#VogueVerdict: Zuzana Kubíčková a její dílna na zázraky

Je obtížné nemít konkurenci. Obzvlášť když tvoříte. Pod návalem lichotek se totiž chyby odhalují jen stěží. Zastřené vidění přitom svádí k sérii omylů a po nich následuje už jen pád na dno. Osud známý z historie nejen velkých maisons du mode si nevybírá, koho ušetří. A tenhle pomyslný pešek nechodí jen okolo po světě. V případě Kubíčkové by ani neměl tolik práce. 

Jen si to představte. Z vašich přehlídek se stane doslova módní zvyk. Dojít se podívat na Zuzku, pozdravit se s Terezkou Maxovou nebo Deniskou Dvořákovou, poblahopřát autorce, dát si drink v povětšinou nádherném a nevídaném set-upu. „No, a ta kolekce, ta se taky povedla," jako by říkaly obličeje hvězdných hostů, jež se během soiré plácají po ramenou. Jenže Zuzka je jako oko hurikánu. Co se děje kolem ní, zdá se, nevnímá (i když to je určitě úplně naopak). Je soustředěná. Ví, že bez dobré kolekce by všechen ten povyk nedával smysl. Nepředsazuje se. Ví, že ji ego coby hever, až jí pomyslně praskne guma, nezachrání. Musí tvořit. Po poslední výroční kolekci se proto znovu zavřela do ateliéru a v něm se se svým precizně vyškoleným týmem odhodlala k velkolepým tvarovým kreacím.

Trochu jako by změnila směr. Jako by se rozhodla ubrat z něžnosti a přidat na silné dynamice, v níž se každý záhyb látky rovná mohutnému tahu štětcem. První look přehlídky, dráždivě zelené taftové šaty, to dokonale předpovídá. Důraz na objem v komplikovaných řešeních odhaluje výzvy, s nimiž se ateliér potýkal. Sama autorka pod jedním z příspěvků na sociálních sítích přiznává, že poslední půlrok byl tím nejnáročnějším v existenci ateliéru. Práce s modelací objemu je podtržena tvarováním siluety pomocí waspie: pod většinou aranžovaných modelů najdete nízké korzety, které nápadně rýsují linii pasu. Kontrastem objemu a štíhlého pasu dosahuje Kubíčková dojmu vznešenosti, zároveň záměrné hrubosti ve velkolepých, zdánlivě nekonečných vlečkách a neukončených pruzích látky. 

Kolekce je důkazem síly a sebevědomí. I na poli spoluprací. Autorem květinových potisků, které se projevují až v druhé části kolekce, je textilní designér Juraj Straka. Motiv květin prostupuje celou kolekcí; řasené látky evokují struktury, tvary a záhyby okvětních plátků, jindy je zralost růží vyjádřena šitými aplikacemi. Barevné angažmá je důmyslné a v přehlídce skvěle načasované. Oslepující barvy, například výraznou žlutou, střídají antracitové monolity i pastelové odstíny úpletových roláků, které se staly výsledkem stylingového řešení Jana Králíčka. Kombinace tak měly navozovat avantgardní vnímání večerního dress codu. Nahé by totiž róby působily příliš jako parafráze amerických couturiérů, především Oscara de la Renty. Jenže 3D pleteniny Mikuláše Bruknera svou neopracovaností místy ubíraly fantazijní nákladnosti. Obzvlášť v podobě návleků na ruce a nohy. Co naopak k celku přilnulo naprosto bez problémů, bylo výborně vybrané obutí ze sortimentu Jimmy Choo.   

Zuzčin tým, jak externí, tak interní znovu dokázal přehlídkami unavené publikum probrat z letargického přihlížení opakujících se defilé. Show v pražském Klementinu jsem sledoval s úsměvem, údivem i vzrušením a nebyl jsem jediný. Hudba připomínající zvukové experimenty ze soundtracků šedesátkových sci-fi filmů (od Cliffa Martineze a Michala Pelanta) v kombinaci se světelným designem Milana Mrázka vytvořily atmosféru alchymistické dílny, dílny na zázraky.