce se stupňováním, což snižuje náklady, ale pro zákazníka je to, jako by měl 15 různých topů,“ popisuje Vitto a poznamenává, že kvalitní služby stupňování střihů mohou být pro malou značku velmi drahé kvůli nárokům na vzorkování, opakované zkoušení a upravování střihu.

Cestou k růstu škálování můžou být i spolupráce. Vitto například tuto sezonu spojila síly s řetězcem Pull&Bear a společně představili kapsulovou kolekci. Spolupráce na stupňování střihů a na vzorkování byla klíčová, aby mohla vzniknou velikostní řada až do 2XL. Vývoj trval měsíce od slaďování odlišných velikostních tabulek až po opakované zkoušení oděvů na různých modelkách, což jen podtrhuje úroveň úsilí, které je potřeba vynaložit. Vzhledem k nevyrovnanému přístupu celého odvětví budou muset značky pokročit dál než jen k pouhé viditelnosti a začít řešit provozní a kreativní změny, jež jsou nezbytným krokem k tomu, aby se rozšířené velikostní řady staly trvalou součástí jejich podnikatelského plánu.

„Průmysl se dlouhou dobu řídil velmi specifickým ideálem krásy a systém se přes noc prostě nezmění,“ dodává Siriano. „Ale skutečnost je taková, že zákaznice se nezměnily. Součástí publika módních přehlídek byly odjakživa ženy různých velikostí. Skutečný pokrok nastane tehdy, když se jim značky rozhodnou sloužit konzistentně. Nejen ve chvíli, kdy je to zrovna trendy.“