Beauty

Andy Warhol a vůně jako méně známý zdroj jeho inspirace (a obsese)

Warholův odkaz je všudypřítomný, a tak i dvaačtyřicet let od jeho smrti hýbe světem. Na Netflixu mapuje jeho působení dokumentární seriál The Andy Warhol Diaries a v Brooklynském muzeu v NY můžete navštívit výstavu s názvem Andy Warhol: Revelation. Jessica Murphy, autorka několika publikací o kultuře vůní, pedagožka a manažerka Brooklynského muzea, v ní osvětluje Warholovu vášeň pro vůně. Co její výklad odhaluje?
 
„Andy dost často psal o svém přesvědčení, že vůně mají zvláštní moc spojovat minulost s přítomností,“ překvapuje hned na úvod Jessica Murphy a dodává, že kromě obdivu k parfémům ho také fascinovalo přirozené aroma nejrůznějších míst (newyorských vozíků s hot dogy, oblíbeného knihkupectví nebo třeba kolejí na nádraží Grand Central). „Spojení některých jeho děl s vůněmi mi připadá jako transformace této myšlenky, čichový rozměr jen umocňuje zážitek z jeho umění,“ vysvětluje odbornice, která až do června pořádá speciální prohlídky vůní, jež ovlivnily Warholův život. Jeho láska k vůním a také jejich k flakonům coby uměleckým předmětům, pramení podle Jessiky Murphy z víry. Když totiž Warhol vyrůstal v Pittsburghu, navštěvoval spolu s rodinou mše v byzantském katolickém kostele, (a o tom je známo, že se řídí obřady východního katolicismu, a přitom všechny přítomné nutí zapojovat všechny smysly). „Každá mše byla obohacena světlem svíček, vokálními zpěvy a intenzivní vůní kadidla z rostlinných pryskyřic a koření,“ vysvětluje a poukazuje na fakt, že se s praktikováním víry pojí také řada doplňků jako růžence, modlitební kartičky nebo sošky svatých. „Katolíci s předměty, které mají určitý význam a symboliku, vlastně vyrůstají,“ říká Murphy a dodává: „Proto mi dává smysl, že Warholova láska k předmětům včetně jeho sbírky lahviček s parfémy mohla pramenit právě z takové výchovy.“
Warhol se s parfémy poprvé setkal během svých studií na Carnegie Institute of Technology v Pittsburghu, kdy si během letních přivydělával úpravou výloh v obchodním domě Joseph Horne's. Oddělení parfémů v něm samozřejmě nechybělo. Po ukončení studia roku 1949 se však Andy přestěhoval do New Yorku, aby v luxusním obchodním domě Bonwit Teller navrhoval výlohy — tentokrát už s parfémovou tematikou. Zakázky pak na sebe už nenechaly dlouho čekat. „Na počátku své kariéry reklamního ilustrátora v 50. letech vytvořil pro Vogue a Harper's Bazaar desítky kreseb kosmetických produktů včetně zobrazení flakonů parfémů mnoha různých značek,“ podotýká Murphy. Na začátku 60. let začal budovat osobní sbírku parfémů. „Říkal, že několik měsíců používal jediný parfém, a pak přešel na jiný, takže vlastně každé kratší období jeho života provázela jedinečná vůně,“ zmiňuje Jessica Murphy. Jednou také napsal, že si rád v časopisech z 30. a 40. let prohlížel reklamy na parfémy a při tom se snažil dle jejich názvů odvodit, jak asi voněly. Opening Night, Princess of Wales, Gardénia de Tahiti... Šílel z toho, protože si ke všem chtěl přivonět.“
Ačkoli se jeho preference měnily, Warhol měl v životě několik stálých favoritek. Jedna z těch klíčových? Chanel No. 5. K vůním tak přistupoval bez rozdílu pohlaví dávno předtím, než se z unisexových kousků stal trend. Kromě toho sbíral vůně stvořené návrháři z jeho blízkého okolí. „Často používal Halstonovu dámskou vůni, s Halstonem byli velcí přátelé,“ vysvětluje odbornice a dodává, že na Warholovy poličce měly čestné místo také skvosty od Pierra Cardina a Yvese Saint Laurenta (YSL pour Homme a oblíbené Opium ze Studia 54). Uctíval také francouzské značky Caron a Guerlain, jejichž parfémy si pořizoval během svých cest do Paříže. 
Vůně sbíral až do svých posledních dnů. Když v roce 1987 po operaci žlučníku nečekaně zemřel, jeho přátelé  obsah jeho manhattenského domu důkladně zdokumentovali. Tyto fotografie a seznamy osobních věcí nám nyní dávají představu o parfémech, které pro něj měly ke konci života největší význam. Jsou tam i Guerlain Habit Rouge, Geoffrey Beene Grey Flannel, Fabergé Kiku a také sortiment vůní z malé parfumerie Shelly Marks,“ prozrazuje Murphy. „A když těsně před smrtí nastupoval do nemocnice, měl prý v tašce lahvičku Estée Lauder Youth-Dew.“ 
Je zřejmé, že pro Warhola vůně představovaly neustálý zdrojem inspirace, zvláště ve chvílích, kdy revolučním způsobem formoval tvář moderního umění. „Stejně jako u všeho, co Andy dělal, také u vůní se objevuje přesah mezi komerční tvorbou a výtvarným uměním,“ potvrzuje Jessica Murphy. „Parfém je pro mnohé z nás vstupní branou do světa luxusních značek a jako podobně dostupný, masově vyráběný předmět byl dokonalým Warholovým námětem,“ shrnuje Murphy. „Stejně jako si každý může vychutnat lahev Coly nebo plechovku Campbellovy polévky, může si každý přivonět k parfému.“