Fashion

Teritorium Provizorium aneb Ground Zero

O víkendu proběhl v Bratislavě už sedmý ročník dobře známého módního maratonu Fashion Live! Od pátku do neděle dvacet autorských přehlídek jen potvrdilo roztříštěnost a neurčitou náladu, v níž se móda aktuálně nachází. Slováci jsou ve své tvorbě méně trendy a nechávají se vést spíš osobními inspiracemi, což, zejména v době úpadku fast fashion, nemusí být úplně na škodu.
Foto: Martin Tomečko
Lenka Sršňová
Foto: Martin Tomečko
Martin Hrča
Tento rok se poprvé organizátoři rozhodli přestěhovat ze své stálé lokace Staré tržnice do jedné z nejprogresivnějších staveb své doby, legendární budovy bývalého československého obchodního domu Prior. Byla to velká výzva, která však očividně dala všem zúčastněným zabrat. Kdysi Mekka trendů a stylu prošla za svou padesátiletou existenci několika barbarskými zásahy, které nebylo možné zamaskovat. Nedostatky scény a settingu byly způsobeny právě náročností samotného terénu a časovým omezením, ve kterém se prostor musel připravit. Pro mnohé návštěvníky to asi byl pořádný punk, ovšem v době, kdy se ukazuje, že systém fashion weeků je už poněkud unavený, nabízí se otázka: Proč ne?

Začátek v režii Čechů

Hned první den jednoznačně nesl odkaz současné české módní tvorby, „hajlajtem“ totiž byly přehlídky dvou relativně známých návrhářů Terezy Vu a Lukáše Macháčka, který přišel ukázat, že je nejenom zdatným uživatelem sociálních sítí s věrným followingem mnohých známých tváří, ale opravdu umí i šít. Když se velikou místností polostaveniště rozezněly tóny Madonniných Future Lovers a na molo začaly vycházet looky od hlavy k patě černé s vynikajícím stylingem a správnou mírou drzosti a údernosti, publikum ožilo. 
Foto: Martin Tomečko
Lukáš Macháček
Foto: Martin Tomečko
Lukáš Macháček
Foto: Martin Tomečko
Lukáš Macháček
Kolekce, která vycházela z moderního minimalismu říznutého elementy streetwearu, se místy prolínala do vysoce elegantních siluet, jen aby byla uzemněna jednoduchými řeckými kristuskami a jemnými ponožkami v pantoflích. Macháček se evidentně jako designér vyvíjí a ještě evidentnější je jeho posun v kvalitě střihů a zpracování. Kolekce, kterou se v Bratislavě uvedl slovenskému divákovi, je vysoko nositelnou a vkusnou záležitostí se správnou dávkou extravagance a neprvoplánového „sexu“, a pokud jako návrhář neusne na vavřínech a bude nadále rozvíjet svůj smysl pro rafinovanost, který nesporně má, je na správné cestě.
Terezu Vu místnímu publiku představovat netřeba, udělala tak totiž už před rokem. I tentokrát přivezla dávku vysoce uhlazené a noblesní erotiky, jakou u nás na poli haute couture spodního prádla umí jenom ona. Její kolekci kompletně kralovala černá, nádherné krajky a bezchybné propracování svědčí o opravdu vysoké úrovni tvorby. Looky provázel sofistikovaný styling s hladkými, ultrajemnými vlnami a výraznou rtěnkou. Dokonalost.

Ti noví a ti druzí

Sobota přinesla vyváženou kvalitu v podobě, pro místní publikum, celkem nových tváří. Jednou z nich byla i Tereza Rosálie Kladošová, která umí geniálně pracovat nejenom z recyklovanou vlnou, ale i se vzory. Je téměř k neuvěření, že navzdory tomu, že její oděvy hýří barvami a různými printy, absolutně nejsou rušivé ani nikterak přeplácané, jak tomu v mnoha jiných podobných případech bývá. Kladošová zná palety příliš dobře, kombinuje a skládá je s citem a vytříbenou mírou, která nikdy nepřekročí tenkou hranici mezi vkusnou pestrostí a rušivým cirkusem. Navíc je absolutní profesionálkou, pedantkou a precizní řemeslnicí, což objektivizuje i její loňskou nominaci na cenu Czech Grand Design.
Foto: Martin Tomečko
Tereza Rosalie Kladošová
Foto: Martin Tomečko
Tereza Rosalie Kladošová
Foto: Martin Tomečko
Tereza Rosalie Kladošová
Show talentované Češky vystřídala stejně talentovaná jména ženského slovenského designu, z nichž ta první se zaměřuje (a je nutné dodat, že i velice úspěšně) na pánskou streetwear módu s unisex dimenzí, oblíbenou i mezi dámským publikem. Terézie, tentokrát Feňovčíková, stojí za módní značkou freier, která je s největší pravděpodobností také vůbec nejkonceptuálnější slovenskou značkou současnosti. Brilantně propracované oděvy v sobě nesou hluboce intimní a zajímavé fascinace fenomény a hrdiny moderní doby, kteří nejsou úplné aktuální, mají však ikonický status. 
Foto: Martin Tomečko
freier
Foto: Martin Tomečko
freier
Feňovčíková je analyzuje, rozkládá a znovu skládá dohromady v nových kontextech, vzdává jim hold s přesnou dávkou vtipu a úcty zároveň. Její nová kolekce, nazvaná interním kódem lv-426 (i v tomto je autorka velice svá), rozpracovává hrdinku kultovního filmu Alien, Ellen Ripley, a její misi na planetu Nostromo. Práce s detaily je vskutku pozoruhodná, bezchybně ušitou kolekci dotvářejí speciální plastové identifikační karty, bandany s potiskem malých vetřelců v různých stadiích vývinu, které na první pohled nerozeznáte od paisley či autorské pleteniny. Ateliér freier vystřídala ve dvojbloku nadaná Petra Kubíková a to, že několik kousků z kolekce už má i své majitele, svědčí o velkém prodejním potenciálu této bývalé japanoložky.
Lenka Sršňová a Martin Hrča, známé tváře slovenské módní scény, se roky konzistentně drží toho, co je baví a co umí nejlépe: Sršňová barev a veselé módy nabité pozitivní energií a Hrča dobře řemeslně zpracovaného dramatu, které často zachází téměř do kostýmové tvorby. Nebylo tedy divu, že večer byl prostor retro obchodního domu přeplněn mnoha známými tvářemi a skalními fanoušky obou návrhářů.
Foto: Martin Tomečko
Martin Hrča
Foto: Martin Tomečko
Lenka Sršňová
Foto: Martin Tomečko
Martin Hrča

Překvapení jménem Božovič a modlitba za módu

Nejvýraznější jména závěrečného dne byla nesporně také diametrálně odlišná ve svých kolekcích. Petra Weingart, která se předvedla publiku v premiéře, má také už svou klientelu, její nekonfliktní a praktický streetwear má v oblibě zejména mladší generace vyznávající estetické a pohodlné oblečení. Její kolekce poprvé obsahovala oranžovou barvu, která byla postavena do kontrastu s černou a zafungovalo to. Překvapením nejen třetího dne, ale svým způsobem i celého Fashion Live!, byla relativně neznámá Maja Božovič, která předvedla ucelenou kolekci dobře promyšleného minimalismu v neutrálních základních barvách černé, bílé a šedivé s jedním z nejlepších stylingů vůbec. 
Jako vždy byla „hajlajtem“ večera a de facto i celého ročníku show Borise Hanečky. Na rozdíl od minulých let nenechal diváky dlouho čekat, a už když za prvních tónů elegie kráčel po molu první look, ministrant se zapáleným kadidlem, bylo jasné, že se publikum opět dočká skvělé podívané. Religiozní téma se táhlo jako niť všemi čtyřiceti modely, promítlo se do šatů a kabátů v papežském stylu, do modelů s třásněmi evokujících oltářní ubrusy nebo do klobouků připomínajících svatozář. Tentokrát byla kolekce méně roztříštěná a měla markantně homogennější styling, přičemž byla i vysoce nositelná, což neplatí o každé návrhářově kolekci. Rčení „To nejlepší nakonec“ potvrdilo defilé slovenského Galliana, který ve své tvorbě ještě zdaleka neřekl poslední slovo.