Kontroverzní camp na Met Gala očima Andrewa Boltona

Vizionářský kurátor Andrew Bolton, který stojí za mimořádně úspěšnými výstavami Metropolitního muzea umění jako Alexander McQueen: Savage Beauty a Heavenly Bodies: Fashion and the Catholic Imagination je obětí vlastního úspěchu. Popularita na jedné straně zkomplikovala Boltonovu práci, protože je složitější zajistit archivní díla a vystavit je tak, aby nepůsobila banálně, nicméně, na straně druhé, ho nutí být stále odvážnější.

„Po mnoho let byli kurátoři módy, včetně mě, ve svém přístupu až příliš zdrženliví,“ vysvětluje Bolton, když se setkáváme v nádherně vyzdobeném milánském divadle Teatro Gerolamo. „Móda je tak propojena s tělem a záležitostmi identity, že je nelze oddělovat. Bořit předsudky lidí je má zodpovědnost.“

Letošní výstava nese název Camp: Notes on Fashion a Andrew Bolton moc dobře ví, že právě toto téma je svázáno s mnoha předsudky, které je třeba zpochybnit. „Lidé mají jednoznačnou představu o tom, co znamená slovo camp. Že s sebou nese konotace vulgarity, zženštilosti, povrchnosti, že je o homosexuálech a transvestitech,“ říká. „A to také je, ale přitom mnohem více než to.“ Ačkoliv jeho poselství může být vážné, je zprostředkováno zábavným způsobem. Představte si pláště s optickými iluzemi od Alessandra Micheleho z kolekce Gucci AW16, pánské kožené kalhoty bez rozkroku od Jeremyho Scotta (SS12) a labutí šaty, které Björk oblékla na udílení Oscarů v roce 2001.

Andrew Bolton použil klíčovou esej americké spisovatelky Susan Sontag z roku 1964 Notes on Camp a zaměřil se na její myšlenku o tom, že „v naivním nebo čistém campu je základním prvkem vážnost. Vážnost, která selže.“ Je to kontroverzní text. Susan Sontag sama připustila, že „mluvit o campu znamená ho zradit”. Homosexuální komunita se po vydání textu cítila odhalena. Stalo se to pět let před Stonewallskými nepokoji, které podle mnohých započaly hnutí Pride, a téměř čtyři desetiletí předtím, než Nejvyšší soud ve Spojených státech zrušil homosexualitu jako trestný čin. Do té doby byl camp tajným jazykem gay komunity, způsobem komunikace a hledáním společné řeči. Susan Sontag udělala z campu mainstream. Podle Boltona je však za to kritizována neprávem. „Susan nepsala o campu jako o politickém fenoménu, ani jako o gay fenoménu, píše o něm jako o estetice,“ říká.

Camp lze sledovat zpět v čase po celá staletí. Poprvé se toto slovo objevuje ve slovníku na počátku 20. století a je definováno jako „přehnaně důrazná jednání a gesta používaná především osobami se zvláště silnou potřebou individuálního charakteru“. 

Takové manýry lze pozorovat v postoji Michelangelova Davida, v gestech postav zobrazených na dřevotiscích Kitagawy Utamariho a také v některých hrách Williama Shakespeara, například v komedii Jak se vám líbí, kde muž hrající dívku převlečenou za chlapce teatrálně volá na muže, kterého miluje: „zvi mně Ganymed“.

Sám Bolton došel k závěru, že camp je téměř nemožné definovat a přirovnal ho k „amorfní amébě“ nebo „tekuté rtuti“. Dokonce i Notes on Camp jsou „psány jako zápisky“, protože „sám camp je série náhodných výrazů“. Pokud se budete snažit na nich vystavět strukturu, všechno se rozpadne. Právě z těchto důvodů byla organizace letošní výstavy pro Boltona skutečnou výzvou. 

Nejprve nás pošle na dvůr Ludvíka XIV., do místnosti „ukotvené“ kolekcí AW87 Karla Lagerfelda pro Chanel, která byla inspirovaná Versailles. Na stěně bude instalován obraz krále Ludvíka od Hyacintha Rigauda vedle portrétu jeho mladšího bratra Philippa v životní velikosti, který vystupoval pod pseudonymem Monsieur a zasvětil svůj život tanci a oblékání, především tomu ženskému. Pak se seznámíme s Fanny a Stellou neboli Frederickem Parkem a Ernestem Boultonem, kteří se v roce 1870 dostali před londýnský soud kvůli oblékání dámských šatů. Garderobám Fanny a Stelly se ve své kolekci SS19 věnuje i návrhář Erdem Moralıoğlu, a tak není divu, že dvoje jeho šaty budou umístěny v samém středu galerie.

Pomineme-li samotnou esej Notes on Camp, literatura hraje na výstavě klíčovou roli. Bolton nás vrací v čase do nočních klubů Berlína třicátých let, které živě popsal Christopher Isherwood v románech Goodbye to Berlin nebo Mr Norris Changes Trains, což se odráží v neuvěřitelně dekadentních návrzích Palomo Spain. Oscar Wilde pak reprezentuje slovníkovou definici campu. Portrét dramatika Roberta Penningtona v tmavě hnědém kabátě uvidíme hned vedle podobného návrhu Alessandra Micheleho pro Gucci.

Boltona k vytvoření výstavy Camp: Notes on Fashion částečně vedla snaha „zachytit estetiku, která je tak neviditelná, ukázat její kořeny a původ a to, jak je politická, aniž by si to uvědomovala“. „Když mluvíte s malými dětmi o transvestitech nebo genderové fluiditě," pokračuje, „není to něco, nad čím by se pozastavovaly. Gay kultura už je naštěstí integrovaná do našich životů."

Místo, na kterém camp výjimečně vynikne, je podle něj červený koberec. „Je to o pózování a hraní, o vystupování a oblékání,“ říká kurátor. Až hosté letos budou stoupat po posvátných schodech na Met Gala, předvídá Bolton oblečení hravější, extravagantnější a dobrodružnější. „Doufám, že uvidíme něco ve stylu Cher v podání Boba Mackieho nebo snášení vajec, jak je předvedla Björk.“