Slunce, seno, espadrilky

Espadrilky jsou lehké a vzdušné, a přesto v nich lze při chůzi vnímat přímý kontakt se zemí, středomořským sluncem, slaným větrem vanoucím od moře a vyprahlou hlínou Pyrenejí.

Sandály, které byly nalezeny v Netopýří jeskyni (Cueva de los Murciélagos) u Granady, byly upleteny v neolitu (před cca 7500 až 4200 lety) a představují nejstarší doloženou obuv v jižní Evropě. Použité materiály a způsob zpracování ne nadarmo připomínají dnešní podrážku espadrilek, které jsou spojeny s drsným prostředím Pyrenejí na pomezí Španělska a Francie. Původní název espardenya odkazuje na esparto, houževnatou středomořskou trávu, ze které chudí rolníci splétali podrážky. 

V průběhu 13. století se tento typ obuvi stal pevnou součástí každodenního života katalánských rolníků, horníků i pěchoty aragonského krále. Espadrilky po dlouhá staletí zůstávaly v prostředí venkova a lidových vrstev Katalánska a díky tomu se v první polovině 20. století staly symbolem politického odporu a kulturní hrdosti. Katalánci v nich tančili tradiční kruhový tanec sardana vyjadřující svobodu, který byl za Frankovy diktatury přísně zakázán. Malíř Pablo Picasso tento tanec zvěčnil na svých litografiích jako symbol míru.

Tradiční řemeslo tehdy dělilo práci mezi cech mistrů podrážkářů neboli alpargateros, kteří ručně splétali podrážky na speciálních lavicích, a šičky – mladé dívky z chudých údolí přezdívané hirondelles (vlaštovky), které každoročně na podzim „odlétaly“ do francouzského Mauléonu šít svršky z bavlněného či lněného plátna. Salvador Dalí pak z klasických černých šněrovacích espadrilek udělal signaturní součást své excentrické identity, jíž rebeloval proti buržoazii. Dalí s oblibou říkával: „Svoboda názoru není nic ve srovnání s kolosální svobodou sedět na slunci, když se vám nechce pracovat.“

Zlomovým obdobím, kdy espadrilky začaly opouštět zaprášená pole a objevily kouzlo městského salonního života, byla 30. léta 20. století. Výrobci tehdy začali podrážky potahovat tenkou vrstvou kaučuku, což výrazně zvýšilo jejich odolnost vůči vlhkosti a otevřelo jim cestu na horké promenády francouzské Riviéry. V roce 1937, v reakci na válečné embargo a nedostatek tradiční kůže, představil italský obuvnický génius Salvatore Ferragamo první klínový podpatek z korku potažený splétanou rafií a provazem. Tento krok připravil půdu pro poválečný boom espadrilek na stříbrném plátnu, který proměnil tuto původně pánskou dělnickou obuv v esenci ženské smyslnosti a nonšalance.

Nezapomenutelná Rita Hayworth proslavila bílé šněrovací espadrilky na snímcích z filmu Dáma ze Šanghaje (1947) a Lauren Bacall v klasickém thrilleru Key Largo (1948) definovala styl tehdejších módních ikon s dlouhými tkaničkami ovinutými kolem kotníků. Tento nenucený styl à la espardenya, který později proslavil i John F. Kennedy Jr. na své jachtě v Hyannis Portu u Cape Cod, se stal nositelem nové, poválečné svobody těla. Když espadrilky na plážích v Cannes obula i herečka a monacká kněžna Grace Kelly, zrodil se symbol uvolněného půvabu aristokracie a umělecké bohémy. Ženy začaly odkládat těžké kožené lodičky a obouvaly lehké a vzdušné espadrilky z pyrenejského plátna. Na letních terasách v nich pózovala i Audrey Hepburn nebo Sophia Loren, a espadrilky se staly součástí středomořské estetiky la dolce vita. Boty původně určené pro nejchudší vrstvy tak vstoupily do prvotřídních resortů, kam s sebou přinesly příslib nekonečného léta a bonvivánské svobody.

Velká obuvnická revoluce, která ovlivnila nejen vývoj espadrilek, se odehrála v roce 1970 na pařížském veletrhu. Právě zde se setkal mladý vizionář Yves Saint Laurent s Lorenzem Castañerem a jeho ženou Isabel, dědici tradiční španělské rodinné dílny z Banyoles. Castañerova obuvnická firma tehdy čelila hluboké krizi, protože tradiční venkovský trh upadal a rolníci odcházeli do měst za prací. Espadrilky byly toho času botami na ploché podrážce, která se vyráběla na speciálních otočných stolcích zvaných banco alpargatero. Juta se ručně stáčela kolem hřebů, lisovala zahorka a zespodu se zpevňovala tenkou vrstvou kaučuku.

Saint Laurent měl však v hlavě odvážnou vizi: co takhle vytvořit dámskou espadrilku na vysokém klínovém podpatku? Lorenzo Castañer tento nápad přijal s odhodláním sobě vlastním. Jeho syn Antonio, současný CEO firmy, na tento osudový moment vzpomíná: „Můj otec, který vždy vyhledával nové výzvy, nabídku přijal. Bylo to rozhodnutí zrozené z čisté nutnosti. Během deseti dnů měl hotový první vzorek, a právě tak dostala espadrilka zcela nový život.“ Když se tento model objevil na přehlídkovém mole, způsobil senzaci. Povýšení rustikální, surové juty na vysoký podpatek vytvořilo obuv, která ženám usnadnila chůzi, ale zároveň jim neubrala na sex-appealu. Návrat pozapomenuté, původně pánské obuvi zpátky na scénu, umožnila v polovině 80. let první řada populárního televizního seriálu Miami Vice, v němž představitel hlavní role Don Johnson nosil bílé lněné obleky kombinované právě s ležérními espadrilkami.

V současné době, která oslavuje návrat k poctivému řemeslu a organické čistotě, se espadrilky na klínku staly součástí effortless stylu. Na rozdíl od žabek dokáží být elegantní a ženské, aniž by působily upjatě či strojeně jako formálnější typ uzavřené dámské obuvi. Neformální estetiku splétané juty dnes v letním šatníku prosazuje třeba nejsledovanější francouzská it girl, influencerka a návrhářka Jeanne Damas.

Espadrilky po přelomu milénia překročily hranice vyšších středních vrstev a získaly ten nejvyšší společenský certifikát – královské uznání. Španělská královna Letizia nedá jako hrdá patriotka na espadrilky dopustit a během svých letních oficiálních cest nenosí téměř nic jiného. Espadrilky si zamilovala i princezna z Walesu Kate Middleton a tato „love story” započala v roce 2019, kdy se v béžovém modelu Carina 80 objevila na Chelsea Flower Show vedle prince Williama, dodržujícího striktní královský protokol.

V dnešní době, kladoucí silný důraz na ekologii, se espadrilky rovněž vydávají vstříc udržitelnosti a cirkulární ekonomice. Značka Castañer v roce 2020 představila etickou kolekci J'aime la Terre, která recyklovala plastový odpad z moří a stala se vzorem k přístupu šetrnějšímu pro životní prostředí, na nějž dnes v rámci kolaborací navazují značky jako Altuzarra, Etro či Natura Bissé.

Espadrilka však ve své podstatě stále zůstává espadrilkou – jednoduchou, ale pozoruhodnou letní obuví, v níž si i ta nejprostší žena z lidu může připadat jako královna.