Celebrity

Jak najít tu pravou a dokonalou vintage koženou bundu podle Alexy Chung

Alexa Chung odhaluje tajemství hledání perfektní vintage kožené bundy krok za krokem.
Autor: Elliott Morgan
Foto: Elliott Morgan
Svou oblíbenou vintage koženou bundu jsem vzala z jedné skříně v New Yorku. Upřímně, vlastně to není úplně pravda – půjčila jsem si ji ze skříně muže, který před třemi lety mému příteli pronajímal byt nedaleko Washington Square Park. Měla jsem v úmyslu ji vrátit, ale poté, co mě v ní přistihl (trapas), mě ujistil, že dnes už můj nejoblíbenější kousek oblečení tam zanechal schválně, protože mu byl malý.
Tato (nyní již legendární) bunda je vyrobena z té nejpevnější hnědé kůže, jež při každém pohybu lehce vrže. Což se děje často, neboť jde o typický personality item: doplněk, který rádi opakovaně nosíte a díky němuž se cítíte jako lepší, cool verze sebe sama. Má žebrované manžety skryté pod mosaznými druky a sedí vysoko na bocích tak, jak to uměly některé modely ze sedmdesátých let. Ošoupaná kůže vyzařuje nenucený, lehce dekadentní hollywoodský šarm a podle komentáře, který mi kamarádka napsala pod fotku na Instagramu, vypadá jako bunda, která voní po balených cigaretách (v tom nejlepším slova smyslu). Netřeba dodávat, že ji nosím neustále, hodí se ke všemu a je doslova třešničkou na dortu každého mého outfitu.

Proč je tak těžké najít tu pravou

Takové je kouzlo dokonalé vintage kůže. Jak ostatně dokládá i můj příběh, zoufalé situace si žádají zoufalá řešení. Najít ideální vintage koženou bundu je totiž až notoricky obtížné. Důvody vám uvedu hned tři. 
Za prvé: není snadné trefit styl, který vám skutečně sedí. Jste pilotka? Rocková hvězda? Nebo spíš jezdíte na BMX? Baví vás Lou Reed, nebo styl Victorie Beckham kolem roku 1998? Nebo jste jako ta dívka z kolekcí Dolce & Gabbana z počátku milénia?
Za druhé: nadbytek. Každý vintage obchod má sekci věnovanou kůži a při příliš velkém výběru je snadné dělat iracionální rozhodnutí. Říkejme tomu efekt prázdninové romance – jen proto, že se bunda zdá být ideální v obchodě, ještě neznamená, že bude fungovat i doma. Následovat může několik rozpačitých měsíců, kdy postupně omezujete kontakt, abyste se z téhle impulzivní volby nějak vyvlékli… A pak jeden druhého už nikdy neuvidíte.
Za třetí: věk. Nelze popřít, že kožené bundy mohou působit tak trochu jako krize středního věku, pokud pro vás nejsou ty pravé. Naštěstí jsem vytvořila malý diagram, který nám pomůže tuto zvláštní anomálii pochopit v časoprostoru. Lekce začíná. Na vodorovnou osu umístěme věk. Na svislou otázku „jak dobře vypadáte v kožené bundě“. Pokud začneme v bodě, kdy si bundu pořídíte (řekněme v osmnácti), je jasné, že křivka začíná vysoko. Postupně však klesá – pomalu, ale jistě, jako lyžař sjíždějící svah. Mohlo by se zdát, že už to jde jen z kopce, ale překvapivě se kolem čtyřicítky křivka znovu prudce vyšplhá nahoru. To je matematika kožených bund. Pokud vám přijde složitá, omlouvám se, ale dává to smysl.

Narušování zavedených pravidel

Tento jev souvisí s napětím v outfitu. Když si mladý člověk koupí koženou bundu, nese s sebou určitou dávku nebezpečné dospělosti. Můžeme za to poděkovat Jamesu Deanovi, Elvisovi, devadesátkové Kate Moss, filmu Easy Rider i všem, kteří žili naplno a přispěli k mýtu kůže jako symbolu cool stylu. Tento kontrast funguje skvěle v kombinaci s mládím. Naopak u uhlazené profesionálky ve středním věku, jež jinak sází na bezpečnou eleganci, působí obnošená kožená bunda fantasticky, neboť opět narušuje zavedená pravidla, a tím přitahuje pozornost.
Moje rada pro hledání té pravé bundy? Nejprve si ujasněte střih, který vám sedí. To vám pomůže zúžit období, kterým se inspirovat. Není nad to identifikovat celebritu, jejíž styl vám je blízký, a podívat se, co jí stylisté oblékají? Já se bez ostychu řídím starými fotografiemi Charlotte Rampling a Lauren Hutton. Momentálně hledám model s výraznějšími rameny, ale stále ležérní, s vyšším límcem – něco na pomezí současného Saint Laurent a estetiky Blade Runnera. Proto mířím do pánské sekce vintage obchodu nebo zadám do vyhledávače „80. léta“.
Nenechte se odradit stavem vybraného kusu. Pokud najdete vysněnou bundu, ale má povolené švy, nevadí. Existuje spousta skvělých opravářů – například milý pán z Norris Raymond v Dalstonu mi nedávno spravil kapsy, aby mi z nich přestaly denně vypadávat rtěnky a klíče. A nezapomeňte zkontrolovat vlastní šatník. Mám koženou bundu Balenciaga z roku 2009, která je dnes vlastně už vintage. A malá rada na závěr: nespěchejte. Kůže je investice. A pokud uvidíte bundu viset osamoceně ve skříni v bytě, který jste si pronajali, berte to jako férovou hru.
Článek vyšel v originále na Vogue.co.uk