Vogue v kuchyni #5: Jogurtové donuty à la Mugler (18+)

Kdyby byl ve výkladovém slovníku výraz food porn, byla by u něj fotka těchto donutů.

Jídlo je nejvíc sexy, když si ho připravíme sami. O tom jsem přesvědčený. Nechápejte mě špatně, i mně chybí restaurace, kde se o mě starají, a ani já nemusím v telefonu dlouze hledat aplikaci Wolt, nejspíš bych ji našel i poslepu, ale to jsou jablka a hrušky. A nechci psát, že v otázce přípravy jídla je cesta cíl, protože není. Cíl je to jídlo. Ještě se mi nestalo, abych něco zkazil a řekl si, že když už nic, tak jsem si aspoň příjemně zahnětl. Příprava jídla je ale fantastická předehra, která začíná v obchodě výběrem ingrediencí a končí tím, že na jídlo míříte foťákem. A copak předehra není součástí požitku?

Nikdy dřív jsem v kuchyni nechystal něco tak erotického, jako jsou tyhle donuty. Buďte připravení na proces, který nelítostně zaútočí na všech pět smyslů. Jen blázen by vzdoroval.

Jako v každém díle Vogue v kuchyni, i při chystání tohoto jsem hledal příměr v jarních kolekcích. Tentokrát až s velkým kusem donutu v puse a cukrovou polevou na bradě. Bylo to silnější než já.

Designérů, jejichž práci moje mysl opatřila tagem sexy, není mnoho. Tom Ford, jehož Gucci bylo moje nejmilejší Gucci. John Galliano, jehož Dior byl mým nejmilejším Diorem. Daniel Roseberry pro Schiaparelli. Jacquemus. U jednoho je dokonce varování 18+. Chcete hádat?

Casey Cadwallander se toho ve svých kolekcích pro značku Mugler nebojí. Čeho by se taky měl bát? Jeho tvorba má koule, a třebaže si ji neumím představit ve svém šatníku, zvyšuje mi tepovou frekvenci. Lookbook pro nadcházející jaro navíc s donuty barevně ladil, takže jasná volba. Notabene potom, co jsem z nich postavil věž a posypal cukrářským zdobením v beznadějně nevinných barvách, aby náhodou někomu nepřipomínaly… vy víte co.

Tající sníh.

Tolik k paralelám, teď k receptu. Narazil jsem na něj při listování časopisem Bon Appétit, jeho autorem je Chris Morocco. Množství ingrediencí a postup jsem pozměnil jen nepatrně.

V jedné míse smíchejte kypřicí prášek s moukou a solí, v druhé žloutky, jogurt, krupicový cukr, lehce vychladlé rozpuštěné máslo a semínka z vanilkového lusku. Suché ingredience přidejte do mokrých. Hladké těsto vypracujte vařečkou nebo stěrkou. (Děsně lepí a je s to zničit vám celý život.)

Bohatě pomoučněte pečicí papír, položte na něj těsto a také ho pomoučněte. Přikryjte ho dalším kusem pečicího papíru a přes něj těsto vyválejte. Mělo by být vysoké necelý centimetr a půl.

Odstraňte svrchní papír, přebytečnou mouku z těsta oprašte a vykrájejte do něj kolečka o průměru asi 8 cm. Já jsem místo vykrajovátek použil sklenici na martini, protože a) vykrajovátka nemám a b) tohle je Vogue, ne Bon Appétit. Do středu koleček pak vykrojte dírky s průměrem plus minus 2,5 cm. Čím jsem je vykrojil já? That’s one secret I’ll never tell. You know you love me. XOXO, Gossip Girl.

(Vykrojených středů se nezbavujte, můžete si z nich usmažit ty mini koblížky.)

Do pánve nalijte asi 3 až 4 cm oleje a nechte ho zahřát. Měl by mít okolo 175 °C. Pokud teploměr stejně jako já nemáte, nevadí, přibližně správnou teplotu poznáte tak, že do oleje vhodíte kousek těsta a ten se zasyčením po chvíli zhnědne. Přesnosti zdar.

Donuty smažte pár minut, dokud se nenafouknou a nechytnou barvu – někde mezi zlatavě hnědou a mahagonovou, píše Chris. Pak je dejte na mřížku okapat a vychladnout.

Mezitím si připravte polevu. Vyšlehejte moučkový cukr s nastrouhanou kůrou ze čtvrtky citronu, špetkou soli a vodou. Kdyby byla poleva na váš vkus příliš řídká, klidně do ní cukr přisypte.

Já vím, že se polevě říká poleva, protože se s ní něco polévá, a ne do ní něco namáčí, ale kdo vás zastaví?