Jakub Polanka a studio Wolfgang se potkali v minimalistické kolaboraci

Minimalismus v módě pojednává především o redukci tvarů, barev i detailů, a přesto v sobě nese potenciál pro dialog a spolupráci. Novou společnou kolekci v tomto duchu vytvořili návrhář Jakub Polanka a brněnské designérské duo Wolfgang ve složení Zuzana Milandu a Viktorie Kaštánková. Každý kousek nové kolekce dokonale funguje i jako solitér – tichý, ukázněný, oproštěný od všeho nadbytečného. Silnou myšlenkou tvůrců je návrat. Návrat k ženskosti bez kýčovitých smyček, návrat k podstatě a základům, ať už si pod tím představíme střih, materiál, nebo emoci. Jak se na kolekci pracovalo Wolfgangu, nám svěřila Viktorie Kaštánková.

Před lety, když jsme začínali s Wolfgangem a jezdily do Prahy na přehlídky, nás zasáhla Jakubova kolekce Belville. Natolik se nám líbila, že jsme od té doby jeho tvorbu sledovaly. Od té doby pro nás byl první vždycky on a až pak ostatní návrháři. Člověk u něj vidí jednoduchý kus látky na ramínku, ale když ho obleče, promění se ta jednoduchost v něco geniálního. Byl pro nás svým způsobem vzorem, ikonou a definicí toho, jak se dá v Česku dělat velká světová móda. 

Odvážila jsem se mu přibližně před třemi lety napsat, že se nám jeho tvorba moc líbí. A kdyby náhodou někdy v budoucnu byl otevřený spolupráci, moc bychom si to přály. Zhruba po roce přišla odpověď, že by do toho šel, ale vzhledem k letitým zkušenostem a praxi si cení svého času i energie a honorář, který by si řekl, by nás mohl velmi zatížit. Naštěstí přišel i s možným řešením. Doporučil nám zajistit si dotaci ministerstva kultury Design credits, která podporuje rozvoj menších podniků ve spolupráci s větším designérem. Dotaci jsme získali a začali pracovat.

Trvalo dohromady asi půl roku, než se vše zkompletovalo a prokousaly jsme se překážkami, které se stále objevovaly. Kdybych neměla pomoc od Davida Severy z Kumstu, snad bych to ani nezvládla. Nakonec tedy kolekce vznikla za podpory ministerstva kultury.

Ano, žije v Paříži. Má současně ateliér v Praze, takže lítá i do ČR. Přijel i za námi do Brna, kde strávil pár dní. Spal u mě doma a bylo to strašně fajn, ta večerní povídání… Seděli jsme na střeše, kde voněla levandule, a byl takový poetický letní večer. Popíjeli jsme červené a povídali jsme si o životě, emocích, zkušenostech, což se do společné tvorby i propsalo. Pak jsme tvořili na dálku. Pracovní název, který se do kolekce propisuje, je tedy From Paris to Brno. Vznikala složitě, ale je na světě!

Trochu zábavné je, že si duo Wolfgang přizval chlapa, aby přinesl ženství. My jsme cítily absenci ženských siluet a věděli jsme, že Jakub je v tomto směru prostě numero uno. Možná nás ovlivnila i dnešní doba, která umožňuje všechno včetně definice vlastní identity. A tu my jsme chtěli jasně popsat a vyzdvihnout. Pár kousků v kolekci bude i pro muže, ale hlavní roli zde hraje žena. Křehká a silná, ladná a zcela feminní. Vycházeli jsme z nějakých jeho ikonických střihů, které fungují, ale Jakub se k práci snažil logicky přistoupit i trochu jinak.

Návrat k ženskosti. Síla žen. Zpátky k sobě, ke spiritu, k víře sama v sebe. Napadá mne superpower jako ta přirozená, vnitřní síla. Pocit, který kus oblečení v člověku vyvolává, když ho obleče. Původní záměr byl vybavit módou takovou ženu-nomádku, která má u sebe pytlíček s pár věcmi a je schopna je využít na celý den a několik příležitostí. Myšlenkou je návrat zpátky k podstatě ženství. V hlavách jsme měli Žitkovské bohyně, ne ani tak čarodějky, ale ženy, které umějí pracovat s bylinami, jsou napojeny na přírodu, cyklus měsíce i ženy, na vlastní intuici. Když potom vznikaly fotografie s fotografem Lukášem Vrtílkem a s modelkami Bárou a Martinou, náš záměr se v nich zhmotnil. Doufáme, že tuto sílu přenesou i dál a s šaty se ztotožní ženy podobného vnímání. Doba se zrychluje, technologie zabírají v našich životech čím dál větší místo a cítíme potřebu vracet se zpátky ke kořenům, k sobě, vlastnímu mozku, srdci a duševní i fyzické síle. Moc se mi líbilo, jak nás Jakub popsal: Navenek ostré, drsné a uvnitř citlivé a jemné. Jako převrácený idiom „vlk v rouše beránčím”, tedy „beránek v rouše vlčím".

Jakub Polanka nám spolupráci s brněnským duem Wolfgang vylíčil následovně. 

Jako když si vezme pár do trojky milence. Než se naladíte, kdo je kdo, už je ráno… a vy pořád nevíte, kdo je kdo. Funkce, nebo poezie?

Myslím si, že zásadní výzvou byl především čas. Kolekce v základech vznikala tak nějak „mezi dveřmi“. Jedny se zavíraly a nové ještě neotevřely nejen kvůli stěhování z původního prostoru do nového, ale tak trochu i loučení s jednou etapou života. Wolfgang je super, a tak jsem se i já stal tak trochu beránkem v rouše vlčím.)

Ano. Pozvolna jsem se rozhodl již před několika lety, ale teprve minulý rok byl součástí jedněch téměř uzavřených dveří.

I návrhářství je řemeslo, které budu mít pod kůží navždy. To, že miluji vytváření oděvů i koncepci show, se nikdy nezmění, ale mám pocit, že v tomto vztahu nejdu stejným směrem jako módní systém. Nechci být ďáblův advokát. Beru módu jako nástroj k tvoření, ale ne jako cíl být centrem pozornosti. A nikdy jsem vlastně nechtěl být značka a celebrita.