Fashion

MBPFW, den první: Zuzana jinak

Včerejší večerní opening MBPFW byl o dvou momentech, historické lokaci s geniem loci a prezentaci Zuzany Kubíčkové. Na netradiční setting české módní návrhářky jsme už zvyklí, je to něco, s čím umně pracuje nějakou dobu. Byla to však kolekce samotná, o které se z vícero důvodů horlivě diskutovalo.
Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph
Prostory staré Invalidovny v Sokolovské ulici nepotřebují mnoho. Historie místa, jeho zdi, klenby a prázdné chodby budou letos sloužit tomu nejlepšímu, co u nás na poli fashion designu je. Módní byznys prochází turbulentním obdobím plným změn, a proto bude opravdu zajímavé sledovat, jak na situaci zareagovali čeští návrháři a jaká řešení nabídnou. 
Foto: Martin Štembera | @flashfaker
Částečnou reflexi najdeme hned v úvodní přehlídce jedné z našich nejstabilnějších designérek, která roky kontinuálně posouvá své krejčovské umění v jasném a nesmlouvavém konceptu. Její tvorba je synonymem kvality, důrazu na detail, hraní na jistotu v dobrém slova smyslu a kolekce jsou z drtivé většiny složené z nositelných a nadčasových kousků v minimalistických střizích a základních barvách. 
Pokud včera návštěvník čekal přesně to, byl ponechán velkému překvapení. Téměř nic z toho se totiž nekonalo. Nicméně kolekce, jak to už u Zuzany bývá, byla opět prudce feminní. Autorka má o své klientce jasnou představu a také ví, jak jí pomoct vyzdvihnout přesně to, co je potřeba, přičemž se jí to daří bez zbytečné křeče. 
Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph
Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph
Foto: Alexander Bel | @alexanderbelph

Saka a detaily

Tentokrát si na mušku vzala motiv saka, které zpracovala v různých polohách: sako jako solitér, součást večerní róby, jako efektní koktejlky, minimalistický korzet či čistě jako technickou (místy i dekonstruovanou) konstrukci. Škála barev tuto hru na monotonní téma ještě podtrhla, dala jednotlivým lookům hloubku, strukturu a sofistikované, přesto nepřehlédnutelné detaily, jakými byly tón v tónu saténem obšité knoflíky, efektní pajetky či velké, předimenzované mašle. 
Samotná instalace hrála záměru do karet, především modelky umístěné v prosklených vitrínách evokovaly manekýny z výkladů newyorských obchodních domů, výtvory uvnitř chvílemi působily jako křehká a vysoce estetická umělecká díla, která člověk může obdivovat, ne se jich však dotýkat.
Foto: Martin Štembera | @flashfaker
Foto: Martin Štembera | @flashfaker
Foto: Martin Štembera | @flashfaker
Je třeba říct, že zpracování tématu saka se v minulosti ujalo nesčetně mnoho světových i lokálních designérů, je to věčné a taky vděčné téma, nakonec sama autorka chtěla ve své kolekci vědomě adresovat tradiční krejčovské prvky. Při pohledu na práci se siluetou a střihem se místy nedala přehlédnout podoba se zpracováním podobné idey například u Diora či Balenciagy, kde výchozím bodem vždy byl a stále do velké míry je tvar přesýpacích hodin, náběh do peplumu a zvýrazněný pas. 
Bylo to řečeno už nesčetněkrát a teď to zazní opět, dnes v módě už nikdo sebenadanější, vizionářský či odvážný nic převratného nevymyslí. Právě proto se (i světová) móda nachází v jakési limbo fázi, kde zkušený návrhář udělá přesně to co Kubíčková: nebude zbytečně tlačit na pilu, ale raději soustředí svůj fokus na osobní designérské mety a na jejich ultra kvalitní převedení a konceptuální prezentaci.