Jane Fonda pro Vogue: Feminismus není nenávist k mužům, ale pochopení systému, který nám všem škodí

Jessica Scemama8. 3. 2026

Jane Fonda otevřeně o feminismu, traumatech i toxické maskulinitě. „Naučit dívky, že ‚ne‘ je úplná věta, je základním krokem k jejich svobodě,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Vogue.

Foto: Gabrielle di Martino

Jane Fonda

Jane Fonda v rozhovoru pro Vogue: Příliš mnoho mužů je emočně negramotných, oddělili hlavu od srdce

Již osmým rokem je tváří kampaně šperkařského domu Pomellato proti násilí na ženách. V exkluzivním rozhovoru pro Vogue herečka Jane Fonda reflektuje svou cestu k aktivismu i současné společenské výzvy.

Život Jane Fonda by mohl sám o sobě sloužit jako kronika hollywoodského aktivismu. Boje dcery legendárního Henryho Fondy jsou mnohovrstevnaté a neústupné. Na plátně debutovala v roce 1960 a od té doby aktivně vystupovala proti válce ve Vietnamu i v Iráku, upozorňovala na situaci původních obyvatel Ameriky a podporovala hnutí Black Panthers.

Ženská práva se pro ni stala klíčovým tématem až o něco později. V roce 1970, kdy pět tisíc žen demonstrovalo v ulicích New Yorku za legalizaci interrupcí, si do deníku zapsala: „Nerozumím hnutí za osvobození žen. Zdá se mi, že existují důležitější věci, za které by se mělo bojovat. Soustředit se na problémy žen je odklon od všeho zla, které je ve světě. Každá žena by měla osvobodit samu sebe a ukázat muži, co to znamená.“

Feministkou až v pozdějším věku

Zlom přišel díky osudovému setkání. Po osmi letech života ve Francii se vrátila do USA bojovat proti válce. Jako mladá herečka projížděla autem Spojené státy zmítané policejním násilím a několikrát byla zatčena za své mírové aktivity. Zlomový okamžik prožila během přednášky o ženském hnutí, kterou vedla aktivistka Terry pro vojáky. „Díky ní jsem pochopila, že nepřítelem pro feministky není muž, ale ‚systém víry‘. Nazývala ho patriarchátem. Do té doby jsem si myslela, že být feministkou znamená být naštvaná na muže,“ napsala herečka v roce 2015.

Jako dítě mě znásilnili. Věřila jsem, že je to moje chyba."

Její cesta k feminismu byla klikatá a vedla až k momentu, kdy v roce 2017 v rámci hnutí Me Too prolomila vlastní mlčení o prožitých traumatech: „Jako dítě jsem byla znásilněna, byla jsem sexuálně zneužívána a dostala jsem výpověď, protože jsem odmítla spát se svým šéfem. Dlouho jsem si myslela, že je to moje chyba.“

Dnes Jane Fonda stojí v čele iniciativy Pomellato For Women, která letos upozorňuje na ekonomické násilí – formu genderově podmíněného násilí, které je všudypřítomné, a přesto často neviditelné.

Setkání s Jane Fonda u příležitosti nové kampaně Pomellato

Jaké hodnoty sdílíte se značkou Pomellato?

Oba jsme dobře stavění, jen ten kov uvnitř mě není tak drahocenný (smích).

Feministkou jste se stala až v pozdějším věku. Jak můžeme k podobnému uvědomění inspirovat mladší generace?

Ženy a dívky přicházejí k feminismu ve svůj čas. Je to velmi osobní a závisí to na životních okolnostech. My starší feministky musíme mluvit o tom, co pro nás feminismus znamená: že to nemá nic společného s nenávistí k mužům. Jde o to ten systém pochopit.

Nikdy jste neměla strach, že váš aktivismus ovlivní vaši kariéru?

Přesně tak. Když jsem s aktivismem začínala, na kariéru jsem nemyslela. Pokud čelíte nespravedlnosti nebo bezpráví, musíte jednat. Kariéra se dá možná vzkřísit, ale tyranům a diktátorům je třeba čelit. Klimatická krize způsobená chamtivými korporacemi musí být zastavena. Tyto věci jsou důležitější.

Násilí na ženách je stále tabuizovaným tématem. Jak toto mlčení prolomit?

Na rozdíl od agresorů se mnoho dívek učí mlčet, neukazovat hněv nebo si nehájit své názory. Pomohlo by, kdybychom dívky učili používat svůj hlas a bránit se, stejně jako jim poskytnout bezpečný prostor, pokud potřebují před násilím uniknout.

Při udílení cen SAG Awards v roce 2025 jste prohlásila, že i u postav, jejichž chování nenávidíte, musíte pochopit traumatizovanou osobu, kterou hrajete. Je podle vás pro ukončení násilí na ženách klíčová i lepší péče o agresory?

Špatné chování, nebo dokonce zlo, je jazykem traumatizovaných lidí. Můžeme nenávidět to chování, ale ne tu traumatizovanou osobu. Je jasné, že tito zranění muži by měli dostat psychiatrickou pomoc. Abychom ale násilí na ženách ukončili, myslím, že rodiče musí vychovávat své syny tak, aby neměli pocit, že musejí neustále dokazovat svou mužnost tím, že budou tvrdí, neprojeví emoce a nikdy nepožádají o pomoc. Příliš mnoho mužů je emočně negramotných, protože oddělili svou hlavu od srdce.

Co byste poradila dnešním mladým ženám?

Být mladý je těžké. Vždycky to tak bylo, ale dnes je to kvůli sociálnímu neklidu a měnícím se normám ještě složitější. To platí pro chlapce i dívky. Říkám mladým, aby se nevzdávali, protože s věkem se to může usnadnit. A dívkám vzkazuji, že „ne“ je úplná věta.

Jaké naděje do nich vkládáte?

Jsem plná naděje, zejména pokud jde o dívky a mladé ženy. V tuhle chvíli mě víc znepokojují mladí muži a vlivy, kterým jsou vystaveni v dnešní hypermaskulinizované Americe pod novou administrativou.