Vogue v kuchyni #11: Matcha knedlíky se švestkami à la Raf Simons

Velikonoce mě nechávají chladnějším než kryoterapie. Vím, že jde o nejdůležitější křesťanský svátek, ale na tradicích s nimi spojenými neshledávám nic okouzlujícího. Koledování je přežité a jediná kraslice, co podle mě kdy dostála svému jménu a byla skutečně krásná, je Fabergého vejce. Ačkoliv četl jsem, že v Norsku je vedle malování vajec tradicí také řešení vražd, a místní televize proto o svátcích dávají Hercula Poirota. Ježíš vstává z mrtvých, je potřeba někoho dalšího odklidit; skandinávský smysl pro harmonii mě nepřestává fascinovat.

Jak tedy asi chápete, nebyl to Ježíš, kdo mě inspiroval k oživení starých dobrých tvarohových knedlíků matchou, byl to Raf Simons. To hlavní, co byste o jeho jarní kolekci měli vědět, je, že vůbec poprvé patřila nejen mužům, ale i ženám. (Byť svou vizi dámského šatníku už nám ukázal svou prací pro značky Jil Sander, Dior či Calvin Klein, a nyní ji ukazuje i ve spojení s Miucciou Pradou.) Víc než to mě ale zaujaly barvy, všechny ty přitažlivě sebevědomé odstíny, a po nich i myšlenka, že Raf svou kolekcí vzdává hold revoltujícímu mládí.

Pro mě představuje revoltu i to, když si dá někdo ráno místo kávy matchu, což mladí dělají, což mě dělá starým, což je v pořádku. To mě inspirovalo. Rozhodl jsem se vzít něco starého a obléct to do mladého kabátu. A nebylo to vůbec špatné. Pokud mi věříte, připravte si:

Nezapomeňte ani na ingredience nutné k ušlehání krému:

Podle Cuketkova receptu jsem smísil tvaroh s vejcem a špetkou soli, pak jsem přisypal i hrubou mouku a směs promíchal. Následně jsem ji nechal chvíli odpočívat, jako by ode mě právě nedostala regulérní masáž.

Aby si těsto odpočinulo pořádně, připravil jsem mu vroucí lázeň. Zatímco se voda v hrnci ohřívala, zlehka jsem ho vyválel na pomoučněné ploše. Cuketka válí těsto do štangle a tu pak krájí na kolečka. Já jsem neodolal prudce stylovému válečku, který jsme s přítelem dostali od jeho babičky poté, co nás na Instagramu viděla válet těsto lahví Moëta, a rozválel jsem ho kacířsky na placku. Z ní jsem následně kolečka vykrájel skleničkou a vrátil se ze scestí k Cuketkovi.

Kolečka jsem naplnil okapanými švestkami, mezi dlaněmi jsem je vytvaroval do kulatých knedlíků a ty jsem něžně vložil do hrnce s vroucí vodou. Vyndal jsem je, když po pěti minutách začaly vyplavávat k hladině na znamení, že už stačilo.

Plněné knedlíky jsem podával polévané krémem, který – jak jste se už možná dovtípili – byla v podstatě oslazená smetana. Nejefektivnější z nejsnazších receptů, co znám.

Pěkné knedlíkonoce.