Jan Černý má napilno – na Designblok přináší instalace i nové tenisky (a nejen to)

Při příležitosti startujícího Designbloku a vzniku nového modelu tenisek Prestige x Jan jsem se s Janem Černým spojila, abychom probrali jak jeho roli porotce, tak i další novinky, které od něj a jeho týmu můžeme letos na podzim očekávat (a některé z nich se už dějí). Jde jistě o jednoho z našich nejčinorodějších tvůrců, který dokáže i komerční spolupráce přetavit v objekty či zážitky, které chceme vidět, okusit a především nosit. Jak Jan Černý uvažuje v roli porotce a o čem bude jeho další kolekce? I to jsem s Janem Černým probrala.

Nejsem žádný matador (smích). Neocitl jsem se v roli porotce tak často, takže je to pro mě ještě neosahané místo. Ale beru to zodpovědně. Myslím, že mám na věci velmi specifický pohled a dokážu vycítit, zda člověk, který je na začátku, má potenciál být úspěšný, nebo ne. Netroufám si samozřejmě tvrdit, že jsem vševědoucí a všemu rozumím. To vůbec! Ale myslím, že to, co v sobě mám já sám, dokážu lépe odhadovat také u ostatních mladých lidí. Stačí s nimi mluvit a hned je jasné, jaký mají přístup, jak nad tvorbou přemýšlí nebo jak moc jsou renesanční. Neříkám, že to je moje hlavní kritérium, ale určitě může jít o přidanou hodnotu. 

Samozřejmě kladu důraz na to, jak na mě působí. Tam prostě cítíte, jestli vás to baví a mezi dalšími projekty si to dokážete zapamatovat. Jestli je to dostatečně výrazné (a nemyslím ve smyslu, že by to mělo být nějak šílené, často spíš naopak), zda to má hlavu a patu. Mě moc baví procházet projekty bez velkého zkoumání. Myslím, že móda běží dnes v tak rychlém tempu, že není čas vysvětlovat sáhodlouhé koncepty. Ta věc je na první pohled buď úderná, nebo ne. To je pro mě hlavní údaj – zda ihned uvěřím, nebo ne. A když ano, jdu pak do hloubky a čtu dál. Ale samozřejmě, že když nacítíte, že jde o něco kvalitního, nemusíte už ani číst koncept a pokračujete. Nakonec jde prostě vždycky o to, jak vypadá ta věc samotná. 

Ano, a taky, zda to má hlavu a patu. V Diploma Selection se neprezentuje jen jeden model, ale celá kolekce. U jednoho modelu je to o něco těžší, ale u celé kolekce snáze vidíte, jestli to dává dohromady smysl. Móda nemusí mít žádná pravidla, říká se, ale nějakou logiku – to je to správné slovo – by kolekce mít měly. Což možná lidé, kteří se sami módě nevěnují a proces neznají, vidět nepotřebují a nemusí. Ale já myslím, že je to dobrá predispozice k úspěchu: pokud v oboru chcete dlouhodobě podnikat, měli byste mít nějakou vnitřní logiku. Mnozí by dokázali nejspíš kolekci vytvořit, ale stvořit pak dalších třicet, které budou ideálně ještě lepší a lepší, je výzva. 

Seděli jsme spolu na videocallu, debatovali jsme a byla to opravdu poctivá práce. A protože jsou porotci z různých zemí, odehrávalo se to virtuálně: procházeli jsme jedno portfolio za druhým a rozdělili jsme si je na tři kategorie – ano, možná a ne. Z toho nám vyšlo, že těch „ano“ se sešlo více, než jsme měli vybrat. Takže jsme je prošli ještě jednou a zároveň s tím i ta „možná“, protože pohled na ty práce se během toho procesu, kdy vidíte pořád víc a víc věcí, mění. Z nějakých „možná“ se stala „ano“, z nějakých „ano“ se stala „ne“. Také jsme samozřejmě řešili i aspekt toho, aby to bylo zajímavé v kontextu celkového výběru: chtěli jsme zastoupení různých stylů, abychom tam žádnému stylu vědomě ani podvědomě „nenadržovali“. Vybírali jsme jak čistší věci, tak ty více výrazné, barevné, patchworkové...prostě, abychom měli zástupce všemožných směrů a vizí.

Obecně mě moc baví povídat si s lidmi, kteří pracují v módě na zajímavých pozicích. A to pro tuto porotu, kde jsou i lidé mimo Česko, určitě platí. Baví mě ten přesah – povídat si s Italem, s Francouzem... jde o lidi s odlišnými názory, kteří přemýšlejí jinak – a i navzdory tomu se shodnete. I právě to mě bavilo na zahraniční stáži: možnost bavit se s lidmi odjinud, s jinými přesahy a styly uvažování. Bylo to obohacující. Pro mě je každopádně nejhodnotnější, že Designblok jako platforma pomáhá studentstvu. To je nová generace, která to tu jednou převezme. I já jsem z toho vzešel a dělá mi radost to sledovat a vidět, jak nad tím ostatní přemýšlejí. 

Teď v září jsme s prestižkami oslavili deset let – a je to úlet! Znamená to, že od chvíle, kdy jsem je ještě jako zlínský student oslovil, uplynula jedna dekáda! K výročí jsme vypustili do světa úplně novou botu: není to už jen redesign klasické prestižky, vytvořil jsem celý model, včetně střihu. Je i na jiné, lehčí podrážce a má nižší těžiště. Je to taková „kecka“ pro všechny, není tak „designová“ nebo „vyhrocená“. Nejsou tam už například ty „raw“ neořezané podrážky, které někomu mohly bránit v tom si boty koupit. Je to obuv, která je v jistém smyslu asi více komerční a více přístupná lidem. Má být pro všechny – od dětí po dospělé. Boty, v nichž můžete strávit celý den, protože jsou pohodlné a ortopedické. My ten tvar vlastně už představili na naší „pelíškovské“ show a teď jsme půl roku makali na výrobě, dotahovali celkový produkt, vymýšleli k tomu celý ten příběh a taky jsme nafotili kampaň s Martinem Fuksou. A navíc – jde o boty, jež jsou kompletně vyrobené v česku, celokožené, a i přesto za skvělou cenu: stojí dva tisíce korun! Snad ani nemusím zmiňovat, jakou to má přidanou hodnotu oproti globálním sportovním značkám. Dávám do toho spoustu nadějí.

Aktuálně je tato obuv dostupná ve třech barvách: černá, bílá a semišově zelená – ta se objevila už na zmiňované přehlídce. Tyto tři typy jdou jako první, počítáme ale zároveň s tím, že se barvy budou měnit, přičemž černá a bílá zůstanou. Měly by být také limitky, to bych nebyl já (smích). Náš ideál je, že to bude bota, která se stane tou „novou prestižkou“, kterou budou všichni znát právě jako tu původní. Myslím, že je na to ta bota ready – prostě prestižka do dnešního světa. 

Bude. A protože je to třináctá show – třináctka je sama o sobě dost výmluvná – říká si to o něco trochu strašidelného, prokletého, temnějšího. Takže se nejspíš tímto směrem vydám.

(Smích). Mimochodem, na Designbloku představím jak instalaci s Ploomem, tak i svou vlastní, kde se chystáme udělat aktivaci připomínající můj rodný dům. Půjde o červený objekt připomínající dům, kde jsem v Hodoníně vyrůstal a nachystáme tam Jan Société pop-up. Bude možnost se tam přijít podívat, prohlédnout si to a uvnitř najdete speciální drop vytvořený specificky pro Designblok. Ale nebude to jen o tom, jako spíše o té instalaci samotné, která bude mít podobu toho domu, bude z poloprůhledných vrstev látky a vizuálně to bude fakt hezké.

Ten domeček si řešíme sami, s tím, že nám ho někdo vyrábí. Ale návrh jde za mnou a technickou stránku má na starosti Miloslav Chytil, kluk z ateliéru Produktového designu na UMPRUM, který byl u mě dříve na stáži. Je strašně šikovný a na tomhle projektu je můj „partner in crime“, člověk, který ten dům dokáže nakreslit a technicky vymyslet tak, aby nespadl a tu mou myšlenku dotáhl. Protože já samozřejmě nakreslím oděv, ale stavbu úplně ne (smích).

Určitě se v instalaci objeví, a budou se tam dokonce prodávat.