Co jsem dělala minulý víkend? Uběhla jsem Berlínský maraton 2026!

„Jsi připravená?“ ptala se mě kamarádka před naším společným odjezdem do Berlína. Na maraton nikdy člověk 100% připravený není. Velkou roli tady může hrát tolik věcí: jak se vyspíte, jak vám sedne jídlo, kolik máte energie, jestli vám výbava sedí nebo jestli třeba nebude v závodě něco tlačit nebo dřít. I když toto byl už můj čtvrtý maraton a myslím, že jsem v závodech velmi zkušená běžkyně, ktera proběhala už půlku světa, desítky půlmaratonů, ultra závody a další, moje nervy se hlásily o slovo už minimálně dva týdny předem. Mám to tak vždycky. Jak to půjde, najdu všechno, dostanu se včas na start, nezabloudím někde? Tohle všechno se mi honilo hlavou.

Tento rok to bylo o to specifičtější, že jsem chodila do klasického denního zaměstnání a měla před závodem docela hodně práce. Zaběhla jsem si ale dlouhé tréninky mezi 26–35 kilometry, takže jsem věděla, že připravená bych měla být, což hlásila i čísla ze sportovního CP testu. Jenže najednou jsem začala velice ztrácet energii a připadala jsem si jako vymačkaný citron. Před maratonem? To moc nechceš. S trenérem Michalem Štefaničem jsme tedy zvolili strategii, že na poslední chvíli se stejně už nic nedohoní a že je teď důležité tělo poslouchat a dát mu odpočinek. Takže jsem velmi ubrala, dávala si velký pozor na stravu, aby byla ještě vyváženější, přidala jsem železo, chodila brzy spát a tělu to pomohlo.

Vlakem to z Prahy trvá do Berlína kolem čtyř hodin a jízda je pohodlná a „kochací“. Jen není dobré nechávat nákup jízdenek před maratonem na poslední chvíli, to pak jízdenka stojí majlant. My jsme tam s kamarádkou vyrazily už v pátek, měla jsem totiž objednaný čas na vyzvednutí startovního čísla. Časová rezervace je skvělá věc, protože díky ní nemusíte stát několik hodin ve frontě. Přece jen vydat skoro 60 000 startovních balíčků a čísel není asi žádná legrace. Jenže organizátoři připravili skvělé místo, bývalé letiště Tempelhof Airport, které je opravdu obrovské, a tak se sem vejde spousta lidí, stánků i expo. Fakt krásný zážitek a já si odnášela tašku se svým startovním číslem. Bylo nádherné – 63036.

Sobotu před závodem jsem začala skvěle. Značka Zalando pochází z Berlína a má tu i svou centrálu, proto se není čemu divit, že u berlínského maratonu patří k jednomu z hlavních sponzorů. Během víkendu tu měla i svoji Zalando Run Zónu, což byl speciální designový objekt složený z kontejnerů, který sloužil nejenom k prezentaci sportovních značek, které Zalando prodává, ale bylo to i místo, odkud se vybíhalo na zajímavé běhy, byly tu workshopy, prezentace, instalace, ale také večeře a mohli jste si tu zasoutěžit o zajímavé ceny. 

Já tu ráno běžela zajímavý shake out run, který vedl parkem až k Vítěznému sloupu, okolo kterého se pak v neděli běžel i maraton. Skvělá tu byla i carbo loading večeře a moc jsem si s polskou výpravou užila také focení v Zalando fotoautomatu.

Tak co, pracují mi před závodem nervy, nebo ne? Zajímavé bylo, že když jsem přijela do Berlína, moje mysl jako by vypnula a začala jsem být klidná. Toto město miluji a zaběhnout si tu maraton byl můj sen. A najednou stojím na startu spolu s dalšími 56 000 lidmi a jsem dojatá. Vše je tu perfektně zorganizované, takže na start nejde netrefit. A atmosféra? To se ani nedá popsat. Nad startem hraje DJ a dav se vlní podle pokynů moderátora. Žije to a za chvíli start. Běžím. Místa je dost a najednou se dav půlí a obíhá slavný Vítězný sloup. Vždycky jsem si myslela, že je na něm socha anděla, ale jedná se o bronzovou sochu římské bohyně vítězství Victorie, která má křídla, a tento sloup je letos vyobrazený také na finišerské medaili. Na tu se těším a v hlavě si vizualizuji, jak ji dostávám na krk. Je teplo, takže mi stačí jen tričko, kraťasy, kšiltovka, brýle, kompresní návleky a boty. Šla jsem na jistotu a zvolila EVO SL, ve kterých jsem běžela pražský půlmaraton. Jenže na maratonu zjišťuji, že mohly být klidně o půl čísla větší, i když jsem v nich běžela už i trénink 35 km. Začíná se mi dělat puchýř, ale naštěstí to pak přestávám vnímat. Běží se mi dobře a já si držím stálé tempo.

Běží se skvěle, i když je poměrně horko. Piju na každé občerstvovačce, pravidelně, každou půlhodinu si dávám na energii půlku gelu a vnímám fandění okolo trasy. Je to skvělé a dodává mi to energii, zvlášť tabule s nápisem „Tap for Energy“. Trasa vede celým Berlínem, a já ho tak mám možnost více poznat. Sice mi v jedné chvíli vběhne do trasy nějaká paní, která chce přeběhnout cestu, a málem se srazíme, naštěstí se ale žádný incident nekoná. Okolo 28. kilometru u mnohých běžců přichází známá „maratonská zeď“, tedy místo, kdy vám dojde energie a vy už nemůžete, takže hodně z nich už přejde do chůze. Já si tak musím dávat pozor, abych do nikoho nenarazila, a chodce musím obíhat, což taky trochu bere energii. Ale brzy vbíháme do míst, která znám, a moje pozornost se ubírá jinam. Už mě čeká jenom 7 kilometrů. Síly mám dost a vím, že tohle bych už měla zvládnout. Myslím na svoje parťáky, kteří se mnou v letní přípravě běhali dlouhé tréninky, i na svého taťku, který se mnou na kole taky hodně z nich absolvoval.

Mnozí běžci si před cílem maratonu myslí, že Brandenburská brána je finish line, ale to není pravda. Cíl je za ní ještě asi 500 metrů. Běžím po modrém koberci a vím, že brzy budu mít druhou major hvězdu, tedy že jsem absolvovala po Londýně už druhý z nejprestižnějších maratonů světa. Emoce se ale tentokrát nekonají. Dostávám nádhernou medaili a jediné, na co myslím, je sednout si a napít se vody. To vedro mi totiž dalo zabrat. Ale mám to a jakmile si trošku odpočinu, jsem plná euforie a štěstí. Podařilo se mi, co jsem chtěla, a dala jsem svůj čtvrtý maraton pod čtyři hodiny, tedy za 3:55 hod. Bylo to nádherné a budu na to vždy vzpomínat. Děkuji Zalando, že jsem mohla být součástí a že jsem přímo v jeho výbavě mohla běžet. Sny se plní a já tomu věřím!