Vogue v kuchyni #7: Šafránový chlebík à la Miu Miu

Vždycky jsem měl slabost pro uniformy. Nepředstavujte si nic kinky, mám na mysli oblečení, po němž saháme téměř bezmyšlenkovitě, protože víme, že nám prokáže službu, a které díky tomu vystihuje náš styl ve své nejryzejší podobě. Myslím, že jak stárneme, stává se tahle uniforma upřímnější, ale vzpomeňte si na dospívání. Ten čas, kdy ji méně určoval náš vkus a více okolnosti: škola a volný čas, formálnost a uvolněnost. Tahle dualita, o níž mladí během uplynulého roku prakticky přišli, se stala tématem jarní kolekce značky Miu Miu – Prady pro mladé.

Kolekce na mě zafungovala jako stroj času. Evokovala mi jak dobu, kdy dospívala moje maminka, tedy sedmdesátá léta, tak i dobu, kdy jsem dospíval já, tedy konec let devadesátých a začátek nultých. V jednu chvíli jsem měl pocit, jako bych si prohlížel rodinné album, a záhy jsem si připadal, jako by mi bylo znovu čtrnáct a brouzdal jsem Kenvelem, lačný ulovit něco, z čeho nazítří celá škola odpadne. Třeba žlutohnědá sportovní mikina na zip s vysokým límečkem mi byla tak povědomá, že bych se nedivil, kdyby jedna z maminčiných šatních skříní dodnes podobnou schovávala.

Netřeba tedy vysvětlovat, proč se mi kolekce v hlavě spojila s receptem na šafránový chlebík, uvnitř šťavnatě žlutý, na povrchu temně připečený. Šlo ale o víc než jen o barvy, šlo o náladu. Chtěl jsem vyjádřit tu chvíli, kdy jsem přiběhl ze školy domů, odhodil batoh, ani jsem se nepřevlékal – moje uniforma mi to dovolila, a už abych byl zase venku. Jen jsem ještě musel v kuchyni ulovit něco k jídlu, hlavně rychle.

Chlebík tvoří tenké plátky, které se i po upečení dají snadno oddělit, takže není třeba ho krájet a přímo vybízí k okamžitému mlsání bez potřeby prostírat nebo vařit kávu.

Na těsto budete potřebovat:

Náplň umícháte z:

A nakonec ještě ingredience na sirup:

*Mandlovou pastu si vytvořte sami, je to snazší, než ji shánět, věřte mi. Podle následujícího receptu jí připravíte více, než je na chlebík potřeba. Zabalenou do fólie a uzavíratelného sáčku ji můžete na čas uchovat v lednici nebo dokonce zamrazit, ale slibuju, že se brzy podělím o další tip na recept, který ji vyžaduje. V mixéru najemno rozsekejte 200 g blanšírovaných mandlí s 50 g moučkového cukru, poté přisypte dalších 125 g moučkového cukru, znovu chvíli mixujte, přidejte ještě lehce rozšlehaný bílek a půl čajové lžičky mandlového extraktu, mixujte, et voilà.

V rendlíku rozpusťte máslo, přidejte mléko, cukr a šafrán. (V seznamu ingrediencí sice doporučuju namletý, ale přidal jsem taky trochu celého, protože člověk jí i očima.) Ohřívejte směs na mírném ohni, dokud nebude vlažná, pak ji přelijte do velké mísy, přisypte droždí a trochu mouky. Dejte droždí pár minut na to, aby se aktivovalo. To poznáte tak, že se na povrchu začnou tvořit bublinky.

Přidejte asi 230 g mouky, vejce a sůl. Dřevěnou vařečkou vše promíchejte, pak přisypte zbytek mouky a dál míchejte, až dostanete těsto, které se dá hníst rukama. Pomoučněte si pracovní plochu, přendejte na ni těsto a pár minut ho hněťte. Až bude pružné a nebude lepit, vložte ho do čisté mísy, přikryjte utěrkou a nechte v teple zhruba hodinu kynout. Jeho objem by se měl zvětšit na dvojnásobek.

Mezitím si nastrouhejte mandlovou pastu a smíchejte ji s kůrou jednoho pomeranče, šťávou z půlky pomeranče a změklým máslem. Při „ochutnávání“ se pokuste náplň nesníst všechnu.

Vymažte si formu a lehce ji poprašte moukou. (Nemám tušení, proč se to dělá, ale dělá se to.)

Na pomoučněnou pracovní plochu přendejte vykynuté těsto a chvíli ho hněťte. Následně ho rozválejte do tvaru obdélníku o rozměrech asi 35 x 55 cm a výšce půl centimetru až centimetr. Že jste na dobré cestě, poznáte podle záchvatu paniky, že těsto je příliš pružné na to, aby šlo vyválet.

Vyválené těsto rovnoměrně pomažte náplní, posypte rozinkami a rozkrájejte na osm stejných pruhů. Po dvou pruhy vyskládejte na sebe, takže dostanete čtyři páry pruhů. Každý z nich dále nakrájejte na čtyři menší kusy o zhruba stejné šířce, jakou má vaše forma. Do ní je pak postupně na stojáka skládejte jako dokumenty do kartotéky. Příliš je přitom na sebe nemačkejte, ještě je totiž musíte nechat znovu v teple kynout 30 až 40 minut.

Předehřejte si troubu na 180 °C.

Vykynutý chlebík pomažte trochou mléka, rozšlehaným vejcem, anebo (jako já) směsí obojího. Pečte 40 až 45 minut. Že máte hotovo, vám napoví temně zlatá, až připečeně působící kůrka.

Smícháním vroucí vody s pomerančovou šťávou a cukrem si připravíte sirup. Ten nechte vychladnout a poté jím upečený chlebík pomažte.

Až si budete hotový zákusek fotit, doporučuju opravdu dobré, ideálně denní světlo, jinak to bude působit, že podáváte uhlí. Anebo se na focení vykašlete úplně. Podle fotky beztak nikdo nepozná, že chlebík je temný a tvrdý jen navenek, kdežto uvnitř je krásně jemný a sladký. Úplně jako vy.