Health & Fitness

Dech jako zásadní wellness trend. Myslíte, že už umíte správně dýchat?

Je přirozené a v běžném životě nevědomé. Při správném přístupu přitom může být dýchání klíčem k překonání řady různých potíží. I tady ale platí, že je mezi učiteli a guruy potřeba pečlivě vybírat.
Ze správného dýchání se stalo zásadní téma debat o naší životní pohodě. Poslední Global Wellness Summit ho označil za zásadní trend. Přední univerzity přinášejí data o tom, že dýchání má hluboký vliv na naše tělesné i duševní zdraví. Celý obor spa tak rychle připravuje nové druhy péče i kurzů, které na tento posun reagují. Dýchání je přitom něco, co můžeme zlepšovat sami, každý den, postupnými kroky a cvičením.
Foto: Getty Images
Právě s tímto úmyslem jsem hovořila s plastickou chiruržkou a nadšenou vyznavačkou holistické medicíny Tinou Alexander, která působí v Berlíně. Vedle medicínských znalostí její přístup staví také na celoživotních zkušenostech s bojovým uměním, jógou a baletem. Propojuje meditaci Dálného Východu a časem prověřené dechové techniky, přitom mě ale nezahrnuje výčtem různých názvů a jmen. Její ústřední myšlenkou je celý úkol zjednodušit, aby odpovídal naší rychlé době, a vrátit nám nadvládu nad naším dýcháním. Vytvořila brožuru, která nás může provést zimní sezonou a obsahuje scénář imaginárního turistického dobrodružství, jež staví na jednoduchých dechových lekcích. V plánu už má další brožury pro ostatní roční doby.
Není zrovna obvykle propojovat moderní medicínu s takzvaně esoterickým uzdravováním.
Z toho důvodu jsem se skrývala. Když jsem dříve působila v oboru plastické chirurgie, nikdy jsem nikomu neříkala, že pak chodím na aikido nebo na balet. A když jsem později docházela na trenérské kurzy aikida, čchii-kungu nebo jógy, měla jsem dojem, že možná nechtějí vědět, že pracuji v oboru chirurgie, který mění lidský vzhled. Vždy jsem ale vnímala humanistickou stránku medicíny. A chci, aby lidé měli možnost pomáhat si sami. Z toho důvodu jsem do své brožury vybrala skutečně jednoduchá cvičení. Jsou určená laikům, kteří nemají moc času. 
Odhalili jsme význam dýchání až nyní?
Ne, ale zapomněli jsme na něj. Všechny starší medicínské přístupy s ním tisíce let pracovaly, kupříkladu taoisté nebo systém jógy. Nebo si vezměte staré Evropy, mistra Eckharta nebo Hildegardu z Bingenu, kteří žili ve 13. a 14. století. Nazývali to sice modlitbou, ale oba zdůrazňovali význam meditace. Mistr Eckhart prohlásil: „Soustřeďte se na klid a sledujte, co se stane.“ Zcela jistě se zaměřovali na dech stejně jako jiní o tisíce kilometrů dál. A existují bylinky jako tymián, jitrocel nebo meduňka, o kterých Paracelsus a Hildegarda věděli, že mají příznivý vliv na plíce a uvolnění hlenu. Vdechujete je, připravujete si z nich čaj nebo je nanášíte ve formě masti. To jsou věci pocházející z Evropy a já mám neustále obavu, že se vytratí. Lidé dnes hledají terapeutické vlivy jinde, v čínských olejích a ájurvédských bylinách. Ale to, co nám může pomáhat, máme přímo před našimi dveřmi. Dokonce i Sebastian Kneipp dochází uznání až nyní.
Hildegarda z Bingenu byla abatyše. A dech sehrává v křesťanství ústřední roli díky Duchu svatému. Proč ho nezdůrazňovali ještě více?
Možná se báli, že se lidé naučí tato cvičení provádět nezávisle na nich. V šintoismu pracují s představou chrámu v přírodě. V Evropě ale byla potřeba ke spasení církev jako instituce. Vztah k přírodě je ve východním uvažování mnohem silnější.
Když si člověk pomyslí, že něčím tak nevědomým, jako je dýchání, lze něco ovlivnit, působí to jako paradox.
Řada lidí se dnes obávám pandemie, zvlášť když jsou na cestách. Začne vám silněji tlouct srdce a nemůžete to zastavit. Můžete si chytit kůži na přední a boční straně hrudního koše a zatlačit na mezižeberní svaly. Zklidní vás to. Chci lidem pomoc pochopit, že sami mohou ovlivnit fungování svých plic, pokud trpí vytrvalou rýmou nebo ji vůbec nechtějí chytit. Plíce bystě měli mít silnější, pružnější. Právě to dnes dělají všichni ti potápěči v disciplíně statické apnoe, objevují meditaci.
Byly vám tyhle poznatky užitečné, když jste pracovala v berlínském popáleninovém centru?
V nemocnici jsme tomu s pacienty říkali dechová gymnastika. Lidé na oddělení trávili delší dobu. Nemohli chodit. Jedna žena musela být po autonehodě tři měsíce v posteli. Transplantovali jsme tkáně na všech možných místech. Plicní tkáň a na ní navázané svalstvo atrofují už po dvou týdnech. Nejste ten samý člověk. A jak říkal Aldoux Huxley, změna přichází pouze skrze pohyb. Každý den se musíte aspoň trochu hýbat. Je ale potřeba, aby to bylo pravidelně. Všechno se scvrkne a zatuhne, když to nepoužíváte. 
Foto: Tina Alexander
Vytvořila jste mnemotechnickou pohlednici pro hluboké dýchání s domečkem ze čtyř čar, který člověka navádí.
Je to starý jogínský nápad. Někdo mu říká krabička. Jsou to obrazce, které sledují a ilustrují váš dech. Představujeme si, že se pouze nadechujeme a vydechujeme, ale člověk se dokáže přinutit k nádechu a zadržení dechu, což je vodorovná čára domu. Potom vydechneme a neděláme nic dalšího: to je střecha. Často zapomínáme vydechovat. Zívání je lék, dobré zívnutí je vynucené stažení svalu bránice, který ovládá dýchání. Operní pěvci mají mnohem větší kapacitu plic. Dýchají více do břicha: bránice klesá, táhne s sebou plíce a zvětšuje je. Pokud to chcete trénovat, můžete si představit krabičku nebo kruh. Můžete s každým dechovým cyklem počítat do čtyř, ale můžete ho také natáhnout na osm. Stačí to provádět jednou denně po dobu pěti minut.
Proč je důležité mezi dechovými cykly dělat přestávky? 
Protože můžete ovlivnit své parasympatické nervy, kterou jsou součástí těla pečující o trávení, obnovu a regeneraci. Intenzita, s jakou nás dnes stimuluje vizuální prostředí, v nás vyvolává silný stres. Dostáváme stále více a více podnětů. Cílem tedy je, aby se naše orgány nezotavovaly pouze ve spánku. Některé studie ukazují, že drobná cvičení během dne mají větší význam pro naše zdraví než spánek. Výsledkem je to, po čem všichni touží: cítit se spokojeněji.
Novorozeňata dýchají dokonale, hluboko a do břicha. 
Kapacitu plic můžete změnit tak, že se k tomuto přístupu vrátíte. Plíce jsou jako houba. Hluboké dýchání má přímý vliv na amygdalu, která se nachází hluboko v mozku. Je nezbytná pro emoce a pro ucho a sluchové centrum. Některé studie ukazují, že hluboce dýchající zenoví mniši jsou šťastnější, protože jsou tato jejich mozková centra aktivnější a některé oblasti mozku prokrvenější. Když jsem jako mladá lékařka prováděla operace, cítila jsem úzkost, protože se každý díval a komentoval to. Nikdo mediky a mladé lékaře nepřipravuje na tuhle performativní složku medicíny. Později jsem se naučila, jak několik minut před zákrokem soustředit. Dechová cvičení zvyšují sebevědomí a vitální kapacitu, tedy kolik z kapacity plic používáte.
Může být dechový výcvik lékem proti bolesti?
Celá idea meditace spočívá v tom, že vás má přenést na jiné místo. Pokud si budete říkat, necítím bolest, necítím bolest, budete se pouze negativně vymezovat. Jestliže se ale zaměříte na dýchání, je možné, že bolest nepocítíte. Vidím to u všech svých pacientů: jsou zaneprázdnění tím, že dělají něco jiného.
Krom toho, že dýchání je jednou ze stránek jógy, jsme svědky zrodu celé nové kultury samozvaných odborníků na dýchání.
Existuje spousta wellness nesmyslů. Já sama ani nepoužívám označní jóga, to slovo prostě znamená jednota. Před lety jsem prošla kurzem pro učitele jógy, ale nelíbí se mi, že se z těch cvičení stalo něco tak složitého a kultistického. V józe dnes existuje řada různých jmen a škol. Každý učitel si vytvoří vlastní označení pro to, čemu se věnuje. Je to ohromně matoucí i pro mě jako pro lékařku! V New Yorku existuje šik studio, kde z vás udělají učitelku během čtyř týdnů. Podle mého si to celé ale zaslouží větší úctu, protože vlastně provádíte tělesnou psychoterapii. V Německu jsme si tímhle hodně prošli v meziválečném období. Pilates byl ostatně Němec. Spousta tehdejších učitelů po válce odcestovala do Spojených států. Někteří se usadili v Big Sur, v Esalen Institute, který proslul léčebnými terapiemi. A pak se stejné myšlenky zase vracely do Evropy.
Kosmopolitní lekce jógy mohou člověka docela vyděsit.
Často jsem se setkala s tím, že lidé, kteří nebyli štíhlí a ohební, se tam cítili nepatřičně. Nelíbilo se jim mručení a „óm“ a sánskrtská slova, protože tím ostatní vylučují. Učitelé se studentům vzdalují i tím, jak mluví. Superveganské, supertohle, supertamto… Otevřeme svá srdce, napojme se – takové to jógové ptydepe. Ale víte, každý z nás cítí třeba i vztek, a také tomu je potřeba se věnovat. Jinak si pak lidé myslí, že je to něco špatného. I takové emoce k něčemu slouží.
A pak je také jógová móda…
Pokud nechodíte v bílé a nemáte turban, jako byste patřili k nižší třídě. Z dýchání se stalo náboženství. Tihle guruové jsou jako rockové hvězdy. Hodně toho naslibují, ale většinou nemají lékařské vzdělání. Většina učitelů toho o těle neví dost, aby dokázali předcházet hyperlordóze neboli nadměrnému vnitřnímu zakřivení zad. Všichni jsou vyhublí a provádějí cviky jako stoj na rukou… Automaticky se cítíte zle, protože to nedokážete taky. Pokud na sobě tedy nepracujete a neuvědomíte si, že to není nezbytné. Vrátíte se k dýchání a řeknete si: „Tohle dělat nemusím.“
Více k tématu zdravého dýchání najdete v článku Nádech, výdech v zářijovém vydání Vogue Czechoslovakia.