MBPFW, den první: ověřené siluety a hra na jistotu

Věc se má tak, že dnes už nikdo nic převratného nevymyslí, všechna témata s největší pravděpodobností byla zpracována. Lidská kreativita má také své limity, což je bohužel stále evidentnější. Z toho vyplývá, že je opravdu jen na současném autorovi, jak svou tvorbu pojme, jestli se s její pomocí odváží otevírat nová témata a rozvířit hladiny vody, nebo bude hrát na jistotu. 

Úplně první přehlídka, v tomto případě statická prezentace, to v surovém prostoru divadla DUP39 do značné míry potvrdila. 

Jeho kolekce potvrdila, že zpracování oděvů dobře rozumí, chápe, co jeho klient chce, avšak (i v rámci své tvorby) neadresoval žádné nové otázky a nenabídl nové odpovědi a to s největší pravděpodobností ani nebyl jeho záměr.

Černého urban style vystřídal úplný protiklad, MODRA Moniky Drápalové, která svou kolekci předvedla v hlavním prostoru tohoto ročníku MBPFW, v 5. patře OD Kotva. Jeho odhalená betonová konstrukce jí výborně zahrála do karet, když ještě umocnila protiklad čistoty bílé barvy, která byla použita u všech looků, od hlavy až k patě. 

Less bylo v tomhle případě more, Monika Drápalová to totiž nejen sama deklarovala, ale také i prakticky předvedla.

Společným jmenovatelem bloku Imreczeova/Nehera by Blackout Therapy byla nejen nálada obou kolekcí, ale také barevnost, v obou případech se víckrát objevily ostré tóny hořčicové a neutrální camel. Při pohledu na některé looky Imreczeové, která svou přehlídku otevřela oku lahodící lesní zelenou, se člověk místy neubránil pocitu, že kouká na color blocking, kterým se dlouhodobě profiluje Roksanda Ilinčič, kabáty zase měly detaily, hrubé pásky a prošití, na které jsme byli zvyklí za éry Christopha Lemaire u Hermés. Co není zas úplně na škodu, materiály se příliš nebijí s formou, zejména šaty a kabáty jsou líbivé a zcela nositelné.

Nehera, která se dlouhodobě nevymyká své filozofii, kterou je minimalistický purismus, také ničím nepřekvapila, což však je v jejím případě právě a také součástí této filozofie. 

Jednou ze silných stránek Nehery je, že umí s lehkostí skloubit nádech folkloru se strohostí, nepůsobí to však jako póza, naopak, je to autentická poloha vycházející z historie značky a jasné představy o cílové klientele. 

Úvodní den letošního pražského týdne módy uzavřela večerní show Terezy Vu, která má, jako jedna z mála v našich zeměpisných šířkách, odvahu pracovat se spodním prádlem na haute couture úrovni. Její kolekce nejsou jen otázkou módní tvorby, jsou především velice intimní zpovědí autorky jako ženy, se všemi jejími světlými i temnými stránkami. 

Vu je nesporně výjimečným úkazem česko-slovenské módní scény, a to nejen díky specifickému segmentu, ve kterém tvoří, ale i smyslu pro detail a krejčovskému perfekcionismu. Její tvorba má něco, co mnohým dnešním návrhářům chybí, z Terezy Vu totiž vychází upřímná a silná emoce, kterou jí navíc člověk věří.