Vogue v kuchyni #10: Steak s ratatouille à la The Row

Sestry Olsenovy. Jmenujte film, ve kterém hrály. Ani jeden jediný? Nevadí, mě teď taky žádný nenapadá. Zato jejich kolekce The Row, ty si vybavuju několik sezon dozadu výborně. Ta poslední není výjimkou. Člověk ji ani nemusí vidět naživo a dotýkat se jí, aby věděl, že by se v ní cítil božsky.

Objemné siluety jsou provedené tak chytře, že ani „blbá košile“ nepůsobí vůbec blbě, vlastně docela naopak, vypadá, jako by vystudovala Harvard a teď z ní byla doktorka práv se specializací na eleganci a komfort. Obdobně bych mohl psát o neutrální paletě barev. Stejně jako sůl a pepř, i bílá, černá nebo třeba béžová nejsou samy o sobě ničím, z čeho by si někdo sednul na zadek, ale stačí znát správný poměr a krása je na světě.

Asi tušíte, že k jídlu zaujímám podobný přístup jako k módě. Cokoliv zbytečně komplikovaného mě odpuzuje. Jednoduchost mi připadá daleko svůdnější.

A myslím, že estetika The Row by se dala do řeči jídla volně přeložit jako steak s ratatouille. Pochopitelně za předpokladu, že máte k dispozici ty nejlepší ingredience.

*Doporučuju Naše maso. Jejich servis je k nezaplacení, notabene pokud si nejste jistí, co vlastně chcete. V návaznosti na můj dotaz po hovězím na steak mi pan Zlatohlávek laskavě doporučil tzv. loupačku, co „zraje přibližně 80 dní na lopatce. Část se nařeže na pile na steak s kostí, a protože je ve svalu blána, která postupně sílí, musí se asi tak půlka filetovat na dva ploché steaky. Takové steaky mají zvláštně šikmá, zato měkká vlákna, a díky dlouhému staření jsou výrazné, plné chuti.“ Mohu potvrdit.

Maso jsem griloval jen chvilku, zhruba tři minuty na každé straně, pak jsem mu dopřál 10 minut v troubě předehřáté na 120 °C, aby došlo k absolutní dokonalosti, následně jsem ho osolil, opepřil a s prvním soustem jsem zemřel blahem.

Než se tak ovšem stalo, připravil jsem si k němu ratatouille. Tímto se chci dopředu omluvit všem odborníkům na tento klasický pokrm. Nesledoval jsem žádný konkrétní recept, inspiroval jsem se vzdáleně filmem Ratatouille a svými chuťovými pohárky. Nemohu tak s klidným svědomím prohlásit, že takhle se ratatouille dělá, ale mohu s klidným svědomím prohlásit, že takhle mi chutná, voilà.

Do pečicí formy jsem vylil plechovku krájených loupaných rajčat, přidal tři polévkové lžíce olivového oleje, na plátky nakrájený česnek, ještě trochu soli, pepře, rozmarýnu a tymiánu.

Zeleninu jsem nakrájel na plátky a vyskládal ji do formy, polil olivovým olejem, znovu osolil, opepřil a okořenil. Nechal jsem ji přikrytou pečicím papírem péct v troubě předehřáté na 180 °C zhruba půl hodiny. Píšu sice „péct“, ale zelenina by měla být spíš dušená doměkka než upečená dosucha.

Anebo vlastně čiňte, jak je ctěná libost. Kašlete na to, co by si myslel Anton Ego. Jestli vám ratatouille chutná, na ničem jiném nezáleží.