Nejlépe šperk vynikne na přehlídce, říká šperkařka Magdalena Šťastníková

S Tomášem jsme kolekci konzultovali od samého začátku. Představil mi moodboard plný italské architektury, filmových scén, nástěnných maleb a popsal atmosféru, kterou si přeje navodit. Při našich schůzkách mluvil o inspiraci létem, hotelovým lobby a bohatými ženami, které se tam potkávají. Mně se  zase při té představě vybavily šátky vlající při jízdě cabrioletem, omotané kolem plavek, ale i ty, co jsem si pamatovala z renesančních maleb. 

Tomáš chtěl oděvy doplnit hlavně o náhrdelníky a náušnice, zatímco mým cílem bylo inspirovat se onou rozevlátou drapérií. I proto jsem výslednou kolekci pojmenovala Drape. Kombinovala jsem jak pevné prvky, které připomínají zvlněné hedvábí, tak řetízky, které se buď omotávají kolem krku jako šála, anebo se jako drapérie prověsí. 

Mám ráda textury a organické formy. Je mi mnohem bližší pracovat sochařsky, s abstraktními tvary a hodně se také vyžívám v leštění. Jinak se posouvám v podstatě pořád, protože se snažím ke každé kolekci přistupovat vždy trochu jinak. 

Když člověk pracuje sám, nastaví si nějaký rukopis a způsob práce, což je ideální pro běžné kolekce nebo pro custom zakázky. Kolaborace jsou ale super hned z několika důvodů: vytáhnou člověka ze zajetého uvažování, přinesou nové podněty a fresh pohledy, a hlavně se výsledek dostane do širších kruhů. Když šperkař spolupracuje s módními návrháři, je přidaná hodnota také v tom, že se šperk dostane do pohybu. Nejsem uplně fanouškem výstav, kde šperky leží položené na výstavní ploše. Teprve přehlídka ukáže, jak šperk doopravdy funguje na těle, v pohybu, s oděvem... A když se vše podaří, může taková věc celou show posunout o level výš. Co se týče mých zkušeností s kolaboracemi, k žádnému velkému tření naštěstí nikdy nedošlo. Myslím, že při spolupráci je důležité nechat dostatečně volnou ruku a důvěřovat všem zúčastněným a zároveň respektovat rukopis. Z vlastní zkušenosti také vím, že je dobré říct si dopředu, jaká jsou očekávání všech zapojených a co se bude dít s výslednou kolekcí či dílem potom. Nejlépe se mi, samozřejmě, pracuje s lidmi, které už znám, dokážu odhadnout jejich tempo i kvalitu a dokážu se na ně celkově lépe naladit. Nové spolupráce ale zase donutí člověka vystoupit z komfortní zóny. 

Dlouho obdivuju, jak se přistupuje ke šperkům ve Schiaparelli, vysněná spolupráce by byla asi s někým víc fresh. Poslední dobou mě také hodně baví Sunnei nebo AVAVAV. 

Momentálně dokončuji svoji vlastní kolekci, kterou bych ráda odprezentovala v nejbližích měsících, zatím ale ještě rozmýšlím, jak to udělat co nejlépe. Pár šperků z ní doplnilo kolekci Natalie Dufkové na festivalu v Ostravě, ale ještě kolekci rozšiřuji a čeká mě focení. Dále také dokončuji showroom, kde bych měla ráda do konce roku všechny doposud vzniklé šperky k vidění a k vyzkoušení. A s létem se mi pojí také spousta zakázek na snubní prsteny a další zakázky na míru. 

Běžné kousky jsou skladem přímo u mě v ateliéru na Moravské 13. Šperky z kolekce Drape, která vznikla ke kolekci Tomáše Němce, jsou k vyzkoušení a k zakoupení i v showroomu u Tomáše. Pár šperků najdete také v Dox by Qubus, v SELAH na Vinohradech nebo v bratislavské Slávice. Nejvíce objednávek ovšem dostávám přes Instagram. 

Nikdy dopředu nevím, co se bude prodávat, ale prostě vytvářím šperky, které baví mě. I když není vždycky snadné mít vlastní brand, nerada bych se jen podřizovala trhu. Moje tvorba se dá každopádně rozdělit do tří kategorií — minimalističtější kousky, které dodávám do galerií a prodejních shopů, u nichž vím, že mi jejich výroba  nezabere tolik času nebo energie a dokážu je reprodukovat; zatímco výraznější šperky na přehlídky musejí vyniknout, být vidět i z dálky a prostě zaujmout. U custom zakázek si naopak snažím vyhrát s nejmenšími detaily. Možná je to právě prolínání těchto tří světů. S cenotvorbou je to složitější, to se pořád ještě učím.