Krize štěstí: Proč dnes dvacátníci nejsou spokojení a štěstí přichází až po padesátce

Kdysi jsme věřili v křivku ve tvaru „U“. Spokojenost ve dvaceti, pád v krizi středního věku a úleva po padesátce. Jenže podle nové studie psycholožky Jean Twenge a ekonoma Davida Blanchflowera je tento model minulostí. Dnešní dvacátníci se cítí hůř a pocit štěstí přichází paradoxně až s přibývajícími roky. Za krizí mladé generace nestojí jen nostalgie po analogových časech. Důvody jsou konkrétní a varující: pandemie, sociální sítě, klimatická úzkost, ekonomická nejistota, existenční tlak, izolace. Výsledkem je celosvětový trend: lidé pod 25 let vykazují nejnižší míru životní spokojenosti v historii.

„Nebezpečí vzniku ztracené generace je reálné,“ říká psychoterapeutka Beáta Koňařík Bakošová z platformy Hedepy. Zkušenost potvrzují i čísla: zájem o terapie pro teenagery vzrostl oproti loňsku šestinásobně. 

Nejčastějšími problémy jsou úzkostné poruchy, deprese, poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. Mladí ztrácejí nejen psychickou stabilitu, ale i víru v budoucnost. Svět, který jim měl patřit, se stal labyrintem možností, kde každé rozhodnutí může být to „špatné“. Možnost svobodně si vybrat kariéru, vztah nebo místo k životu se proměnila v chronický tlak rozhodnout se správně a hlavně ihned.

Velkou část viny nese digitální prostředí. Online svět, který měl přinést svobodu a komunitu, mladé místo toho uzavírá do bublin výkonu, filtru a permanentního srovnávání. Podle průzkumu téměř polovina teenagerů v Británii přiznává, že by raději vyrůstala ve světě bez internetu. A 70 % se po používání sociálních sítí cítí hůře. „Dnes se setkáváme s tím, že mladí lidé všechno řeší přes sociální média. A starší se to taky rychle učí. Problém je v tom, že neustálá online přítomnost zvyšuje stres a narušuje spánek, což negativně ovlivňuje psychické zdraví,“ dodává psychoterapeutka z Hedepy.

Cesta k rovnováze vede přes vědomou práci na duševním zdraví. Odborníci doporučují techniky zvládání stresu, budování psychické odolnosti, digitální detoxy, ale hlavně: návrat k autentickým kontaktům a fyzickému světu. 

„Rodiny by také měly podporovat osobní setkání s přáteli a aktivity mimo digitální svět, aby mladí lidé mohli zažít skutečné spojení a radost. Klíčová je prevence, tedy naučit se zvládat stres a budovat odolnost prostřednictvím různých technik, jako je mindfulness nebo relaxace,“ dodává Beáta Koňařík Bakošová s tím, že v případě potřeby je důležité neváhat vyhledat odbornou pomoc, protože včasná intervence může předejít závažnějším problémům.

Terapie přestává být stigma. Online i osobní psychoterapie jsou dostupnější než kdy dřív a nejsou luxusem, ale nezbytností. Na psychoterapii v dnešní době přispívá i většina zdravotních pojišťoven. Mladá generace nepotřebuje další tlak, aby „byla v pohodě“. Potřebuje prostor být sama sebou, i když to občas znamená být zranitelná. A potřebuje, aby jí společnost naslouchala. Protože možná není ztracená. Možná jen volá o pomoc.