Zkusila jsem nejnovější wellness hack a začala dělat věci obráceně

Když jsem v minulosti nepracovala na volné noze, ale chodila každý den do práce, moje rána vypadala jako přes kopírák: vstávala jsem ve stejnou dobu, ve stejně stanovený čas jsem šla do koupelny, stejně si připravovala snídani, cvičila jsem, oblékala a na minutu přesně jsem vyšla z bytu na tramvaj. Prostě nalinkovaný a už tak nějak automatický režim, ale vyhovoval mi. Jen do něj nesmělo nic neočekávaného vpadnout, to se mi pak rozsypal jako domeček z karet. Proč mě ale vůbec tato „nuda“ bavila? 

Zeptala jsem se na to odborníka, celostního terapeuta a transformačního mentora Lukáše Javůrka, který i tyto věci často řeší: „Mozek je líný génius. Když určitou činnost opakujeme dostatečně často, začne ji převádět do automatického režimu. Velkou roli v tom hrají bazální ganglia, tedy hluboké mozkové struktury, které fungují jako jakési centrum návyků a pomáhají nám šetřit energii. Problém není rutina sama o sobě. Problém nastává ve chvíli, kdy si přestaneme všímat, že většinu dne jedeme na autopilota a ztrácíme pozornost, živost a kontakt se sebou.“ Uf, na tom něco je.

Když jsem o problematiku rutiny začala zajímat, narazila jsem na pojmy jako neurobics nebo novější výraz neuro-flip. O co se vlastně jedná? O určité druhy cvičení mozkové neuroplasticity. Ve wellness světě se začínají objevovat častěji a slibují, že dokážou probudit mozek z jeho komfortní zóny. „Neurolog Lawrence Katz to pojmenoval jednoduše: dělejte běžné věci jinak a mozek musí zapnout. Neuro-flip je novější wellness název pro stejný princip, tedy vezměte zajetý vzorec, jen ho překlopte ho do jiné podoby. Levá ruka místo pravé. Jiná trasa. Jiné pořadí činností, které děláte každý den. Mozek bere změnu jako výzvu,“ říká Javůrek.

Nejde o nic ezoterického. Je dokázáno, že nové podněty aktivují centra spojená s učením, pamětí a motivací a mohou podpořit schopnost mozku vytvářet nové spoje. Při setkání s novým prostředím se někomu může krátkodobě zlepšit i paměť a schopnost učení. 

Dobrá zpráva? Nemusíte od zítřka měnit celý život, stěhovat se na Bali ani vstávat v pět ráno kvůli meditaci při východu slunce. Jak tedy na to? „Čistěte si zuby nedominantní rukou. Zavažte si tkaničky jiným způsobem. Změňte ranní pořadí rituálů. Zkuste jinou trasu do práce. Nakupte jiné potraviny než běžně. Sprchujte se v opačném pořadí. U těchto všech věcí nejde o velkou životní revoluci, mozek reaguje i na drobné narušení, protože pozornost je to, co v rutině ztrácíme jako první,“ doporučuje odborník. 

Možná i proto se v poslední době mluví o chůzi pozpátku, protože nás nutí setrvat v silné pozornosti. Při chůzi pozpátku opravdu nemůžete být úplně myšlenkami u pracovního e-mailu nebo nákupního seznamu. Mozek musí více vnímat prostor, koordinaci i pohyb. A tak jsem to zkusila. Chůze pozadu mi dělala problémy, měla jsem pocit, že se stále musím dívat za sebe, abych na něco nešlápla nebo nespadla. A když jsem se pozadu rozběhla, tak to teprve byl mazec! Najednou máte pocit, že nic nemáte plně pod kontrolou a že vás na cestě musí něco překvapit, i když jste se předtím ujistili, že je rovná a nic na ní není. Ano, při běhu pozpátku jsem byla soustředěním fakt tady a teď a zároveň jsem už odpočítávala vteřiny, kdy už to skončí. A to nemluvím o lidech okolo, kteří nechápali, co tady v parku vlastně vyvádím! Taky jsem měla pěkně vykroucený krk.

Pak jsem zkusila i čištění zubů levou rukou, což bylo pro mne jako pro praváka náročné. Vůbec jsem neměla kontrolu nad kartáčkem a litovala jsem svoji pusu, i když je pravda, že čím častěji jsem to zkoušela, tím lépe to šlo. A psaní levou rukou? To raději ani nechtějte vidět, výsledek vypadal jako písmo prvňáka. 

Zkusit změnu není snadné, ale zjistila jsem také, že dělat nové věci je pro mě velmi osvěžující. Začala jsem chodit do nového zaměstnání a dělám něco, co jsem opravdu dlouho nedělala, částečně i trochu mimo můj obor. Učím se každý den, což představuje výzvy, ale cítím, jak celkově i nad těmito někdy stresujícími záležitostmi kvetu a jak najednou začínám řešit situace s větší lehkostí, nadhledem a jak si vše lépe pamatuju. Ano, na tom všem vlastně nic není, jde o jen potrápit a stimulovat svoje mozkové buňky. 

Možná se to jen teď, podobně jako mnoho jiných věcí, nazývá trendem a je to in. „Výzkumy potvrzují, že i krátké momenty novosti měřitelně snižují stres a zlepšují soustředění. Mozek potřebuje pravidelné narušení stereotypů, stejně jako svaly potřebují pohyb. Takže ne, nemusíte měnit život. Stačí zítra ráno udělat jednu jedinou věc jinak. Dělat věci jinak než obvykle je ta cesta k vědomějšímu přítomnému životu, který nás zase může a bude naplňovat,“ uzavírá Lukáš Javůrek.